Almagate: Mishra VK: klinický a biochemický přehled Garale M, Joshi K, Mishra VK, Ghotkar U – J Health Res Rev

Přehledový článek

Roč: 2020 | Volume : 7 | Issue : 1 | Page : 4-9

Almagate: A clinical and biochemical review
Mahadeo Garale1, Kavita Joshi2, Vinod K Mishra3, Ulhas Ghotkar4
1 Department of Surgery, Seth G. S. Medical College & KEM Hospital, Mumbai, Maharashtra, India
2 Department of Medicine, Seth G. S. Medical College & KEM Hospital, Mumbai, Maharashtra, Indie
3 Department of Gastroenterology, The Gastro-Liver Hospital, Kanpur, Uttar Pradesh, Indie
4 Department of Pharmacology, Government Medical College, Nagpur, Maharashtra, Indie

Korespondenční adresa:
Dr. Kavita Joshi
Department of Medicine, Seth G. S. Medical College & KEM Hospital, Parel, Mumbai, Maharashtra.
Indie

Zdroj podpory: Žádný, střet zájmů: Žádný

Kontrola

DOI: 10.4103/jhrr.JHRR_4_20

Almagát je krystalické hydratované antacidum obsahující hydroxykarbonát hliníku a hořčíku s unikátní tuhou mřížkovou strukturou. Pozorování z preklinických a klinických studií ukázala, že almagát má vyšší kyselinově neutralizační kapacitu (ANC) s pufrovací kapacitou v pH 3-5, díky čemuž je účinný po delší dobu ve srovnání s hydroxidem hlinitým, hydroxidem hořečnatým a magaldrátem. Almagát dosahuje pH 4 během 2 minut, jak uvádějí studie in vitro. Bylo zjištěno, že má delší Rossett-Riceův čas a pufrovací kapacitu s adsorpční kapacitou žlučových kyselin při pH 3. Má také inhibiční aktivitu vůči pepsinu. Nezpůsobuje překyselení a riziko zpětného překyselení je nízké. Bylo zjištěno, že almagát má nejnižší vlastní obsah sodíku 25 ppm ve srovnání s hydroxidem hlinitým (1200 ppm), hydroxidem hořečnatým (1100 ppm) a magaldrátem (360 ppm). Na rozdíl od hydroxidu hlinitého, hydroxidu hořečnatého a magaldrátu si almagrát zachovává schopnost ředit kyselinu i při zvyšujícím se žaludečním pH. Tento přehled uvádí klinické, neklinické a biochemické vlastnosti almagnátu.

Klíčová slova: Hydroxid hlinitý, látky proti vředům, žaludeční kyselina, hydroxid hořečnatý

Jak citovat tento článek:
Garale M, Joshi K, Mishra VK, Ghotkar U. Almagate: Klinický a biochemický přehled. J Health Res Rev 2020;7:4-9

Jak citovat tuto adresu:
Garale M, Joshi K, Mishra VK, Ghotkar U. Almagate: A clinical and biochemical review (Klinický a biochemický přehled). J Health Res Rev 2020 ;7:4-9. Dostupné z: https://www.jhrr.org/text.asp?2020/7/1/4/298877

Úvod

Antacida se běžně používají ke snížení nebo neutralizaci kyselosti žaludeční sekrece. Překyselení žaludku je způsobeno především nadměrnou produkcí kyseliny chlorovodíkové; mohou se však na něm podílet i další fermentační kyseliny. Existuje několik volně prodejných (OTC) antacidních přípravků, které se používají k léčbě symptomatické úlevy při dyspepsii, poruchách trávení a pálení žáhy. K dispozici jsou různé možnosti léčby včetně antagonistů histaminových H2-receptorů a inhibitorů protonové pumpy (PPI), které jsou rovněž běžně předepisovány při gastrointestinálních potížích.

Je známo, že u pacientů s dyspepsií a dalšími gastrointestinálními symptomy jsou antacida dobře snášena s rychlou úlevou, jsou cenově výhodná a mohou být použita k dlouhodobé léčbě ve srovnání s jinými antisekrečními přípravky. Bylo také prokázáno, že antacida mají vlastnost hojení vředů a mohou být bezpečně používána během těhotenství díky svému lokálnímu působení spíše než systémovým účinkům, a., Ideální antacidum by mělo a) mít vysokou kyselinově neutralizační kapacitu (ANC) a mělo by rychle ředit kyselinu; b) nezpůsobovat nadměrnou neutralizaci vedoucí k opětovnému překyselení; c) mít pufrovací kapacitu v pH 3-5, aby bylo účinné po delší dobu; (d) mít inhibiční aktivitu pepsinu, protože více než 70 % pepsinu zůstává aktivních při pH 4; e) adsorbovat žlučové kyseliny v refluxu, aniž by ovlivňoval jejich enterohepatální oběh; a f) mít nízký obsah sodíku, což může být náročné pro dlouhodobé použití u pacientů s omezeným obsahem sodíku.
Almagate, poprvé popsaný v 80. letech 20. století, je krystalické hydratované antacidum obsahující hydroxid hlinito-hořečnatý, u kterého bylo prokázáno, že má vyšší ANC než jiná antacida, jako je uhličitan vápenatý a hydroxid hlinitý,,, Almagate je v současné době dostupný v Maďarsku, Jižní Koreji, Španělsku a několika dalších evropských zemích. Tento přehled uvádí klinické, neklinické a biochemické vlastnosti almagátu.

Biochemické vlastnosti

Almagát je krystalický hydratovaný hydroxykarbonát hlinito-hořečnatý. Empirický vzorec almagnátu je Al2Mg6 (OH)14(CO3)2 X 4 H2O. Krystalová struktura má brucitové vrstvy, v nichž je hořčík nahrazen hliníkem (3:1), proložené záporně nabitými vrstvami, což jej činí jedinečným ve srovnání s jinými příbuznými antacidy. Jeho molekulová hmotnost je 314,984 g/mol a molekulový vzorec je CH11AlMg3O12. ukazuje chemickou strukturu almagnátu.

Obrázek 1: Chemická struktura almagnátu (CH11AlMg3O12) Klikněte zde pro zobrazení

Almagnát má tuhou strukturu krystalové mřížky, která zajišťuje schopnost optimální neutralizace kyselin a dlouhodobou stabilitu.
Vyhodnocení tepelného profilu almagnátu ukazuje, že je stabilní při různých teplotách. Hodnocení antacidní aktivity navíc ukázalo, že almagát má rychlou neutralizační rychlost a vysokou schopnost pohlcovat kyseliny.

Farmakokinetické vlastnosti

Jelikož se almagát nevstřebává, není možné stanovit všechny ostatní farmakokinetické parametry. Almagate je nesystémové antacidum, protože sérové hladiny hořčíku nebo hliníku se nezvyšují nad bazální hladinu ani po opakovaném podání vysokých dávek almagate až 4 g/kg. Po podání dávky 0,27 g/kg, ale nikoliv 0,135 g/kg, bylo u psů zaznamenáno nevýznamné zvýšení hladiny hliníku a hořečnatých iontů.

Farmakologické vlastnosti

Farmakologické in vitro, neklinické a klinické studie provedené s almagátem potvrdily jeho užitečnost jako účinného antacida.
Bylo zjištěno, že almagran má schopnost rychle působit na neutralizaci vysokého podílu kyseliny a dlouhodobě kontrolovat žaludeční pH v kyselém rozmezí 3-5 ve srovnání s jinými krystalickými deriváty hydroxidu hlinitohořečnatého, jako je hydrotalcit a magaldrát. Má také inhibiční aktivitu vůči pepsinu se schopností adsorbovat žlučové kyseliny a nízký obsah sodíku. Má lepší neutralizační rychlost a schopnost pohlcovat kyseliny než amorfní gely a ko-gely hydroxidů hliníku a hořčíku nebo hydroxykarbonátu. Kromě toho bylo prokázáno, že si almagát zachovává svou antacidní aktivitu i přes zvýšení pH.
Celková kapacita pohlcování kyselin
ANC je množství kyseliny, které lze neutralizovat. Vyšší hodnota ANC by byla větší schopnost antacida ředit kyselinu. ANC se odhaduje metodou zpětné titrace pomocí pokusů in vitro.
Podle standardního testu USP (United States Pharmacopeia) má almagran hodnotu ANC 28,3 mEq HCl/g, což je vyšší hodnota než u magaldrátu (24 mEq HCl/g) .

Tabulka 1: Srovnání kyselinově neutralizačních schopností různých antacid Klikněte zde pro zobrazení

Dynamický test, který je pro odhad hodnoty ANC upřednostňován před statickou metodou USP, napodobuje měnící se pH žaludku a ANC antacid v tomto měnícím se pH. Všechna antacida si zachovávají významnou hodnotu ANC při pH 2, ale s postupem pH k pH 4 hydroxid hlinitý a magaldrát výrazně ztrácejí ANC; almagát si však zachovává ANC 17,3 mEq HCl/g .

Tabulka 2: Kyselinoneutralizační schopnosti různých antacid při různých pH Klikněte zde pro zobrazení

Reakční časy t90 a t50 udávají dobu zředění 90 % a 50 % kyseliny při pH 2, pH 3 a pH 4. Aby byla reakční doba účinná po delší dobu, neměla by se s rostoucím pH zvyšovat. U magaldrátu, hydroxidu hořečnatého a trikřemičitanu hlinito-hořečnatého se t90 výrazně zvyšuje při pH 2, pH 3 a pH 4. U almagnátu však t90 zůstává stabilní při pH 2 a pH 3, zatímco při pH 4 se výrazně zvyšuje .

Tabulka 3: Reakční časy (t90 a t50) při pH 2, pH 3 a pH 4 Klikněte zde pro zobrazení

test profilu pH
Hydroxid hořečnatý a hydrogenuhličitan hořečnatý způsobují nadměrnou alkalizaci a zvyšují pH nad 5. Navíc Rossett-Riceova doba, tedy doba, po kterou antacidní přípravky udržují pH simulovaného žaludečního roztoku mezi 3 a 5, je krátká. Nadměrná alkalizace a kratší Rossett-Riceova doba zvyšují riziko rebound acidity.
Uvádí se, že almagran a magaldrát mají delší Rossett-Riceovu dobu a pufrovací kapacitu. Almagát má vyšší hodnoty ANC ve srovnání s magaldrátem, hydroxidem hlinitým a hydroxidem hořečnatým .

Tabulka 4: Parametry pH-profilu a pufrační kapacity Klikněte zde pro zobrazení

Časový/pH profil almagnátu (Holbertův test)
Almagnát zvýší pH na 4 během 2 min a udržuje pH v rozmezí 3-5 po delší dobu .

Obrázek 2: Časový/pH profil almagnátu (Holbertův test) Klikněte zde pro zobrazení

Účinek na pepsin
Almagnát snižuje aktivitu pepsinu na 5 % během 10 min a po 80 min je reaktivováno 90 % pepsinu.
Účinek na žlučové kyseliny
Žlučové kyseliny jsou almagnátem adsorbovány při pH 3, ale ne při pH 7.
Obsah sodíku
Bylo prokázáno, že almagnát má nejnižší obsah sodíku (<25 ppm) ve srovnání s hydroxidem hlinitým (1200 ppm), hydroxidem hořečnatým (1100 ppm) a magaldrátem (360 ppm) .

Tabulka 5. V tabulce 5 je uveden obsah hydroxidu sodného: Obsah sodíku v různých antacidech Klikněte zde pro zobrazení

Neklinické studie

U potkanů s pylorickými ligaturami, byla zjištěna nadřazenost almagátu (125-500 mg/kg) nad hydroxidem hlinitým při zvyšování pH a snižování celkové kyselosti produkované žaludeční šťávy, aniž by byl ovlivněn vylučovaný objem. Ve studii Esplugues a kol. bylo prokázáno, že almagát zabraňuje poškození žaludeční sliznice vyvolanému ethanolem na modelu poškození žaludku u potkanů.
Ve studii Nagy a kol. byl prokázán silný gastroprotektivní účinek almagátu na žaludeční sliznici potkanů prostřednictvím slizniční tvorby prostaglandinů (PG) a vychytávání volných radikálů. Jiná studie na potkanech zdůraznila, že za antiulcerózní aktivitu almagátu může být zodpovědná jeho schopnost zachycovat a inaktivovat žlučové kyseliny při pH žaludečního obsahu a tento účinek může být prospěšný pro jeho kyselinotvorné vlastnosti při léčbě gastritidy, peptického vředu a souvisejících stavů. Studie provedená za účelem porovnání ANC almagátu a hydroxidu hlinitého na modelu kyselé sekrece vyvolané histaminem u potkanů ukázala, že ve srovnání s hydroxidem hlinitým má almagát osmkrát vyšší ANC. Kromě toho tato studie odhalila, že almagrát se na začátku experimentu rychleji neutralizoval na pH 4. Almagát je tedy účinným léčivem s rychlou aktivitou ke snížení kyselosti žaludečního obsahu za podmínek kyselé hypersekrece. Beckett a spol. prokázali, že almagát je při zvyšování pH u potkanů s pylorickými ligaturami výrazně účinnější než hydroxid hlinitý a na rozdíl od hydroxidu hlinitého almagát inhiboval aktivitu pepsinu již při pH 2.

Klinické studie

Ve studii, která zahrnovala zdravé lidské dobrovolníky, u nichž byla pomocí pentagastrinu vyvolána hyperaktivita, byla účinnost almagátu porovnávána s účinností hydroxidu hlinitého při neutralizaci hyperacidity. Snížení obsahu titrovatelné kyseliny v žaludečních aspirátech bylo významně vyšší u almagátu (1 g) (87,5 %) než u identické dávky hydroxidu hlinitého (87,5 % vs. 45,1 %, P < 0,01). Podobně dokázal almagát snížit proteolytickou aktivitu pepsinu ve vzorcích žaludeční šťávy o 58,9 %, zatímco hydroxid hlinitý pouze o 27,5 %. Neutralizační účinek almagátu byl navíc dlouhodobější (90 min) než účinek standardního antacida (30 min) a tyto studie u lidí tak potvrdily výsledky předklinických experimentů in vitro a in vivo.

V nedávné studii provedené Yuanem a kol, hodnocení krátkodobé a dlouhodobé účinnosti nových almagate klystýrů u 59 subjektů s hemoragickou chronickou radiační proktitidou (CRP) ukázalo, že almagate klystýr je nová účinná, rychlá a dobře tolerovaná metoda ve srovnání se sukralfátem. Studie Reye a kol. u 12 zdravých dobrovolníků ukázala, že šumivý ranitidin má stejně rychlý účinek na žaludeční pH jako almagát, ale doba alkalinizace je delší než u almagátu, a to jak nalačno, tak po jídle. Pomocí intragastrické pH-metrie u 10 zdravých dobrovolníků Hunyady et al. zjistili, že suspenze almagátu je účinnější ve srovnání se stejnou dávkou tablet. V randomizované, jednoslepé, zkřížené studii u 21 pacientů s gastroezofageální refluxní chorobou bylo zjištěno, že almagát ve srovnání s alginátovým antacidem významně zlepšuje počet refluxních epizod, dobu jícnové expozice, dobu trvání nejdelší epizody, refluxní index a dobu intragastrického působení s pH >4,0. V prospektivní, randomizované, kontrolované studii provedené Lópezem-Hercem a kol. bylo prokázáno, že krvácení do horní části gastrointestinálního traktu je významnou komplikací u kriticky nemocných dětí. Sto šedesát pět dětí bylo rozděleno do čtyř skupin: bez léčby, s ranitidinem, sukralfátem a almagátem. Míra gastrointestinálního krvácení byla 20 % ve skupině bez léčby, 5,7 % ve skupině léčené almagátem, 8,5 % ve skupině léčené ranitidinem a 2,8 % ve skupině léčené sukralfátem.
Jednoslepá, prospektivní, randomizovaná, paralelní multicentrická klinická studie hodnotila klinickou účinnost a možné nežádoucí účinky almagátu u 332 pacientů s aktivními duodenálními vředy. Výsledky ukázaly, že kumulativní rychlosti hojení vředů a snížení obtíží lze dosáhnout stejně při relativně nízkých dávkách (3 g/den vs. 6 g/den) monoterapie almagátem i samotným cimetidinem. Tablety a suspenze přípravku Almagate vykazovaly srovnatelnou klinickou účinnost a nežádoucí účinky. Humánní studie snášenlivosti a farmakodynamická studie almagátu v tabletách u pacientů s duodenálním vředem ukázala, že v závislosti na dávce rychle a trvale snižuje kyselost žaludečního obsahu a zvyšuje sérovou koncentraci gastrinu jen mírně a krátkodobě. Mezi výhody užívání almagátu v kombinaci s cimetidinem patří podpora hojení duodenálního vředu a ukončení obtíží. Kromě toho pomáhá zabránit zvýšení koncentrace hliníku a hořčíku v plazmě, a to i při dlouhodobém podávání.
Pozorování multicentrické klinické studie zahrnující 169 pacientů s endoskopicky prokazatelným duodenálním vředem i bez něj, kteří dostávali almagát k léčbě žaludeční pyrózy, naznačila celkově dobrou snášenlivost s malým počtem přechodných nežádoucích účinků (průjem, nevolnost a zácpa) a preferenci 84. pacientů.2 % pacientů pro almagát oproti jejich předchozí antacidní léčbě.

U zdravých dobrovolníků bylo prokázáno, že almagát má větší snížení (87,5 %) obsahu titrovatelné kyseliny ve srovnání s hydroxidem hlinitým (45,1 %) a delší neutralizační účinek (90 min) ve srovnání se standardním antacidem (30 min). Výraznější snížení proteolytické aktivity pepsinu vykazuje almagát ve srovnání s hydroxidem hlinitým. Tato pozorování potvrzují podobná pozorování z předklinických experimentů in vitro a in vivo.
Almagát vykazoval větší kyselinovou neutralizační aktivitu v přítomnosti polypeptidů, jako je pepsin, ve srovnání s jinými krystalickými antacidy (magaldrát) a ko-gelem hydroxidu hlinito-hořečnatého.

Bezpečnost a opatření

Studie in vivo neprokázala žádný účinek almagátu v perorálních dávkách do 3 g/kg na centrální, autonomní a somatický nervový systém. Podobně dávka 500 mg/kg neovlivnila kardiovaskulární systém ani reakce krevního tlaku na agonisty u anestezovaných koček . Almagát má nežádoucí účinky při použití u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin v důsledku zvýšeného nebezpečí výskytu hypermagnezémie. U pacientů s dietou s nízkým obsahem fosfátů mohou nadměrné dávky nebo i normální dávky vést k depleci fosfátů doprovázené zvýšenou kostní resorpcí a hyperkalciurií s rizikem osteomalacie. Pro úpravu dávkování u pacientů s poruchou funkce jater nejsou k dispozici žádné údaje z klinických studií. Přípravek Almagate lze v případě potřeby užívat v těhotenství pod lékařským dohledem. V klinických studiích vedla léčba přípravkem almagate k běžným nežádoucím účinkům, jako je průjem, nevolnost a zácpa. Almagát může interferovat s léky zvýšením žaludečního pH, změnou dezintegrace, rozpouštění, rozpustnosti, ionizace a doby vyprazdňování žaludku.

Dávkování a způsob podání

Tablety a suspenze jsou dostupné v evropských zemích. Doporučená dávka pro dospělé je jedna polévková lžíce 7,5 ml (1 g) třikrát denně, nejlépe od půl do 1 h po jídle, podávaná přímo nebo zředěná v polovině sklenice vody. Dětem ve věku 6-12 let se podává polovina dávky předepsané pro dospělé.
V Indii byl schválen v roce 2015. V Indii je schválena fixní dávka kombinace se simetikonem a oxetakainem. Mezinárodně je almagate schválen v Jižní Koreji, Španělsku a Maďarsku.

Souhrn

Antacida mají v léčbě dyspepsie a dalších gastrointestinálních symptomů své nezastupitelné místo. Navzdory jejich vlastnostem, jako je rychlý účinek a prokázaná bezpečnost po delší dobu, by pro účinnou léčbu dyspepsie bylo zapotřebí ideální antacidum s klinicky důležitými vlastnostmi. Almagát, antacidum s mřížkovou strukturou, má vysoký ANC a dokáže rychle ředit kyselinu. Riziko nadměrné alkalizace a rebound acidity je u přípravku Almagate nízké díky vyššímu Rossett-Riceovu času a ve studiích in vitro je uváděna schopnost působit po delší dobu při pH 3-5. Jeho účinek není ovlivněn přítomností pepsinu a polypeptidů. Významně snižuje aktivitu pepsinu při pH 4-5. Dochází k ovlivnění enterohepatálního oběhu žluči, protože almagát neadsorbuje žlučové kyseliny v alkalickém stavu. Almagát je považován za antacidum s nejnižším obsahem vlastního sodíku. Almagát se používá jako antacidum v evropských a korejských zemích již více než 3 desetiletí. It could a useful antacid; however, controlled comparative clinical studies with other antacids may be needed.

Finanční podpora a sponzorství
Nil.
Konflikty zájmů
Nejsou žádné konflikty zájmů.

	Maton PN, Burton ME Antacids revisited: Přehled jejich klinické farmakologie a doporučeného terapeutického použití. Drugs 1999;57:855-70.
	van Marrewijk CJ, Mujakovic S, Fransen GA, Numans ME, de Wit NJ, Muris JW, et al. Účinek a nákladová efektivita step-up versus step-down léčby antacidy, antagonisty H2-receptorů a inhibitory protonové pumpy u pacientů s nově vzniklou dyspepsií (studie DIAMOND): A primary-care-based randomized controlled trial. Lancet 2009;373:215-25.
	Ching CK, Lam SK Antacida: Indikace a omezení. Drugs 1994;47:305-17.
	Beneyto JE, Fábregas JL, Moragues J, Spickett RG Hodnocení nového antacida, almagátu. Arzneimittelforschung 1984;34:1350-4.
	Moragues J, Beneyto JE, Fábregas JL, Spickett RG Characterization of a new crystalline synthetic gastric antacid, almagate. Arzneimittelforschung 1984;34:1346-9.
	Prieto R, Martinez-Tobed A, Fábregas JL, Beneyto JE In vitro srovnání antacidní účinnosti almagátu v tabletách a suspenzi s účinností jiných komerčně dostupných antacidních přípravků. Arzneimittelforschung 1984;34:1360-4.
	Balanzó J, Guarner C, Vilardell F Porovnání antacidních vlastností almagátu a hydroxidu hlinitého proti pentagastrinem indukované žaludeční sekreci u zdravých dobrovolníků. Arzneimittelforschung 1984;34:1375-7.
	Dostupné z: https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/Almagate#section=Top. .
	Jauregui J, Segura J Hladiny hliníku a hořčíku v séru zvířat a člověka po podání vysokých dávek almagu. Arzneimittelforschung 1984;34:1364-6.
	Beckett PR, Llupiá J, Lumachi B, Roberts DJ Farmakologické studie s almagátem, novou účinnou antacidní sloučeninou. Arzneimittelforschung 1984;34:1367-70.
	Esplugues JV, Barrachina MD, Martínez-Cuesta MA, Calatayud S, Moreno L, Fernandez A, et al. Protection by almagate of ethanol-induced gastric mucosal damage in rats. J Pharm Pharmacol 1995;47:128-30.
	Nagy L, Mózsik G, Vincze A, Süto G, Hunyady B, Rinfel J, et al. Effects of a novel Hungarian antacid containing al and mg (Tisacid) on mucosal prostaglandin generation and oxygen free radicals in normal rats. Drugs Exp Clin Res 1990;16:197-203.
	Llupiá J, Lumachi B, Beckett PR, Roberts DJ Protective action of almagate against bile-facilitated gastric ulceration in the pylorus-ligated (shay) rat. Arzneimittelforschung 1984;34:1373-5.
	Llupiá J, Beckett PR, Lumachi B, Roberts DJ Účinnost almagátu in vivo při neutralizaci histaminem indukované kyselé sekrece v preparátu reperfundovaného žaludku potkana. Arzneimittelforschung 1984;34:1370-2.
	Yuan ZX, Ma TH, Zhong QH, Wang HM, Yu XH, Qin QY, et al. Novel and effective almagate enema for hemorrhagic chronic radiation proctitis and risk factors for fistula development. Asian Pac J Cancer Prev 2016;17:631-8.
	Rey E, Poves-Francés C, Sánchez G, Fueyo A, Badiola C, Díaz-Rubio M Effects of effervescent ranitidine on gastric pH: Srovnání s almagátem a placebem nalačno a po jídle. Aliment Pharmacol Ther 2004;20:683-8.
	Hunyady B, Ciráki A, Vińcze A, Garamszegi M, Nagy L, Jávor T . Orv Hetil 1994;135:1353-6.
	Grande Posa L, Lacima Vidal G, Pérez-Campos A . Rev Esp Enferm Dig 1993;83:229-34.
	López-Herce J, Dorao P, Elola P, Delgado MA, Ruza F, Madero R Četnost a profylaxe krvácení do horní části trávicího traktu u kriticky nemocných dětí: Prospektivní studie srovnávající účinnost almagátu, ranitidinu a sukralfátu. Studijní skupina pro gastrointestinální krvácení. Crit Care Med 1992;20:1082-9.
	Nagy L, Nagy G, Rácz I, Simon L, Solt I, Patty I, et al. Treatment of duodenal ulcers by antacid (al-mg-hydroxy-carbonate). Kontrolovaná, randomizovaná, prospektivní, multicentrická klinická studie. Acta Physiol Hung 1989;73:331-9.
	Nagy L, Tárnok F, Past T, Mózsik G, Deák G, Tapsonyi Z, et al. Human tolerability and pharmacodynamic study of Tisacid tablet in duodenal ulcer patients. Prospektivní, randomizovaná, samostatně kontrolovaná klinicko-farmakologická studie. Acta Med Hung 1988;45:231-47.
	Suau A, Dominguez Martin A, Ferrando Cucarella J, Juncosa Iglesias L, Muñoz Benitez J, Nieto Calvet M, et al. Léčba žaludeční pyrózy almagatem u pacientů s endoskopicky prokazatelným duodenálním vředem a bez něj. Multicentrická klinická studie. Arzneimittelforschung 1984;34:1380-3.
	Beneyto JE, Fábregas JL Vliv proteolytických enzymů a polypeptidů na antacidní aktivitu almagátu a jiných antacid. Arzneimittelforschung 1984;34:1357-60.

Obrázky

,
.