Konzumace alkoholu a kriminalita
V souladu s naší obecnou moudrostí (a občasnými zkušenostmi z první ruky) výsledky laboratorních experimentů ukazují, že nadměrná konzumace alkoholu může zvyšovat agresivitu a emoční reakce a potlačuje rozhodovací schopnosti.
Je pak možné, že nadměrná konzumace alkoholu může mít významný důsledek na pravděpodobnost páchání trestné činnosti a viktimizace.
Z odpovědí z průzkumu mezi americkými vězni vyplývá, že 33 % z nich bylo v době spáchání trestného činu pod vlivem alkoholu. Celkem 47 procent vězňů a vězeňkyň uvádí, že byli závislí na alkoholu nebo jej zneužívali. Podle Národního průzkumu viktimizace kriminality z roku 2005 uvedlo 21 procent obětí násilných trestných činů, že pachatel byl v době spáchání trestného činu opilý. (Skutečný podíl pachatelů užívajících alkohol je pravděpodobně vyšší, protože 44 procent obětí uvedlo, že „neví“, zda pachatelé byli v době činu opilí či nikoli). Pití alkoholu může také zvyšovat pravděpodobnost viktimizace, protože alkoholem vyvolaná porucha zdraví činí z pijáka snadný cíl trestného činu.
Jak ale ověřit, zda konzumace alkoholu zvyšuje kriminalitu, či nikoli? Jako vždy nám prostá korelace mezi pitím alkoholu a kriminalitou neposkytuje kauzální vliv pití alkoholu na kriminalitu, protože rozhodnutí lidí pít a páchat trestnou činnost může být korelováno s dalšími faktory relevantními pro kriminalitu. Pokud jsou například nárazoví pijáci v průměru lehkomyslnější a rizikovější než jejich střízlivé protějšky, může být rozdíl v míře páchání trestné činnosti způsoben jejich osobnostní odlišností, nikoliv způsobem konzumace alkoholu.
Daně z piva a minimální zákonný věk pro pití
Jedním z populárních léků na tento problém bylo využití změn v úrovni spotřeby alkoholu způsobených vládními daněmi. Například když vláda zvýší daně na alkoholické nápoje, mělo by toto zvýšení ceny vést ke snížení spotřeby alkoholu (zde základní ekonomie). Přitom rozhodnutí vlády o zvýšení daně z alkoholu má obvykle jen málo společného s mírou kriminality a dalšími faktory relevantními pro kriminalitu a vztahuje se na všechny spotřebitele bez ohledu na jejich charakteristiky relevantní pro kriminalitu.
Řada studií ukazuje, že vyšší spotřební daň z alkoholu snižuje spotřebu alkoholu a snižuje kriminalitu. Ekonomové Philip Cook a Michael Moore analyzovali údaje o míře kriminality, daních a cenách piva v jednotlivých státech USA v letech 1979-1987 a zjistili, že po vyšších daních na pivo následovalo méně znásilnění a loupeží. Jeffrey DeSimone rozšířil Cookovu a Moorovu analýzu o údaje o cenách alkoholu v letech 1981 až 1995 a zjistil, že daně z piva vedly také k menšímu počtu přepadení, krádeží a krádeží motorových vozidel.
Někteří výzkumníci alternativně použili požadavek na minimální věk pro konzumaci alkoholu jako identifikační odchylku pro získání příčinného vlivu spotřeby alkoholu na kriminalitu. Zde je obzvláště užitečná analýza regresní diskontinuity, kterou jsme viděli minulý týden. Nejprve se zamyslete nad hypotetickým náhodným experimentem. Účastníky výzkumu bych náhodně rozdělil do dvou skupin, jedné skupině bych povolil konzumaci alkoholických nápojů a druhé skupině bych zabránil v konzumaci jakýchkoli nápojů. Poté porovnám míru kriminality obou skupin a rozdíl budu považovat za kauzální vliv konzumace alkoholu na kriminalitu. Kromě zřejmých etických problémů spojených s nucením jedněch lidí pít a druhých abstinovat by však ode mne vyžadovalo obrovské náklady a úsilí sledovat a vynucovat od účastníků výzkumu přidělené chování při pití alkoholu. Přesné sledování jejich následného kriminálního chování nebude o nic snazší.
Minimální zákonný věk pro konzumaci alkoholu poskytuje ideální empirické prostředí, které se tomuto hypotetickému experimentu velmi podobá. Američtí mladí lidé mladší 21 let mají zakázáno pít alkohol, ale jakmile dosáhnou 21 let, mohou legálně nakupovat a konzumovat alkoholické nápoje ve všech barech a obchodech s alkoholem. Jistě, někteří nezletilí konzumují alkohol nelegálně, ale orgány činné v trestním řízení aktivně vymáhají dodržování minimální věkové hranice a porušitele trestají. (To znamená, že výzkumníci nemusí vynakládat žádné úsilí na monitorování a prosazování stanoveného chování při pití alkoholu. Policisté to již dělají za ně.) Kromě toho by kromě zákonné způsobilosti k pití měly být mezi osobami těsně pod a nad 21 let minimální rozdíly, pokud jde o zdravotní stav, dosažené vzdělání, vzorce zaměstnání atd. Jakýkoli rozdíl v účasti na trestné činnosti mezi jedinci těsně pod 21 let a těsně nad 21 let lze tedy věrohodně považovat za příčinný účinek zvýšené konzumace alkoholu.
Analýzou rozsáhlého průzkumu zdravotních dotazníků a oficiálních údajů o zatčeních v Kalifornii zjistili ekonomové Christopher Carpenter a Carlos Dobkin, že míra konzumace alkoholu vyskočí v průměru o 30 %, když lidé dosáhnou 21 let. Dále zjistili, že míra zatčení za napadení, loupeže, řízení pod vlivem alkoholu a nepříjemné trestné činy (včetně opilství a výtržnictví) se při dosažení hranice 21 let rovněž prudce zvyšuje. Tento nárůst činí o 63 více zatčení za napadení a o 8 více zatčení za loupež na 100 000 osob.
Souhrnně tato zjištění představují přesvědčivý důkaz, že zvýšená konzumace alkoholu u mladých dospělých je kriminogenní. Carpenter a Dobkin použili stejná data také ke zkoumání příčinného vlivu pití alkoholu na úmrtnost a nefatální zranění. Výsledky ukazují, že osoby těsně nad minimální legální věkovou hranicí pro konzumaci alkoholu také častěji navštěvují pohotovostní oddělení a umírají v důsledku sebevraždy, dopravní nehody a otravy alkoholem.
Dobře navržená a provedená analýza regresní diskontinuity má silnou vnitřní validitu (tj. její zjištění lze věrohodně považovat za kauzální účinek, který je předmětem zájmu v rámci specifik daného výzkumného prostředí), ale její vnější validita může být spornější. Chápete, že zjištění Carperntera a Dobkina nemusí být snadno zobecnitelné na jiné segmenty populace?
- Carpenter, Christopher a Carlos Dobkin. „Minimální zákonný věk pro pití alkoholu a veřejné zdraví“. Journal of Economic Perspectives 25.2 (2011): 133-156.
- Cook, Philip J. a Michael J. Moore. „Pití alkoholu a školní docházka.“ Journal of Health Economics 12.4 (1993): 411-429.
- DeSimone, Jeff. „Vliv cen kokainu na kriminalitu“. Economic Inquiry 39.4 (2001): 627-643.
.