Apikální impuls u ischemické choroby srdeční

Čtyřicet pacientů (36 s ischemickou chorobou srdeční), u nichž byla angiograficky hodnocena funkce levé komory, bylo vyšetřeno pomocí apexkardiografie s novou metodou standardizace, přičemž cílem bylo definovat parametry apikálního impulsu, které odrážejí změny funkce levé komory, a korelovat je s klinickým hodnocením apikálního impulsu. Na základě měření u pacientů s normální funkcí levé komory byly identifikovány abnormality v apexkardiogramu. Samotné zvýšení amplitudy procenta vlny A (větší než 13,3 %) (hmatné jako síňový kopanec přibližně u poloviny těchto pacientů) nebylo spojeno s významnou dysfunkcí levé komory. Izolovaná abnormalita izovolumických sklonů, ačkoli byla spojena s mírnou dysfunkcí levé komory, nemohla být klinicky zjištěna. Středně těžká až těžká dysfunkce levé komory byla vždy spojena s abnormálními sklony ejekční fáze a všichni měli trvalé apikální impulzy. Další přítomnost hmatného síňového kopu nebo zvýšeného procenta vlny A na apexkardiogramu svědčila spíše pro středně těžkou než těžkou dysfunkci. Tato studie tedy jasně prokázala, že funkce levé komory skutečně ovlivňuje charakter apikálního impulzu u pacientů s ischemickou chorobou srdeční a tyto impulzy lze snadno definovat.