Bulbokavernózní reflex
Sakrální reflexy
Dva reflexy jsou běžně klinicky vyvolávány v dolních sakrálních segmentech: (1) BCR (také penilocavernosus) a (2) anální reflex. Bylo prokázáno, že EMG záznam sakrálního reflexu je spolehlivější než klinicky hodnocená odpověď (např. pozorování a palpace kontrakce) (Wester et al., 2003). Reflex zaznamenaný pomocí EMG lze vyvolat mechanickou, elektrickou nebo magnetickou stimulací. Elektrické podněty lze aplikovat také v perianální oblasti a pomocí kruhové elektrody namontované na katétru také na hrdlo močového měchýře/proximální uretru (Vodušek, 2006).
Elektrická stimulace dorzálního penilního nervu vyvolává (somatosomatické) reflexy v perineálních svalech s typickou latencí přibližně 33 ms u mužů (Podnar, 2007a), tradičně nazývané BCR. Kromě jednopulzní elektrické stimulace lze použít dva identické elektrické impulzy oddělené intervalem 3 ms (tj. dvoupulzní elektrickou stimulaci), která je při vyvolávání sakrálních reflexů účinnější (Podnar, 2007a). U mužů byly navrženy hodnoty 40, 36 a 36 ms jako horní hranice normy pro nejkratší latenci získanou při vyvolání série reakcí BCR pomocí jednoduché, dvojité, resp. mechanické stimulace (Podnar, 2007a). Sakrální reflexní odpovědi zaznamenané jehlovými nebo drátovými elektrodami lze analyzovat zvlášť pro každou stranu z EAS nebo bulbospongiózního svalu. Pomocí jednostranných blokád dorzálního penilního nervu byla prokázána existence dvou jednostranných oblouků BCR. Detekcí z levého a pravého svalu bulbospongiosus (a také EAS) lze tedy provést oddělené testování pravého a levého reflexního oblouku. V případě jednostranné (sakrální plexopatie, pudendální neuropatie) nebo asymetrické léze (kauda equina) může zdravý reflexní oblouk zastínit patologický při klinické elicitací, ale ne při neurofyziologickém měření sakrálních reflexů.
Bylo prokázáno, že BCR je komplexní odpověď, která často tvoří dvě složky. První složka s typickou latencí přibližně 33 ms je odpověď, která byla nejčastěji nazývána BCR. Je stabilní, nezvyká si a má další atributy oligosynaptické reflexní odpovědi (Vodušek a Janko, 1990).
U mužů s lézí kaudy equiny se BCR nepodařilo vyvolat u 64 % / 47 % pacientů při jednoduché/dvojité elektrické stimulaci, resp. Měření reflexní latence zvýšilo citlivost záznamu abnormalit u 17 %, resp. 36 %. Měření BCR zvýšilo citlivost kvantitativní EMG svalů EAS ze 73 % na 83 % (Podnar, 2007b). U subjektů, u nichž je obtížné vyvolat BCR, by měly být použity dvojité elektrické podněty. Na úplnou lézi reflexního oblouku by se nemělo usuzovat na základě absence odpovědi, pokud se ke stimulaci použije pouze jeden impulz (Podnar a Vodušek, 2012).
„Jednoduché“ elektrofyziologické vyšetření BCR bylo podrobně studováno a používá se v mnoha laboratořích v každodenní praxi k objektivnímu průkazu integrity reflexního oblouku S2-4. V současné době je v mnoha laboratořích prováděna elektrofyziologická studie BCR. Testování BCR se navrhuje jako doplňkové vyšetření k vyšetření svalů pánevního dna koncentrickou jehlovou EMG (CNEMG) u pacientů s podezřením na lézi periferního nervstva (Tubaro et al., 2013).
Kromě latence lze pomocí elektrické stimulace měřit i řadu dalších parametrů, jako je například reflexní práh, a hodnotit tak úroveň excitace sakrální reflexní dráhy. K dispozici jsou normativní údaje (Podnar, 2007a). Úroveň excitace sakrální reflexní dráhy se fyziologicky mění během vyprazdňování; BCR nelze normálně vyvolat během kontrakce detruzoru, ale v přítomnosti míšních lézí, jako je myelodysplazie, se toto normální potlačení ztrácí. Záznam BCR během cyklu vyprazdňování se nazývá „dynamický záznam BCR“ (Walter et al., 1994). Jedná se o zajímavý koncept, který odhaluje základní změny reflexního prahu, který však zatím nemá prokázanou klinickou využitelnost.
Kontinuální intraoperační záznam BCR při stimulaci penisu se provádí ve specializovaných centrech za účelem ochrany inervace pánevních orgánů při konkrétních operacích (Sala et al.),
Stimulace perianální kůže, hrdla močového měchýře nebo proximální uretry vyvolává sakrální reflexy s latencí výrazně delší než BCR. Reflexní odpovědi vyvolané na základě stimulace hrdla močového měchýře nebo proximální uretry mají viscerální aferentní reflexní končetinu (vlákna doprovázející pánevní nervy). Při viscerální denervaci (např. po radikální pánevní operaci) může dojít ke ztrátě viscerosomatických reflexů (ze stimulace močového měchýře i uretry), zatímco bulbokavernózní (penilokavernózní) reflex je zachován.
.