Definitivní žebříček souls her

Od doby, kdy esoterická hra Demon’s Souls vybočila z herních trendů, se společnost From Software stala zlatým standardem pro napodobování ve světě akčních/RPGS her, které poskytují opuštěné kulisy, v nichž neúprosné výzvy vedou k nevídaným vítězstvím. Jak si tedy všechny hry stojí proti sobě? Každý má svůj vkus a preference, pokud jde o Souls tituly, a všichni k tomu mají spoustu důvodů. Sakra, můžete jít na YouTube a sledovat doslova hodiny diskuzí a analýz o drobnostech každé hry.

Souls hry jsou o výzvě a jsou o triumfu. Jsou o porážce toho, co nelze porazit. Jsou o zkoušení sebe sama proti nemožnému a o tom, že se vám přesto nějakým způsobem podaří vyjít na vrchol. Poprvé, podruhé, potřetí i podesáté, když vás rozdrtí pod obří kobylou, je to zdrcující; ale když se navzdory všem předpokladům dopracujete k vítězství, upustíte ovladač a vykřiknete: „Dnes ne, ,“ možná jste tam pod popelem našli kousek sebe. To je na sérii o zabíjení příšer docela hluboké a z velké části i důvod, proč jsem si ji zamiloval.

Níže uvedený seznam je mým aktuálním žebříčkem všeho, co Souls obsahuje. A ano, zahrneme do něj i Bloodborne (což je v podstatě Souls hra) a Sekiro (což není, ale děláme žebříček, tak ho tam klidně můžeme dát).

Sekiro: Shadows Die Twice

Není úplně fér řadit Sekiro do Souls echelonu, protože je to v mnoha ohledech výrazný odklon, ale stále obsahuje mnoho stejných strukturálních skeletů, které From Software vypiloval k dokonalosti. Jste křehký chlapík, který se pouští do nemožných nepřátel. Zní vám to povědomě? Je tu dost podobností s filozofií Souls titulů, abych tuto hru zařadil, i když jde o široké srovnání. Mohu to konstatovat jen tolikrát, ale fanoušci Sekira po mně určitě půjdou tak jako tak. Novinka: Poslední místo na seznamu her od From Software je v mých očích stále světelné roky za většinou her.

Každopádně mám Sekiro moc rád, ale mám pocit, že mu chybí mnoho možností a rozmanitosti ostatních Souls her. Ať už chceš hrát jakkoliv, jde o ovládnutí meče. To je úžasné, protože po tolika hrách, do kterých From Software neustále vkládal cool parry věci, které lidé neradi zvládali, vytvořil hru, ve které jste se museli zdokonalit v parry, abyste přežili. Soubojový systém je mistrovský a čekají vás neuvěřitelné souboje s bossy – včetně nejlepšího překvapení roku 2019. Některá prostředí a prostředky však byly nadužívány a nedostatek RPG prvků a možností volby sráží našeho oblíbeného vlka na šestou příčku. Než mě celý internet navalí na hromadu (a já to udělám), přesto jsem této hře dal 9. Byla opravdu zatraceně dobrá.

Přečtěte si naši recenzi hry Sekiro: Shadows Die Twice zde.

Demon’s Souls

Vím, že spousta akolytů Souls miluje, ale je to opravdu syrový důkaz konceptu pro další nápady, které budou v rámci série nakonec zvládnuty. Věž Latria a její bizarní, děsivé nástrahy jsou jedním z momentů, kdy se projeví atmosférická brilantnost série. Nejde jen o řadu hrůzostrašných bossů, střetnutí jako Maiden Astraea vás budou tahat za srdce, až jim zasadíte smrtící úder. Demon’s Souls jsou skvělé, ale hodně z nich je neotesaný šutr, který byl v pozdějších dílech vylepšen. Nevycházejte z domu bez maximální trávy. Díky tomu všemu se rozhodně těším na chystaný remake – možná přidají i šestý archstone.

Tady je naše recenze Demon’s Souls.

Dark Souls 3

Dark Souls 3 je možná nejvypilovanější z her a rozhodně nejlepší onboardingový titul. I když je stále náročný, náběh na těžší a těžší střetnutí je více přímočarý a koncepty jsou vyloženy o něco přehledněji než v předchozích dílech. Dark Souls 3 má krásné lokace, skvělé bossy, epická tajemství a mého nejoblíbenějšího bosse v celé sérii:

Na to, aby Dark Souls 3 dosáhlo na hvězdné hodnocení, však až příliš zabředává do země nostalgie, když se některými svými inspiracemi až neuvěřitelně blíží původním Dark Souls. Obsahuje také značně zapomenutelnou porci DLC. Navzdory tomu, že obsahuje několik skutečně epických soubojů s bossy, je v něm také spousta nudného sněhu a otravného území, které je třeba projít. Přesto Dark Souls 3 vřele doporučuji a je to můj osobní tip, jak hráče do série dostat. Pokud se dokážete dostat přes Iudexe Gundyra (a to dokážete, věřte mi), jste na nejlepší cestě najít si cestu do kouzelného světa.

Podívejte se na naši recenzi Dark Souls 3 zde.

Dark Souls

Nebroušený klenot: Dark Souls je úžasný zážitek. Hra, od které jsem se kdysi při vydání odrazil poté, co jsem původně zabloudil na hřbitov a několikrát se vrhl proti kostlivcům, je nyní jednou z mých nejoblíbenějších. Nedostatek návodů a tajemství, které obklopuje všechno, co děláte, přechází od zmatení k intrikám, jak si razíte cestu pustou zemí.

Když se naučíte tajemství hry, začnete se nořit do esoteričtějších záležitostí, jako je bloudění v Popelovém jezeře pro zábavu nebo DLC proti legendárním Artoriovi a Manusovi. Ačkoli tito bossové nejsou ve srovnání s některými titány, kteří přišli po nich, nijak neuvěřitelně obtížní, Artorias zůstává i dnes naprosto neuvěřitelným střetnutím. Stejně jako ostatní hry, ani toto DLC byste si neměli nechat ujít. Hra se rozhodně potýká ve „třetím aktu“ s příšernými setkáními, jako je Bed of Chaos, a vybrakovanými zónami, jako je Lost Izalith, ale zážitek jako celek je cesta, kterou je třeba absolvovat. Jen se v Blighttownu nezdržujte déle, než je nutné.

Naší recenzi Dark Souls najdete zde.

Dark Souls 2

Dark Souls 2 má navzdory své velikosti armádu odpůrců. Ať už jim vadí změny osvětlení, které proběhly od vývoje do vydání (dříve jste potřebovali louče, abyste viděli ve více oblastech), skutečnost, že ohnivý hrad je umístěn na vrcholu větrného mlýna-základny s jedovatou bažinou, nebo že hru vytvořil „B-Team“, vždy se najde nějaká výtka k Dark Souls 2. Ať už je to jakkoli, vždy se najde nějaká výtka. Ukázalo se, že Dark Souls 2 má jednu věc, která stojí za uchopení, a tou je svižnost. Hráči musí do této oblasti investovat nějaké statistické body, aby se hra „cítila“ jako Dark Souls, co se týče rychlosti reakcí a rámců neporazitelnosti při kotoulu.

Jinak je Dark Souls 2 vznešeným cvičením, od zapomenutých břehů Majuly až po deštěm skrápěnou střešní bitvu s rytířem Looking-Glass. Prvky jako askeze u ohně až po zóny výzev (o bossech nemluvě) upřímně předběhly svou dobu. Zatímco DLC ke všem těmto hrám jsou často nezbytným doplňkem, sada Dark Souls 2 patří k těm nejlepším a obsahuje epické střety s takovými postavami, jako je Sir Alonne, Fume Knight a zmrzlá, větrem ošlehaná bašta Eleum Loyce.

Recenzi Dark Souls 2 si přečtěte zde.

Bloodborne

Bloodborne je podmanivou dokonalostí mezi hratelností, atmosférou a vším mezi tím. Díky příběhu a světu, které plynule přecházejí do mechanik, hra Bloodborne srší chutí od prvního seku až po poslední ránu. I když má možná jeden z nejbizarnějších začátků s obtížností naloženou zepředu, která může nováčky odradit, vytrvalost se jako vždy bohatě vyplatí. Společnost From Software vždy vynikala ve vytváření děsivých entit a hřiště hrůzy, kterým se Bloodborne stává, jí umožňuje hrát naplno.

Veškeré dění začíná jako tradiční creature feature, morovou zemí sužovanou vlkodlaky, ghúly a dalšími nočními gaunty, a cesta se rychle stává podivnější a podivnější, až se hráč zcela ponoří do vesmírné hrůzy. Každá postava a každé setkání sem patří, místo aby se hrálo jako úrovně s nepřáteli rozmístěnými na X, Y a Z. Je cítit, že žádný vývojář netahá za nitky a neumisťuje power-upy za kameny nebo nevytváří hádanky k řešení, místo toho hrajete skutečnou existenci v tomto ponurém a strašidelném světě.

Od proražení závoje po krkolomné bitvě s Romem až po první svědectví eldritch aberací tam, kde předtím vždycky byly, je stát se lovcem v Bloodborne dokonalou soudržností všech aspektů herního designu. Ačkoli obsahuje mnoho aspektů, díky nimž jsou Souls skvělé, Bloodborne se také vyhýbá defenzivním herním stylům a nutí hráče opustit svou komfortní zónu, přičemž bitva často spočívá v intenzivní agresi, která stupňuje napětí na novou úroveň. Jinými slovy, musíte se postavit svému strachu, i když každá kost ve vašem těle křičí, abyste utekli opačným směrem od plazící se, třesoucí se masy masa ve vašem obličeji.

Standardní hraní je záležitost, která budí respekt, ale DLC je nutností. V The Old Hunters s mrazivým prostředím a smrtícími nepřáteli, které je třeba překonat, najdete nezapomenutelné střety s bossy, od epického fanservisu až po jeden z nejtěžších soubojů v příručce From. Bloodborne není hra, je to zážitek, který si přímo říká o prozkoumání.

Podívejte se na naši recenzi Bloodborne zde.

.