Effects of exercise training in patients with abdominal aortic aneurysm: preliminary results from a randomized trial

Cíl: U časného onemocnění aneuryzmatu břišní aorty (AAA) neexistuje žádná účinná medikamentózní léčba. Cvičení dolních končetin zlepšuje hemodynamiku aorty a snižuje zánět, ale bezpečnost a účinnost cvičení u onemocnění AAA není známa. V rámci průběžné analýzy naší prospektivní, randomizované, longitudinální studie cvičení pro potlačení AAA jsme zjišťovali, zda osoby s časným onemocněním mohou bezpečně dosáhnout cílových metabolických a hemodynamických cílů.

Metody: Sto osm účastníků bylo randomizováno ke cvičebnímu tréninku (EX) nebo obvyklé péči (UC). Účastníci EX se účastnili kombinace interního a domácího cvičebního tréninku, přičemž úsilí směřovalo k mírné každodenní účasti na cvičení. Bylo provedeno srovnání mezi subjekty EX a UC, které dokončily jeden rok sledování (n = 26 a 31, průměrný věk 72 ± 8 let). Skupiny EX a UC byly porovnávány z hlediska bezpečnosti, odpovědí na kardiopulmonální zátěžové testy, týdenního energetického výdeje a biometrických ukazatelů.

Výsledky: V důsledku cvičebního tréninku nedošlo k paradoxnímu zvýšení rychlosti růstu AAA ani k nežádoucím klinickým příhodám. Účastníci EX vynaložili v průměru 2269 ± 1207 kcal/týden a zvýšili cvičební kapacitu (42% nárůst času na běžeckém pásu, 24% nárůst odhadovaných metabolických ekvivalentů, P = .01 a .08 mezi skupinami). Účastníci EX vykazovali významné snížení C-reaktivního proteinu a měli tendenci snižovat obvod pasu a poměr pasu k bokům (P = .06, resp. .07).

Závěry: Předběžné analýzy naznačují, že cvičební trénink je u osob s malou AAA dobře snášen a udržitelný po dobu 1 roku. Navzdory věku a komorbiditám dosahují cvičící subjekty s AAA smysluplných cvičebních cílů a významně modifikují proměnné závislé na aktivitě.