Bioarcheologie japonské populace z lokality Nozoji-ato ve městě Kamakura, Japonsko

Složení vzorku podle věku při úmrtí a pohlaví

Předložená rekonstrukce složení pohlaví ukazuje přítomnost 4 mužů a 31 žen ve vzorku. Je však třeba poznamenat, že vzhledem k tomu, že toto určení bylo provedeno na základě makroskopického hodnocení pánevních kostí s vysokou spolehlivostí, nemůže chybná klasifikace vysvětlit tak zkreslený poměr. Jošiaki Miura a jeho potomci byli pohřbeni v chrámu Nozodži a nelze vyloučit, že do materiálu byli zahrnuti vysoce postavení bojovníci a jejich rodina a zkreslený poměr pohlaví souvisí s neobvyklými situacemi úmrtí a pohřebními praktikami. Důvody, které stojí za tímto zkreslením, však zůstávají nejasné.

Srovnání věku při úmrtí mezi populacemi zkoumanými v tomto výzkumu ukazuje, že navzdory absenci významných rozdílů se ukázalo, že vzorek z Nozodži-ato byl při úmrtí v průměru starší než jedinci z Yuigahama Chusei Shudan Bochi. Rozložení vzorku z Nozoji-ato se totiž více podobá rozložení v období Edo než ve středověku. V dřívější práci Nagaoka et al. (2006a) prokázali, že průměrná délka života se během několika set let mezi středověkým obdobím a obdobím Edo zlepšila; předpokládá se, že datovaný věk z lokality Nozoji-ato spadá mezi druhou polovinu středověkého období a počátek období Edo, tedy později než u ostatních přilehlých lokalit v rámci města Kamakura. To znamená, že rozdíly v demografických profilech mezi populacemi na území středověkého města Kamakura lze přičítat rozdílům v chronologickém věku v rámci tohoto období, protože v tomto časovém úseku se také prodloužila průměrná délka života.

Srovnání úrovně městské hygieny, kterou zažilo obyvatelstvo středověku i Edo, vedlo také k domněnce, že koncentrace obyvatelstva v rámci města Kamakura v této době měla negativní dopad na život obyvatel (Nagaoka et al., 2006a). Analýzy archeologických nálezů naznačují, že hustota obyvatelstva ve městech v období středověku byla vyšší než v současnosti a těla koní a lidí byla často odložena v postranních příkopech nebo na ulicích města Kamakura (Kawano, 1989, 1995). Naproti tomu zvyky týkající se hygieny, jídla a pití a obecnější absence domácích zvířat, které charakterizují období Edo, naznačují, že životní podmínky v této době byly ve skutečnosti hygieničtější než v současných evropských městech (Hanley, 1997). Obecně platí, že období mezi středověkem a obdobím Edo odpovídalo době zlepšení životních podmínek ve městech; historičtí demografové zaznamenali, že stravovací podmínky, stejně jako charakter oděvů, domů, koupacích zařízení a městské hygieny se v období Edo výrazně zlepšily a vedly k současnému prodloužení průměrné délky života (Kito, 2000). Úroveň městské hygieny v rámci města Kamakura během druhé poloviny středověkého období zůstává neznámá, ale lze se domnívat, že prodlužující se délka života pozorovaná v této době byla pravděpodobně způsobena zlepšením zdravotního stavu.

Postava

Výsledky této studie ukazují, že průměrná odhadovaná postava žen žijících v lokalitě Nozoji-ato byla výrazně větší než zjištěná pro Zaimokuza a Edo. Tento výsledek není v souladu s předchozími studiemi, které prokázaly, že průměrná odhadovaná postava se postupně snižovala od období Yayoi do středověku a dále do období Edo (Hiramoto, 1972; Nagaoka et al., 2008). Rozdíly ve výšce mezi lidmi z Nozoji-ato a Zaimokuza mohou také odrážet zlepšení jejich životních podmínek, i když výsledky z prvně jmenované lokality se výrazně neliší od údajů z jiných středověkých lokalit.

Zubní kaz a AMTL

Údaje uvedené v této studii ukazují, že jedinci žijící v Nozoji-ato měli výrazně vyšší frekvenci kazivosti zubů než středověké populace v Zaimokuza, Yuigahama Chusei Shudan Bochi a Yuigahama-minami, stejně jako jedinci z období Jomon. Zároveň však byla frekvence těchto lézí na této lokalitě výrazně nižší, než je pozorována v období Yayoi a Edo, zatímco jedinci z Nozoji-ato se rovněž vyznačují výrazně vyšší frekvencí AMTL, než je pozorována v Yugiahama Chusei Shudan Bochi nebo Yuigahama-minami. Obecně se uznává, že rozdíly v zubním kazu a výskytu AMTL lze pravděpodobně vysvětlit změnami v obživě a stravě. Je známo, že rozvoj zemědělství v tomto období snížil úroveň orálního zdraví a zvýšil prevalenci zubního kazu (např. Lukacs, 1992; Larsen, 1997); platí také, že míra prevalence zubního kazu byla vyšší u japonských zemědělců z období Yayoi než u lovců-sběračů z období Jomon (např. Oyamada et al., 1996; Todaka et al., 2003). Zdá se však nepravděpodobné, že by stravovací návyky z období středověku vysvětlovaly výskyt kazivých lézí v lokalitě Nozoji-ato; archeologické nálezy ze středověkého města Kamakura naznačují, že lidé v této době využívali například rýži, ořechy, proso, sóju, ovoce, maso a ryby a tyto potraviny připravovali pomocí kuchyňských nožů, kotlíků, pánví a hmoždířů (Kawano, 1995). Ze studií o historii japonského stravování také vyplývá, že ingredience využívané obyčejnými lidmi v období středověku byly téměř stejné jako v historickém Japonsku (viz Sakura, 1964).

Jedním z možných alternativních vysvětlení zaznamenaného výskytu zubního kazu a AMTL je rozložení starého věku při úmrtí a poměr pohlaví v lokalitě Nozoji-ato, který je nakloněn ženám. Nárůst výskytu zubního kazu i AMTL od mladších věkových kategorií ke starším by mohl být vysvětlen starším věkovým složením v lokalitě Nozoji-ato ve srovnání s lokalitou Yuigahama Chusei Shudan Bochi. Kromě toho může mít na zaznamenanou prevalenci zubního kazu vliv i poměr pohlaví na této lokalitě, který je v tomto případě ženský; vyšší výskyt tohoto onemocnění u žen byl zaznamenán u moderních i starověkých populací a obvykle se vysvětluje snazším přístupem k potravě při její přípravě, dřívějším prořezáváním stálých zubů a těhotenstvím (Lukacs a Largaespada, 2006). V bioarcheologických podmínkách mají ženy také tendenci vykazovat vyšší míru AMTL než muži v důsledku vyššího příjmu kariogenních potravin a sexuální dělby práce (Larsen, 1997). Také na lokalitě Yugiahama Chusei Shudan Bochi byla frekvence kazivosti horních i dolních zubů významně vyšší u žen (8,3 %; 14/169) než u mužů (3,3 %; 10/306), zatímco v míře AMTL nebyl významný rozdíl (muži: 4,8 %; 16/334; ženy: 9,7 %; 20/216), a to i přes mírně vyšší míru u žen (Nagaoka et al., 2013). Samice z Nozoji-ato dále vykazovaly významně vyšší frekvenci AMTL (17,9 %; 70/391) než jejich protějšky z Yugiahama Chusei Shudan Bochi (9,7 %; 20/216) (P < 0.01), zatímco ve frekvenci kazu nebyl mezi jedinci z těchto dvou lokalit (Nozoji-ato: 14,0 %; 45/321; Yugiahama Chusei Shudan Bochi: 8,3 %; 14/169) (P > 0,05) významný rozdíl, a to i přes mírně vyšší výskyt v Nozoji-ato. Starší věkové složení při úmrtí a ženský poměr pohlaví tak poskytuje pravděpodobné vysvětlení pro vysoký výskyt zubního kazu a AMTL v Nozoji-ato.

Hypoplazie skloviny a cribra orbitalia

Hypoplazie skloviny je definována jako přítomnost vývojových defektů zubní skloviny vyvolaných metabolickým stresem, které jsou důsledkem poruch výživy nebo onemocnění v období tvorby tohoto materiálu (např. Goodman a Rose, 1990; Hillson, 1996). Naproti tomu cribra orbitalia je patologická změna charakterizovaná shluky malých foramin v orbitální střeše v reakci na hyperplazii dřeně v houbovité kosti. Obecně se má za to, že přítomnost cribra orbitalia ukazuje na deformaci kosti způsobenou anémií v důsledku nedostatku železa (Hirata, 1990).

Frekvence hypoplazie skloviny a cribra orbitalia zaznamenané v populaci z Nozoji-ato jsou téměř stejné jako frekvence pozorované v sériích z období Edo. Sawada (2010) prokázal vyšší frekvence hypoplazie skloviny v období Džómon než v období Edo. Na druhou stranu předchozí studie v této oblasti naznačily, že lidé z období Edo měli nejvyšší frekvence hypoplazie skloviny a cribra orbitalia mezi japonskými populacemi; tento výsledek byl použit jako důkaz skutečnosti, že tito lidé žili ve stresových podmínkách, včetně vysoké koncentrace obyvatelstva a přítomnosti infekčních chorob (Yamamoto, 1988; Hirata, 1990). Na základě současných údajů lze tedy bezpečně usoudit, že mezi životními podmínkami na lokalitě Nozoji-ato a těmi, které byly pozorovány v období Edo, nebyl žádný rozdíl.

Depresivní zlomeniny

V této studii byla také prokázána přítomnost traumatu na jedné ženské lebce z Nozoji-ato. V tomto případě byly zlomeniny identifikovány jako pravděpodobně způsobené tupým násilím vyvolaným přímou aplikací, což je úroveň násilí, která je obecně pozorována na všech archeologických lokalitách v okolí města Kamakura, což se shoduje s neustálými konflikty a turbulencemi v tomto období (Suzuki et al., 1956; Morimoto, 1987; Morimoto a Hirata, 1992; Hirata et al., 2004; Nagaoka et al., 2009, 2010, 2013). Pozůstatky z Nozoji-ato se však liší od pozůstatků uváděných z lokalit Zaimokuza (Suzuki et al., 1956), Seiyokan (Nagaoka et al., 2010), Yuigahama Chusei Shudan Bochi (Nagaoka et al., 2009, 2013) a Yuigahama-minami (Hirata et al., 2004), protože nevykazují letité lebeční řezy. Naproti tomu lidské kostry ze Seiyokanu, Yuigahama Chusei Shudan Bochi a Yuigahama-minami se nevyznačují úrazy způsobenými tupým předmětem, zatímco pouze u jedné ženy ze Zaimokuza byl identifikován smrtelný úraz způsobený tupým předmětem (Suzuki et al., 1956). Absence jakýchkoli důkazů o hojení v případě úrazu ze Zaimokuzy je také v kontrastu s depresivními frakturami pozorovanými na lebkách z Nozoji-ato.

Rozdíly v bioarcheologických rysech v rámci města Kamakura

Výsledky této studie ukazují, že jedinci, kteří žili na lokalitě Nozoji-ato, se lišili od populací v rámci středověkého města Kamakura. Lze vyvodit několik konkrétních závěrů, včetně toho, že vzorek z Nozoji-ato se vyznačuje starším rozložením věku při úmrtí než exempláře z Yuigahama Chusei Shudan Bochi (i když tento rozdíl není významný). Populace v Nozoji-ato se vyznačuje výrazně vyšší mírou výskytu kazivosti a AMTL než v lokalitách Zaimokuza, Yuigahama Chusei Shudan Bochi a Yuigahama-minami. Zdá se, že u jedinců v Nozoji-ato chybí důkazy o smrtelném úrazu, přestože ten byl často pozorován na středověkých lokalitách na území města Kamakura.

Výsledky této studie naznačují, že lidé žijící na území města Kamakura od středověku do počátku období Edo vykazovali větší vnitropopulační rozdíly ve zdravotním stavu, než se dříve předpokládalo. Tyto výsledky, kontrastují s dřívějšími zjištěními, že středověké populace jsou homogenní v krátké délce života (Nagaoka et al., 2006a, 2013) a nízké míře zubního kazu a AMTL (Sakura, 1964; Nagaoka et al., 2013). Jednou z důležitých nevyřešených otázek je, zda jsou zde uvedená zjištění v souladu s přijatou teorií, že středověcí lidé měli obecně špatné zdravotní podmínky a relativně kratší délku života. V posledních deseti letech provedl jeden z přítomných autorů (T. N.) a jeho kolegové bioarcheologické studie tisíců středověkých lidských koster ze známých lokalit na území města Kamakura, včetně Seiyokanu, Yuigahama Chusei Shudan Bochi a Yuigahama-minami. Přítomnost stop po řezných ranách na lebkách z těchto lokalit silně naznačuje, že ve středověkém Japonsku převládalo násilí (Hirata et al., 2004; Nagaoka et al., 2009, 2010, 2013), zatímco paleopatologická studie jedinců z Yuigahama-minami odhalila první důkazy o lepře a tuberkulóze v této oblasti v té době (Hirata et al., 2011), spolu s méně častými degenerativními změnami páteře, než jaké byly pozorovány v kosterních sériích z Okhotska a Kumejimy (Shimoda et al., 2012). Paleodemografické studie také prokázaly vyšší podíl úmrtí mladých jedinců v této době, než je tomu v následujícím japonském období Edo; to také naznačuje, že životní podmínky ve středověkém městě Kamakura byly drsné kvůli podvýživě a válkám (Nagaoka et al., 2006a, 2013; Nagaoka a Hirata, 2008). Nové údaje ze série Nozoji-ato datované do chronologického období mezi druhou polovinou středověku a počátkem období Edo prokázaly sekulární trendy v rozmezí několika stovek let, a proto lze usuzovat, že lidé v této době nevykazovali homogenní patologické rysy a že životní podmínky na tomto místě byly méně drsné než v první polovině tohoto časového období.