Anna Komnena

Anna Komnena byla nejstarší dcerou císaře Alexia I., příslušníka vojenské aristokracie, který se v roce 1081 zmocnil Konstantinopole a trůnu, a Ireny Ducas. Komnena se narodila v místnosti vyhrazené pro císařské kojence a na svět přišla jako dědička trůnu. V raném věku byla zasnoubena s Konstantinem Dukasem, synem Michala VII. a bratrancem z matčiny rodiny, který měl rovněž nárok na korunu. V roce 1088 se Ireně a Alexiovi narodil syn Jan, na kterého jako na mužského dědice brzy přešla nástupnická práva. Komnena se s tímto obratem kola osudu nikdy nesmířila a ke svému mladšímu bratrovi chovala patologickou nenávist. Druhou ranou pro její ambice byla předčasná smrt jejího snoubence.

Anna se spolu se svou matkou pustila do spiknutí proti Janovi. V roce 1097 se provdala za Nicefora Bryennia, schopného vojevůdce, který se účastnil byzantské obrany v první křížové výpravě, a pretendenta trůnu. Tento muž se pak připojil k matce a dceři ve snaze přesvědčit Alexia, aby vydědil svého nejstaršího syna. Je dobře známo, že v různých obdobích byzantských dějin ovládaly císařskou dvorskou politiku silně orientované ženy, a takovým obdobím byla i Alexiova vláda. Komnena zaujala své místo vedle Marie, matky Konstantina Dukase, a Anny Dalasseny, císařovy rázné matky, jako členka kruhu, který měl mimořádný vliv. Alexius však jejímu útoku odolal, i když se Komnena ještě na smrtelné posteli snažila Alexia přimět ke změně názoru.

John se po otcově smrti v roce 1118 rychle zasadil o to, aby byl prohlášen císařem. Komnena byla tak rozzlobená a posedlá bratrovým úspěchem, že na něj spáchala atentát. Ten se nezdařil, Jan jí odpustil a Komnena se se situací smířila. Poslední roky života strávila v klášteře. „Většinou se držím v koutě,“ napsala, „a zabývám se knihami a Bohem.“

Komnenina pověst se opírá o dějiny života a vlády jejího otce, Alexiádu, kterou dokončila mnoho let po jeho smrti. Je to hlavní pramen k tomuto dynamickému období byzantských dějin. Komnena byla schopná historička. Její vysoké postavení jí umožnilo přístup k informacím, které by se za normálních okolností nikdy nedozvěděla, a díky jejímu inteligentnímu zacházení s obrovským množstvím materiálu vzniklo poutavé vyprávění. Její klasické vzdělání je patrné z odkazů na Homéra, Platóna, Aristotela a Eurípida a z využití hrdinských postav, jako jsou Achilles a Héraklés, k vykreslení ctností statečnosti a udatnosti současníků. Byla jí vlastní řecká záliba ve fyzické kráse a hrůza z barbarů, což byly názory podpořené její aristokratickou výchovou. Proto ji přitahoval i odpuzoval křižák Bohemund, tak dokonalý tělem i řečí, avšak vůdce bojovných Zápaďanů a hlavní protivník jejího otce.

Komnena kladla velký důraz na násilnou povahu byzantského politického života a na rozkladné tendence náboženské hereze. Psala o obtížích spojených se shromažďováním vojsk a jejich udržením v poli. Její dějiny jsou poznamenány určitým zmatkem v chronologii, protizápadní zaujatostí a přílišným nadšením pro císaře. Jako vyprávění o vládě se však nad tyto nedostatky povznáší a stává se jedním z největších příspěvků k byzantským dějinám a literatuře.