DSM-5 antisociální porucha osobnosti: prediktivní platnost ve vězeňském vzorku

Symptomy antisociální poruchy osobnosti (ASPD), zejména remorselessness, jsou často uváděny v právním prostředí jako rizikový faktor pro budoucí násilí ve vězení, a to navzdory nedostatečnému výzkumu prediktivní platnosti této poruchy. Zkoumali jsme, zda diagnóza ASPD nebo počty symptomů mohou prospektivně předpovídat jakoukoli formu institucionálního přestupku, stejně jako agresivní a násilné přestupky mezi nově přijatými vězni. Dospělí pachatelé mužského (n = 298) a ženského (n = 55) pohlaví byli rekrutováni ze 4 vězeňských systémů ve Spojených státech. V době zařazení do studie byly shromážděny diagnostické informace pomocí Strukturovaného klinického rozhovoru pro Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (4. vydání; DSM-IV; APA, 1994) Osa II Poruchy osobnosti (SCID-II; First, Gibbon, Spitzer, Williams, & Benjamin, 1997) doplněné o podrobný přezkum úředních záznamů. Disciplinární záznamy byly získány z příslušných věznic vězňů a pokrývaly období 1 roku po zařazení do studie a přestupky byly hierarchicky kategorizovány jako jakékoli (obecné), agresivní (slovní/fyzické) nebo násilné (fyzické). Dichotomické diagnózy ASPD a počty symptomových kritérií u dospělých významně nepředpovídaly institucionální přestupky v rámci našich 3 výsledných proměnných, přičemž velikost účinku se blížila nule. Zejména symptom remorseless nevykazoval žádný vztah k budoucímu nesprávnému chování ve vězení. Počty symptomů poruchy chování v dětství vykazovaly mírnou prediktivní užitečnost. Naše výsledky v podstatě neposkytují žádnou podporu pro tvrzení, že diagnózy ASPD mohou predikovat institucionální přestupky ve vězení bez ohledu na počet přítomných symptomů v dospělosti. Ve forenzním kontextu výpovědi o tom, že diagnóza ASPD identifikuje obžalované, kteří budou během pobytu ve vězení představovat vážnou hrozbu, v současné době postrádají jakýkoli podstatný vědecký základ.