10 nejlepších básní o plážích

Nejlepší básně o pobřeží ve výběru Dr. Olivera Tearla

V tomto týdnu jsme se s výběrem poezie vydali k moři. Jaké jsou nejlepší básně o plážích a pobřeží? Nabízíme následujících deset návrhů.

Edmund Spenser, z Amoretti LXXV.

Jednou jsem napsal její jméno na břeh,
ale přišly vlny a smyly ho:
znovu jsem ho napsal druhou rukou,
ale přišel příliv a z mých bolestí udělal svou kořist.
„Marný člověk,“ řekla, „jenž marně se snaží,
smrtelnou věc tak zvěčnit;
vždyť já sama budu mít ráda tento rozklad,
a stejně tak mé jméno bude vymazáno.‘

Jeden z prvních anglicky psaných sonetů Amoretti pochází z poloviny 80. let 15. století a obsahuje tento krásný sonet o básníkově zdánlivě marné snaze zvěčnit jméno své milé tím, že ho napíše na písek na pláži – přijde příliv a jméno je smyto. Spenser se více proslavil jako autor rozsáhlé (a nedokončené) epické básně Královna víl, ale jak dokazuje tato báseň, v alžbětinské době se také podílel na vzniku anglického sonetu.

Charlotte Smith, „Sonnet on being Cautioned against Walking on a Headland“. V této básni nejsme na pláži jako takové, ale spíše na útesu s výhledem na moře, ale protože jsme stále na místě, kde se pevnina setkává s mořem, myslíme si, že si Smithová zaslouží své místo na tomto seznamu skvělých plážových básní. Tato báseň je tou nejvzácnější věcí: gotickým sonetem – což nás nemusí překvapit, když si uvědomíme, že autorka sonetu Charlotte Turner Smithová (1749-1806) byla spojována s anglickým romantismem a byla také klíčovou postavou obnovy anglického sonetu:

William Wordsworth, „Večer na pláži v Calais“.

Je krásný večer, klidný a volný,
Svatý čas je tichý jako jeptiška
Dýchá zbožňováním; široké slunce
klesá ve svém klidu;
něžnost nebes šumí nad mořem:
Poslouchejte! Mocná bytost bdí,
a svým věčným pohybem vydává
zvuk jako hrom věčně.
Milé dítě! milá dívko! jež tu se mnou kráčíš,
i když se zdá, že se tě nedotýká slavnostní myšlenka,
tvoje přirozenost není proto méně božská:
po celý rok ležíš v Abrahamově lůně;
a klaníš se ve vnitřní svatyni chrámu,
Bůh je s tebou, i když o tom nevíme.

Podle prvního verše „It is a beauteous evening, calm and free“ (Je krásný večer, klidný a volný) by tento sonet mohl být považován za náboženského předchůdce plážové básně náboženského zoufalství Matthewa Arnolda (viz níže „Dover Beach“). Wordsworth cítí božství přírody, když stojí na pláži a pozoruje vlny se svou společnicí. Přejdeme z Calais do Doveru, abychom se nyní podívali na pláž ve zcela jiném básnickém pojetí…

Walt Whitman, „Out of the Cradle Endlessly Rocking“.

Chlapec pozoruje dva drozdy, jak hnízdí na pláži; jednoho dne si však všimne, že se ptačí matka do hnízda nevrátila. Křik, který vydává ptačí sameček, když volá svou družku, probudí cosi hluboko v chlapcově nitru v jedné z nejdojemnějších Whitmanových básní (ačkoli ji jeden recenzent označil za „nesmyslný a beznadějný blábol“; proslýchá se, že reakci, která byla krátce nato zveřejněna v týchž novinách a která Whitmanovu báseň chválila, nenapsal nikdo jiný než Whitman sám).

Matthew Arnold, „Doverská pláž“.

Moře je dnes klidné.
Příliv je plný, měsíc leží krásný
Na úžině; – na francouzském pobřeží světlo
Září a mizí; útesy anglické stojí,
tmavé a obrovské, v klidné zátoce.
Přistupte k oknu, sladký je noční vzduch!
Jen z dlouhého pruhu postřiků
tam, kde se moře setkává s měsíčně blankytnou zemí,
poslouchejte! slyšíš skřípavý hukot
oblázků, které vlny stahují a vrhají,
při svém návratu vzhůru po vysokém břehu,
začínají a ustávají a pak zase začínají,
chvějivou kadencí zvolna a přinášejí
věčný tón smutku.

Ačkoli tato báseň byla poprvé publikována až v roce 1867, ve skutečnosti vznikla podstatně dříve, pravděpodobně v roce 1851. ‚Doverská pláž‘ je Arnoldovou nejslavnější básní. Událostí, kterou báseň popisuje, jsou Arnoldovy líbánky – které skutečně proběhly v Doveru v Kentu. Arnoldova ústřední metafora „moře víry“ výstižně shrnuje postoje mnoha viktoriánů k úpadku náboženské víry v Británii v polovině 19. století a báseň je dnes považována za důležitý odraz viktoriánského ducha doby. Kliknutím na výše uvedený odkaz si můžete báseň přečíst celou a dozvědět se o ní více.

Emily Dickinsonová, „Začala jsem brzy – vzala jsem si psa“.

Tak začíná tato báseň podivuhodně svérázné básnířky Emily Dickinsonové, o výletu k moři. Je však tato báseň o něčem víc než jen o procházce po pláži – je zde moře symbolickým znázorněním něčeho jiného, například rodící se sexuality mluvčího?“

Lewis Carroll, „Mrož a tesař“.

Trošku nesmyslu si tu a tam, jak kdysi řekl jeden moudrý muž, vychutnají i ti nejmoudřejší lidé. A tak si tato krásná plážová báseň a prvotřídní ukázka nonsensového verše od Lewise Carrolla zaslouží své místo zde. V „Mrožovi a tesaři“ najdou dva titulní hrdinové při procházce po pláži záhon ústřic a pustí se do jejich pojídání. Zjevně se však nacházíme ve světě nonsensu, ve světě fantazie: slunce i měsíc jsou této noci venku. Ústřice umí chodit a dokonce nosí boty, i když nemají nohy. Ne, nemají nohy, ale mají „hlavy“ a jsou popsány jako ve svých postelích – přičemž „postel“ zde přesahuje význam „mořského dna“ a místo toho vyvolává absurdně komickou představu ústřic uložených v posteli, jak spí.

Robert Graves, „Pláž“. Tato krátká báseň se skládá ze dvou strof, z nichž první uvažuje o dětech hrajících si na pláži a druhá se přesouvá ke slaným mořským psům, kteří dětem vyprávějí o svých bohatých zkušenostech s mořem.

Philip Larkin, „To the Sea“. Larkinova oslavná báseň na anglické pobřeží vyšla v jeho sbírce High Windows z roku 1974. Stejně jako „The Whitsun Weddings“ a „Show Saturday“ je to překvapivě optimistická báseň, oslavující anglickou tradici vyrazit s rodinou na pláž a užít si „každoroční potěšení, napůl obřad“, kterým je výlet k moři.

Anthony Hecht, „The Dover Bitch“. Tato báseň amerického básníka Anthonyho Hechta (1923-2004), která je jakýmsi pokračováním Arnoldovy „Doverské pláže“, se zaměřuje na ženu, jíž Arnold ve své básni adresuje své myšlenky (jeho novomanželka). Jedna z Hechtových nejslavnějších básní „The Dover Bitch“ nabízí alternativní pohled na Arnoldův pohled na pobřeží – možná bylo záměrem Američana Hechta postavit se proti pesimistickému (a sebemrskačskému) nářku anglického Arnolda plného náboženských pochybností?“

Pro další klasickou poezii doporučujeme The Oxford Book of English Verse – snad nejlepší básnickou antologii na trhu (náš výběr nejlepších básnických antologií nabízíme zde). Líbit by se vám mohly také tyto klasické básně o mořích a oceánech, tyto krátké ženské básně a tyto básně o rybách.

Autor tohoto článku, Dr. Oliver Tearle, je literární kritik a přednáší angličtinu na Loughborough University. Je mimo jiné autorem knihy Tajná knihovna: A Book-Lovers‘ Journey Through Curiosities of History a The Great War, The Waste Land and the Modernist Long Poem.