Franz Brentano

Hlavní článek: František Brentano je známý především tím, že ve svých přednáškách a ve svém díle Psychologie z empirického hlediska (Psychologie vom empirischen Standpunkt) znovu zavedl pojem intencionality – pojem pocházející ze scholastické filosofie – do současné filosofie. Brentano ji sice často zjednodušeně shrnuje jako „ospravedlnění“ neboli vztah mezi mentálními akty a vnějším světem, ale definuje ji jako hlavní charakteristiku mentálních jevů, podle níž je lze odlišit od jevů fyzických. Každý mentální jev, každý psychický akt má obsah, je zaměřen na nějaký předmět (intencionální objekt). Každé přesvědčení, přání atd. má objekt, k němuž směřují: věřené, chtěné. Brentano použil výraz „intencionální inexistence“, aby označil status předmětů myšlení v mysli. Vlastnost být intencionální, mít intencionální předmět, byla klíčovým rysem pro odlišení psychologických jevů od jevů fyzikálních, protože jak ji Brentano definoval, fyzikální jevy postrádaly schopnost vytvářet původní intencionalitu a mohly pouze sekundárním způsobem zprostředkovat intencionální vztah, který označil jako odvozenou intencionalitu.

Každý mentální jev se vyznačuje tím, co středověcí scholastici nazývali intencionální (nebo mentální) neexistencí předmětu, a tím, co bychom mohli nazvat, i když ne zcela jednoznačně, odkazem na obsah, směřováním k předmětu (což zde nemá být chápáno ve smyslu věci) nebo imanentní předmětností. Každý mentální jev v sobě zahrnuje něco jako objekt, i když ne všechny tak činí stejným způsobem. V prezentaci je něco prezentováno, v úsudku je něco potvrzováno nebo popíráno, v lásce milováno, v nenávisti nenáviděno, v touze žádáno atd. Tato záměrná in-existence je charakteristická výhradně pro mentální jevy. Žádný fyzický jev nevykazuje nic podobného. Mohli bychom tedy definovat mentální jevy tak, že jsou to ty jevy, které v sobě obsahují předmět záměrně. – Franz Brentano, Psychology from an Empirical Standpoint, edited by Linda L. McAlister (London: Routledge, 1995 ), s. 88-89.

Brentano zavedl rozdíl mezi genetickou psychologií (genetische Psychologie) a deskriptivní psychologií (beschreibende nebo deskriptive Psychologie): v jeho terminologii je genetická psychologie studiem psychologických jevů z pohledu třetí osoby, které zahrnuje použití empirických experimentů (splňuje tedy vědecké standardy, které dnes od empirické vědy očekáváme). (Toto pojetí zhruba odpovídá tomu, čemu se dnes říká empirická psychologie, kognitivní věda nebo „heterofenomenologie“, tedy explicitně vědeckému přístupu ke studiu vědomí z pohledu třetí osoby). Cílem deskriptivní psychologie je naproti tomu popsat vědomí z pohledu první osoby. Tento druhý přístup byl dále rozvinut Husserlem a fenomenologickou tradicí.

Teorie vnímáníEdit

Známý je také tvrzením, že Wahrnehmung ist Falschnehmung („vnímání je mylné vnímání“), to znamená, že vnímání je mylné. Tvrdil totiž, že vnější, smyslové vnímání nám nemůže nic říci o faktické existenci vnímaného světa, který může být pouhou iluzí. Můžeme si však být naprosto jisti svým vnitřním vnímáním. Když slyším tón, nemohu si být zcela jistý, že ve skutečném světě nějaký tón existuje, ale jsem si naprosto jistý, že ho slyším. Toto vědomí, že slyším, se nazývá vnitřní vnímání. Vnější vnímání, smyslové vnímání, může přinést pouze hypotézy o vnímaném světě, ale ne pravdu. Proto se on i mnozí jeho žáci (zejména Carl Stumpf a Edmund Husserl) domnívali, že přírodní vědy mohou přinést pouze hypotézy a nikdy ne univerzální, absolutní pravdy jako v čisté logice nebo matematice.

V reedici své Psychologie vom Empirischen Standpunkte (Psychologie z empirického hlediska) však tento svůj předchozí názor odvolal. Pokusil se tak učinit bez přepracování předchozích argumentů v rámci tohoto díla, ale bylo řečeno, že se mu to zcela nepodařilo. Nový názor říká, že když slyšíme zvuk, slyšíme něco z vnějšího světa; neexistují žádné fyzikální jevy vnitřního vnímání.

Teorie souduUpravit

Brentano má teorii soudu, která se liší od v současnosti převládajícího (fregovského) názoru. V centru Brentanovy teorie soudu stojí myšlenka, že soud závisí na tom, zda má nějakou prezentaci, ale tato prezentace nemusí být predikována. Ba co víc: Brentano se domníval, že predikace není nutná ani pro soud, protože existují soudy bez predikačního obsahu. Dalším zásadním aspektem jeho teorie je, že soudy jsou vždy existenciální. Toto tzv. existenciální tvrzení znamená, že když někdo soudí, že S je P, soudí, že nějaké S, které je P, existuje. (Všimněte si, že Brentano popíral myšlenku, že všechny soudy mají formu: Brentano tvrdil, že existují také soudy vyplývající z jedné prezentace, např. „planeta Mars existuje“ má pouze jednu prezentaci). V Brentanových vlastních symbolech má úsudek vždy formu: V kombinaci s třetím základním Brentanovým tvrzením, že všechny soudy jsou buď pozitivní (úsudek, že A existuje), nebo negativní (úsudek, že A neexistuje), získáme úplný obraz Brentanovy teorie soudů. Představte si tedy, že pochybujete o existenci trpaslíků. V tu chvíli máte v mysli prezentaci trpaslíků. Když soudíš, že trpaslíci neexistují, pak soudíš, že prezentace, kterou máš, nepředstavuje něco, co existuje. Nemusíte to vyslovit slovy ani tento úsudek jinak předjímat. Celý soud se odehrává v popření (nebo schválení) existence prezentace, kterou máte.

Problém Brentanovy teorie soudu nespočívá v představě, že všechny soudy jsou existenciálními soudy (i když je někdy velmi složitým podnikem přeměnit běžný soud na existenciální), skutečným problémem je, že Brentano nerozlišoval mezi předmětem a prezentací. Prezentace existuje jako objekt ve vaší mysli. Nemůžete tedy ve skutečnosti soudit, že A neexistuje, protože pokud tak učiníte, soudíte také, že prezentace neexistuje (což je podle Brentanovy představy, že všechny soudy mají předmět, který je souzen jako prezentace, nemožné). Kazimierz Twardowski tento problém uznal a vyřešil ho tím, že popřel, že předmět je roven prezentaci. To je vlastně jen změna v rámci Brentanovy teorie vnímání, ale má vítaný důsledek pro teorii soudů, totiž že lze mít prezentaci (která existuje), ale zároveň soudit, že předmět neexistuje.

.