Antisyntetázové protilátky v klinických laboratořích: význam klinické korelace a nepřímé imunofluorescence. Reakce na: Komentář k: ‚Idiopatické zánětlivé myopatie a antisyntetázový syndrom: Příspěvek antisyntetázových protilátek k… | Annals of the Rheumatic Diseases

• auto-protilátky
• autoimunita
• epidemiologie

Nedávno jsme publikovali retrospektivní studii dvou center u 37 pacientů s klinickým podezřením na idiopatické zánětlivé myopatie (IIM) nebo syndrom antisyntetázy (ASSD), a autoprotilátkami proti antiaminoacyl-transfer RNA syntetáze (ARS) v imunoblotu myozitidy. V ní jsme se zabývali úlohou ARS v klasifikačních kritériích IIM a ASSD a možným překrýváním obou z nich.1

Co se týče detekce ARS, předchozí studie ukázaly rozdíly ve specificitě různých komerčních testů; ve shodě s velmi vhodnými komentáři, které k naší zprávě vznesli Knitza et al, se proto domníváme, že jejich pečlivá interpretace je povinná.2 3 V tomto smyslu Damoiseaux et al v nedávném přehledu navrhli, že k zajištění vysoké specificity autoprotilátek specifických pro myozitidu v multispecifických testech by mohlo být užitečné1: stanovit adekvátní mezní hodnoty v imunoblotu2; korelovat výsledky s jiným monospecifickým testem (tj. ELISA nebo imunoprecipitačním testem) nebo3 s testem nepřímé imunofluorescence HEp-2 (IIFA); a4 korelovat je také s klinickými informacemi.2 Kromě toho je zajímavé zmínit, že nedávná doporučení Mezinárodního konsenzu o vzorcích antinukleárních protilátek (ICAP) popisují, že ne všechny ARS vytvářejí vzor IIFA a že se u nich spíše vyskytují vzory AC-19 (husté jemně skvrnité) a AC-20 (jemně skvrnité).4

Co se týče každodenního uplatňování těchto metodických aspektů v praxi našich laboratoří. (1) Použitý blotový test byl Euroline myositis profile three společnosti Euroimmun a byla respektována referenční rozmezí výrobce.1 (2) Všechny případy s pozitivitou anti-Jo1 byly validovány testem ELISA, nicméně stejně jako ve většině klinických laboratoří nemáme k dispozici ELISA pro jiný než anti-Jo1 ARS nebo imunoprecipitační test. (3) Všechny případy byly korelovány pomocí IIFA; nicméně vzhledem k tomu, že není dostatečně citlivý pro spektrum ARS, byly do našeho souboru zařazeny případy s klinickým podezřením na IIM nebo ASSD i bez přítomnosti cytoplazmatického obrazu.2 (4) V našich laboratořích se imunobloty myozitidy provádějí pouze při adekvátním klinickém podezření; 33 z 37 případů (89,2 %) tak vykazovalo alespoň jeden z klinických projevů zahrnutých do klasické triády ASSD (tab. 1).

V souvislosti s IIFA je zajímavé zmínit, že jsme pozorovali rozdíly v tom, jak je naše laboratoře uváděly. V jednom centru byly hlášeny jako pozitivní (titul ≥1/160) nebo negativní, aniž by byl rozlišován jejich vzorec; jako pozitivní tak bylo hlášeno pouze šest z deseti analyzovaných případů, včetně těch, které splňovaly kritéria Solomonova ASSD (n=2). Ve druhém centru, jehož autoimunitní laboratoř je již 15 let externě certifikována britskou Národní službou pro externí hodnocení kvality, byly zprávy IIFA přísnější. V něm všechny případy (n=27) vykazovaly pozitivní IIFA (titul ≥1/80): 19 případů (70,4 %) s cytoplazmatickým skvrnitým obrazem nebo obrazem AC-19/AC-20, pokud byly provedeny po první publikaci ICAP v roce 2015 (10 z nich vykazovalo přidružený jaderný obraz), a 8 případů (29,6 %) vykazovalo pouze jaderný obraz. Při hodnocení kritérií diagnózy ASSD splňovalo 25 případů (92,6 %) kritéria Connorsova a 15 z nich (55,5 %) splňovalo také kritéria Solomonova. Při jejich korelaci 13 z 27 případů s klinickým podezřením na IIM nebo ASSD a pozitivním ARS (48,1 %) prezentovalo cytoplazmatický skvrnitý vzor IIFA a rovněž splňovalo Solomonova kritéria; to představuje 68,4 % případů s těmito vzory IIFA a 86,6 % případů, které splňovaly Solomonova kritéria. Zbývající dva případy, které splnily Solomonova kritéria (13,3 %), měly pouze jaderný vzor.

Na závěr, v souladu s předchozími studiemi, naše výsledky naznačují, že adekvátní klinické podezření na ASSD a přítomnost cytoplazmatických skvrnitých vzorů v IIFA může zajistit specifičnost ARS zjištěného pomocí imunoblotů myozitidy a také zvyšuje pravděpodobnost splnění Solomonových kritérií ASSD. Rozdíly pozorované v hlášeních IIFA mezi našimi centry navíc zdůrazňují význam iniciativ International Autoantibody Standardization a ICAP4-6; jejichž implementace v klinických laboratořích by mohla usnadnit rozvoj multicentrických studií a následně hodnocení nízkofrekvenčních protilátek a také různých vzorů IIFA, které by měly být zohledněny v budoucích klasifikačních kritériích IIM a ASSD.

.