Albinotický potkan
U dospělých albinotických potkanů (Ortín-Martínez et al., 2015; Salinas-Navarro et al., 2010; Schnebelen et al., 2009; Valiente-Soriano et al., 2015b), stejně jako u dospělých albinotických (Cuenca et al., 2010; Salinas-Navarro et al., 2009c) a pigmentovaných (Valiente-Soriano et al., 2015a) myší vedla OHT během prvních 2 týdnů ke ztrátě přibližně 80 % populace RGC identifikovaných v levé (laserované) sítnici pomocí retrográdních stopovacích látek FG nebo OHSt aplikovaných na obě SCi 1 týden před zpracováním zvířat. Tyto sítnice vykazovaly oblasti, které byly téměř bez retrográdně značených RGC a měly podobu koláčovitých sektorů, jejichž základna se nacházela na periferii sítnice a vrchol směřoval na optický disk; tyto oblasti byly častější v dorzálních sítnicích a jejich velikost se lišila od malého sektoru až po jeden nebo několik sítnicových kvadrantů. Naproti tomu pravé (kontrolní nelaserované) sítnice vykazovaly normální rozložení RGC (retrográdně značených nebo imunobarvených Brn3a) s nejvyšší hustotou ve zrakovém pruhu, podél nazotemporální osy v dorzální sítnici, s vrcholem v superotemporálním kvadrantu, jak již bylo popsáno dříve (Nadal-Nicolás et al.), 2009, 2012, 2014, 2015; Ortín-Martínez et al., 2010, 2014; Salinas-Navarro et al., 2009a,b). Sestavení map izodenzity umožnilo podrobné zkoumání topologického rozložení přežívajících RGC v těchto sítnicích s OHT (obr. 2-4, 6 a 8). Zjistili jsme variabilitu v závažnosti poškození sítnice, což je v souladu s předchozími zprávami z této (Vidal-Sanz et al., 2012) i jiných (Fu a Sretavan, 2010; Levkovitch-Verbin et al., 2002) laboratoří. Kromě toho byla variabilita ve stupni degenerace zaznamenána také u dědičného pigmentového myšího modelu experimentálního glaukomu, myší DBA/2J (Filippopoulos et al., 2006; Howell et al., 2007; Jakobs et al., 2005; Pérez de Lara et al., 2014; Schlamp et al., 2006; Soto et al., 2008). Kromě této sektorové ztráty odhalily mapy izodenzity také difuzní ztrátu, a to i v oblastech sítnice vykazujících přežívající RGC. Toto množství degenerace sítnice bylo založeno na kvantifikaci RGC značených retrográdními značkovači aplikovanými do SCi 1 týden před zpracováním zvířat. Když byla přežívající populace RGC identifikována pomocí dextran tetrametylrhodaminu (DTMR), značkovače, který po aplikaci na oční pahýl orbitálně přetnuté ON pasivně difunduje směrem k buněčným somatům, nebo pomocí imunoznačení Brn3a, byl zjištěn jasný nesoulad mezi počtem značených RGC a počtem DTMR+RGC nebo Brn3a+RGC ve stejných sítnicích. Počty Brn3a+RGC byly významně vyšší než počty sledovaných RGC v časných obdobích po LP, ale ne v přežívajících intervalech 5 týdnů a více, což naznačuje, že v časných obdobích po OHT velká populace přežívajících RGC ztratila aktivní retrográdní axonální transport (Agudo-Barriuso et al., 2013a; Vidal-Sanz et al., 2012); taková změna byla již dříve pozorována po jiných typech poranění sítnice nebo ON (Lafuente López-Herrera et al., 2002; McKerracher et al., 1990). Mezi 1. a 5. týdnem po LP se však počet Brn3a+RGC významně snížil, což naznačuje, že ztráta RGC byla mezi 1. a 5. týdnem po LP progresivní.
Obr. 2. Ztráta RGC v sítnici. Oční hypertenze vyvolává ztrátu ortotopických a přemístěných gangliových buněk sítnice. Mapy tří reprezentativních sítnic (po jedné v každém řádku) zobrazující rozložení retrográdně sledovaných ortotopických (oRGC) (A, C, E) a přemístěných (dRGC) (A′, C′, E′) a Brn3a+oRGC (B, D, F) nebo Brn3a+dRGCs (B′, D′, F′) u naivního potkana (první řádek) nebo u experimentálních potkanů (druhý a třetí řádek) 3 týdny po laserové fotokauterizaci limbárních a episklerálních cév za účelem vyvolání oční hypertenze. Mapy izodenzity (C-F) a jejich odpovídajících sousedů (C′-F′) ukazují paralelní topologický úbytek mezi oRGC a dRGC (sledované FG a Brn3a+), což odpovídá axonální kompresi vzniklé na úrovni hlavy zrakového nervu. V dolní části každé mapy je uveden počet zastoupených RGC nebo dRGC. Barevná (v tištěné verzi odlišné odstíny šedi) škála pro mapy izodenzity v (B) vpravo dole, pro mapy sousedů v (A′). RE, pravé oko; LE, levé oko; D, dorzální; V, ventrální; N, nazální; T, temporální. Měřítko v (A) = 1 mm.
Obrázek 3. Ztráta po OHT je selektivní pro RGC v GCL. Mapy izodenzity z reprezentativní experimentální sítnice 15 dní po laserové fotokauterizaci perilimbární a episklerální žíly, imunoreakce na Brn3a (A) a barvení DAPI ve vrstvě gangliových buněk (B). Mapa izodenzity Brn3a ukazuje typické koláčové sektory sítnice s nedostatkem RGC v experimentální sítnici 15 dní po LP indukované OHT. Stejná sítnice vykazuje velký počet jader barvených DAPI v oblastech, kde chybí Brn3a+RGC, jak se odráží v mapě izodenzity DAPI (B). Spodní část každé mapy: počet buněk spočítaných v dané sítnici. Barevná škála hustoty (různé odstíny šedé v tištěné verzi) v A a B vpravo dole se pohybuje od 0 (fialová (černá v tištěné verzi)) do ≥ 3500 RGCs/mm2 resp. ≥ 5000 DAPI+jader (červená (šedá v tištěné verzi)). (C-E) Mikrofotografie s vyšším výkonem z vložky v A, B zobrazující Brn3+RGCs (C), kalretinin+neurony (D) a DAPI+jádra (E) pro ilustraci, že v sektorech sítnice se sníženým počtem Brn3a+RGCs bylo v GCL velké množství DAPI+jader (E), z nichž mnohé jsou přemístěné amakrinní buňky (kalretinin+neurony, D). LE, levé oko; D, dorzální; V, ventrální; N, nazální; T, temporální. Měřítko pro (A) a (B) = 1 mm. Měřítko pro (C-D) = 50 μm.
Obrázek 4. Ukázka z obrázků (C-D). Normální vzhled sítnicových cév v sítnicích s oční hypertenzí. (A, A′) Naivní sítnice retrográdně značená fluorogoldem (FG) aplikovaným do obou horních koliculů 1 týden před zpracováním zvířat a její odpovídající mapa izodenzity. (B) Cévy sítnice imunobarvené protilátkami RECA1 v černobílé rekonstrukci celé sítnice. (C, D) Detaily sítnice (A) pořízené z dorzotemporálního (C) a inferotemporálního (D) kvadrantu zobrazující FG+RGC (bílá), Brn3a+RGC (červená (černá v tiskové verzi)) a RECA1+cévy (zelená (šedá v tiskové verzi)). V naivní sítnici je kompetentní retrográdní axonální transport (RAT) a imunobarvené sítnicové cévy vypadají normálně. Dva týdny po laserové fotokauterizaci perilimbálních a episklerálních cév vykazuje oční hypertenzní sítnice typickou ztrátu RAT v dorzální sítnici podél velkého sektoru sahajícího od 8. do 5. hodiny (E-E′). Na černobílém zobrazení (F) se sítnicové cévy jeví jako normální a morfologicky podobné kontrolní naivní sítnici. Jsou patrné i ve zvětšení pořízeném z oblasti bez RAT (G) nebo s RAT (H). D – dorzální; V – ventrální; T – temporální; N – nazální.
.