Differences in Anger Expression Between Individuals With and Without Headache After Controlling for Depression and Anxiety

Cíl.-Zhodnotit, zda se projevy hněvu a zlosti liší mezi osobami s bolestí hlavy a bez ní po kontrole deprese a úzkosti.

Východiska.-Osoby s bolestí hlavy mohou mít větší problémy s hněvem a jeho projevy ve srovnání s osobami bez bolesti hlavy. Je důležité zjistit, zda existují rozdíly u osob s bolestí hlavy a bez ní, pokud jde o rysy hněvu a jeho vyjádření nezávisle na depresi a úzkosti. Dosud však byla této otázce v empirické literatuře věnována jen malá pozornost. Současná studie měřila rysy hněvu, projevů hněvu, nepřátelství, úzkosti a deprese u osob s bolestí hlavy a bez ní a hodnotila, zda rysy hněvu a projevů hněvu diferencují skupiny nezávisle na depresi a úzkosti.

Metody: Účastníky bylo 422 dospělých osob rekrutovaných z větší studie v rámci univerzitního prostředí. Z nich 171 trpělo bolestmi hlavy (průměrný věk 21 let; 81 % žen; 69 % bělochů; průměrný počet let s bolestmi 7,53). Dalších 251 osob odpovídajících pohlaví (průměrný věk 21 let; 81 % žen; 62 % bělochů) splňovalo kritéria pro skupinu bez bolesti hlavy. Účastníci poskytli informace týkající se jejich charakteristik bolesti hlavy a byla jim zadána měření afektivních rysů (rysová verze State-Trait Anxiety Inventory, Brief Symptom Inventory-Depression), měření rysového hněvu (Trait Anger Scale, Cook-Medley Hostility Scale) a míra, do jaké jedinci zadržují svůj hněv.

Výsledky: -Multivariační analýza rozptylu odhalila významné rozdíly mezi oběma skupinami (Wilks λ = .86, P < .001, η2 = .14). Kroková analýza odhalila, že i po kontrole všech ostatních proměnných měli osoby ve skupině s bolestí hlavy vyšší úroveň hněvu-in (P < .001, η2 = .08; průměr 18,98 oproti 15,68). Rysy hněvu a nepřátelství se mezi skupinami nelišily ani po kontrole deprese a úzkosti. Logistická regrese odhalila, že anger-in nejvíce přispívá k predikci stavu bolesti hlavy (P < .001; parciální r = .23).

Závěry: Současná zjištění ukazují, že osoby s bolestí hlavy zadržují svůj hněv více než osoby bez bolesti hlavy, a to i po kontrole úrovně rysového hněvu, deprese a úzkosti. Po kontrole deprese a úzkosti se však osoby již nelišily v rysu hněvu. Hněv-in byl také nejsilnějším prediktorem bolesti hlavy. Současná zjištění naznačují, že zadržování hněvu v sobě je častější u osob trpících bolestmi hlavy. Vzhledem k nedávným zjištěním týkajícím se negativního vlivu zadržování hněvu u osob s bolestivými stavy může jít o důležitý faktor, který je třeba vyhodnotit při zvažování psychologických/emocionálních faktorů ovlivňujících bolest hlavy.

.