Chov zvířat
Úvod:
Voda je nezbytná pro život člověka, zemědělství a chov zvířat a pro moderní průmyslovou společnost. Absence vody vylučuje lidskou existenci. Lidé musí mít přístup k dostatečnému množství vody a také k čisté vodě, která jim při pití neškodí. Důležité je množství i kvalita vody. Opakované používání vody je běžné a díky tomuto mechanismu se mohou do vody, která může být použita několikrát mezi tím, co spadne z nebe a dostane se do moře, dostat lidské patogeny (zvířecího, lidského nebo environmentálního původu). Onemocnění přenášená vodou úzce souvisejí nejen s požitím vody nebo expozicí vodě, ale také s tím, jak jsou lidské a zvířecí výkaly odděleny od vody a potravin (hygiena), a s dostupností čisté vody pro mytí rukou a očistu těla (hygiena).
Fekální patogeny se prostřednictvím nedostatečné nebo chybějící kanalizace mohou dostat do povrchových vod (řek, jezer a rekreačních bazénů) nebo podzemních vod (přístupných prostřednictvím studní a vrtů) a infikovat nové hostitele.
Některé patogeny ve vodě dlouho nepřežívají. Jiné mohou nedosáhnout koncentrace organismů potřebné ke spolehlivému vyvolání infekce („infekční dávka“), pokud jsou zředěny ve velkých vodních plochách. V minulosti se lidé často spoléhali na čas a ředění, aby zmírnili rizika spojená s pronikáním odpadních vod nebo živočišných odpadů do vodních zdrojů. Některé patogeny (např. cholera) jsou však dobře přizpůsobeny k přežívání ve sladkých nebo brakických vodách nebo mohou způsobit onemocnění člověka již po požití malého množství (např. Cryptosporidium). Rostoucí celosvětová populace, rostoucí spotřeba vody v zemědělství a nové modely nedostatku vody způsobené změnou klimatu a znečištěním vedly k obnovení celosvětového úsilí o zajištění čisté vody a hygieny pro všechny.
Bylo zdokumentováno více než 400 organismů, které způsobují nemoci přenášené vodou. V tomto článku se zaměříme na klíčové principy přenosu a prevence, přičemž podle potřeby zmíníme důležité konkrétní nemoci. Nemoci přenášené vodou jako skupina obsahují některé z historicky nejvýznamnějších onemocnění známých lidem, jako je břišní tyfus (střevní horečka), rotavirový průjem a pandemické onemocnění cholera. Každá z nich je nebo byla hlavní příčinou úmrtí lidí. Průjmová onemocnění zůstávají celosvětově hlavní příčinou úmrtí dětí. Ačkoli k většině úmrtí na průjem dochází v zemích s nízkými příjmy, riziko vypuknutí nemocí přenášených vodou zůstává stálou hrozbou i v bohatších zemích, pokud dojde k narušení překážek bránících kontaminaci vody (např. hygienických zařízení a úpraven vody). Existuje mnoho příkladů selhání moderní úpravy vody ve „vyspělých“ zemích, které vedly k epidemiím nemocí přenášených vodou, jako je gastroenteritida nebo hepatitida typu A. I když nemoci přenášené vodou mají největší dopad na děti, jsou plně schopny způsobit významná úmrtí a nemocnost i u dospělé populace. Například když se počátkem 90. let 20. století v Jižní Americe znovu objevila cholera, zemřelo mnoho dospělých, což šokovalo citlivost společností, kde byla běžná úmrtí dětí, ale nikoli dospělých.
Podle posledních autoritativních odhadů Světové zdravotnické organizace (WHO, 2013) vedou nebezpečná voda a nedostatek základních hygienických zařízení k přibližně 760 000 úmrtím dětí ve věku do 5 let ročně. Toto číslo představuje výrazné zlepšení oproti odhadovaným 2,2 milionu úmrtí, včetně dospělých, ale převážně u dětí, na průjmová onemocnění, ke kterým došlo v roce 1998. Prüss-Üstün a Corvalán (2006) odhadují, že nejméně 88 % průjmových onemocnění na celém světě lze přičíst špatné vodě, sanitaci a hygieně. Zaměření na prevenci prostřednictvím poskytování těchto služeb je tedy zřejmým cílem. Tento pokrok lze sledovat pomocí sledování výskytu klinických syndromů, jako je průjmové onemocnění nebo břišní tyfus. Nedávné studie ukázaly, že tento pokrok se v jednotlivých zemích značně liší a že trajektorie, které jednotlivé země v průběhu času sledovaly, lze využít k určení, které země potřebují další zdroje nebo rozvoj kapacit.
Přibližně 660 milionů lidí, tj. 9 % světové populace, nemá přístup ke „zlepšenému“ zdroji pitné vody. V roce 1990 to bylo 24 %, takže přístup ke zlepšené vodě se výrazně zlepšil (UNICEF, 2015). Zlepšený zdroj vody může být tak jednoduchý jako vrtaná studna, veřejný vodovod sdílený komunitou, chráněná studna či pramen nebo sbíraná dešťová voda. Zlepšená voda sama o sobě neznamená mikrobiologicky bezpečnou, pitnou vodu. Zlepšené zdroje vody nemusí nutně splňovat moderní kritéria pro pitnou vodu, přesto mohou představovat podstatné zlepšení oproti otevřeným povrchovým zdrojům vody, protože často snižují riziko nemocí přenášených vodou. Řada nedávných studií totiž ukázala, že voda z vodovodů je často kontaminovaná. O vylepšené vodě je vhodné uvažovat spíše jako o vodě uchovávané nebo dodávané prostřednictvím nějaké vylepšené struktury, než o ní uvažovat na mikrobiologickém kontinuu od nebezpečné po bezpečnou vodu. Tyto dvě oblasti (strukturální a mikrobiologická) se mohou prolínat. Například vrty jsou často mikrobiologicky čistým zdrojem zlepšené vody, protože zemina funguje jako filtr, který odstraňuje infekční patogeny.
Naproti tomu v oblasti hygieny bylo za posledních 25 let dosaženo mnohem menšího pokroku. V roce 2004 neměly více než 2 miliardy lidí přístup k základním hygienickým zařízením (Prüss-Üstün a Corvalán, 2006). V roce 2015 UNICEF odhadoval, že 13 % světové populace stále praktikuje otevřené vyprazdňování a dalších 10 % používá neupravené toalety. Za těchto okolností je bezprostřední okolí kontaminováno výkaly a jakýkoli déšť může lidské (nebo zvířecí) výkaly smést do vodních zdrojů. Výzva k eliminaci nemocí přenášených vodou, zejména v hustě osídlených chudých městských oblastech a u rozptýleného venkovského obyvatelstva, zůstává i přes nedávná zlepšení velká.
V přibližně 40 zemích, kde dochází k 90 % všech dětských úmrtí, jsou hlavními příčinami úmrtí průjmy, zápal plic, malárie a novorozenecká onemocnění. Mnoho úmrtí novorozenců je způsobeno infekcemi, z nichž některé souvisejí s hygienou kůže. Čistá voda je důležitá nejen kvůli pitné vodě, ale také proto, že umožňuje provádění souvisejících hygienických praktik, jako je mytí rukou. Mytí rukou mýdlem snižuje nejen výskyt průjmových onemocnění o více než 50 %, ale také výskyt zápalu plic o podobný podíl (Luby et al., 2005). Je to proto, že mnoho respiračních onemocnění se šíří fomity při přenosu z ruky do úst, což lze mytím rukou zrušit. Opatření, která eliminují klasicky uznávané vodou přenosné nemoci, jako jsou průjmy, mají významný vliv na další přenosné nemoci, jako jsou virové respirační infekce a trachom. Před 100 lety se totiž v komunitě veřejného zdravotnictví všeobecně uznávalo, že každému případu břišního tyfu, kterému se zabrání úpravou vody nebo sanitací, lze zabránit někde mezi 3 až 10 dalšími úmrtími (Mills-Reinckeho fenomén; viz diskuse níže).
Bakteriální patogeny, jako jsou Salmonella, Shigella, Escherichia coli a Campylobacter, způsobují velkou část zátěže nemocí přenášených vodou. Další nemoci s vysokým dopadem na člověka (virové, bakteriální a parazitární), jako je hepatitida A, amebiáza, kaliciviry, leptospiróza, dětská obrna a další enteroviry, schistosomóza, giardióza a kryptosporidióza, se rovněž přenášejí vodou. Tyto nemoci mají společnou vlastnost, že voda slouží jako prostředek pro přenos patogenů od jiných lidí, jiných zvířat nebo z prostředí k novým lidským hostitelům. Jakmile jsou tito lidé infikováni organismy z kontaminované vody, mohou následně sloužit jako zdroj infekce pro ostatní. Voda může také fungovat jako místo množení nemoci spojené s vodou, jako je tomu například u schistosomózy, kde se parazit povinně množí v plžích spojených s vodou, než může nakazit člověka.
V tomto článku oddělujeme nemoci přenášené vodou od těch, kde přenašeč nemoci vyžaduje vodu, ale patogen ne, jako jsou komáři přenášející malárii. Je však třeba poznamenat, že tyto dvě nemoci spolu sociálně a environmentálně souvisejí, protože vybudování vodní nádrže za účelem zlepšení přístupu k čisté vodě může poskytnout nová stanoviště pro přenašeče nemocí. Mnoho autorit rozděluje infekce spojené s vodou na „přenášené vodou“ (patogen je pozřen, např. břišní tyfus nebo cholera); „omývané vodou“ nebo „přenášené vodou“ (přenos z člověka na člověka kvůli nedostatku vody pro hygienu); „založené na vodě“ (přenos prostřednictvím vodního mezihostitele, např. schistosomóza); a „přenášené hmyzem“ (s přenosem hmyzem, který se množí ve vodě nebo kouše v její blízkosti). Toto dělení je užitečným intelektuálním konstruktem, ale v praxi je někdy méně jasné, jak je vysvětleno níže. Výstavba nádrží je totiž spojena s rostoucím výskytem malárie i schistosomózy.
Nemoc, která se do populace dostane prostřednictvím vody, se pak může šířit dalšími cestami, přenosem z člověka na člověka nebo kontaminací plodin odpadní vodou. Podobně nemoc, která se nejprve šíří kontaktem člověka s člověkem, se může následně dostat do vodních zdrojů prostřednictvím fekálního toku a poté se přenášet vodou. Stejné onemocnění se může přenášet vodou, potravinami i přímo z člověka na člověka. Při posuzování nemocí přenášených vodou je ekologická perspektiva často užitečná pro pochopení složité sítě vztahů, které existují mezi lidmi a těmito nemocemi. Jedním z důvodů, proč je kontrola nemocí přenášených vodou tak důležitá, je to, že může také snížit pravděpodobnost následného přenosu z člověka na člověka nebo z potravin.
Je také záslužné pochopit, že nemoci přenášené vodou souvisejí s chováním lidí a místní infrastrukturou. Některá vodou přenosná onemocnění, jako jsou parazitární infekce schistosomóza a drakunkulóza, vyžadují, aby člověk přišel do přímého kontaktu kůže ve vodě (dermálně) s vodními útvary, kde infekční formy parazitů přebývají („přenos ve vodě“). V celosvětovém měřítku je většina tohoto kontaktu způsobena potřebou lidí shromažďovat vodu pro potřeby domácnosti, pro zemědělské činnosti a pro rekreační koupání nebo plavání. Právě za těchto okolností může zlepšené zásobování vodou – například vodou z vodovodního potrubí – ochránit lidi před přenosem nemocí. Například zajištění vodovodu nebo studní (formy infrastruktury) v obcích může zmírnit potřebu dětí a dalších osob sbírat vodu ručně z infekčních řek nebo povrchových vod. Je však nepravděpodobné, že by to ovlivnilo běžnou touhu dětí v horkém podnebí hrát si v případně kontaminované vodě (formy chování).