Kumulativní spavost, poruchy nálady, a snížení výkonnosti psychomotorické bdělosti během týdne spánku omezeného na 4-5 hodin za noc

Za účelem zjištění, zda kumulativní spánkový dluh (v rozsahu běžně zažívaném) povede ke kumulativním změnám v ukazatelích bdělé neurobehaviorální bdělosti, byl 16 zdravým mladým dospělým osobám omezen spánek o 33 % pod obvyklou délku spánku, v průměru na 4 hodiny.98 hodin za noc po dobu sedmi po sobě jdoucích nocí. Subjekty spaly v laboratoři a spánek a bdění byly monitorovány pomocí personálu a aktigrafie. Třikrát denně (v 1000, 1600 a 2200 hodin) byly subjekty hodnoceny z hlediska subjektivní ospalosti (SSS) a nálady (POMS) a byly hodnoceny na základě krátké výkonnostní baterie, která zahrnovala psychomotorickou bdělost (PVT), sondovanou paměť (PRM) a sériové aditivní testy, Jednou denně vyplnily sérii vizuálních analogových škál (VAS) a uváděly ospalost a somatické a kognitivní/emocionální problémy. Omezení spánku vedlo ke statisticky průkazným kumulativním účinkům na bdělé funkce. Hodnocení SSS, dílčí skóre pro únavu, zmatenost, napětí a celkové poruchy nálady z POMS a hodnocení duševního vyčerpání a stresu na VAS byly hodnoceny napříč dny omezeného spánku (p = 0,009 až p = 0,0001). Výkonnostní parametry PVT, včetně frekvence a délky trvání výpadků, byly omezením také významně zvýšeny (p = 0,018 až p = 0,0001). V údajích SSS a PVT byl patrný významný vliv denní doby, ale denní doba neinteragovala s účinky restrikce spánku v jednotlivých dnech. Časové profily kumulativních změn neurobehaviorálních měřítek bdělosti v závislosti na spánkové restrikci byly obecně konzistentní. Subjektivní změny měly tendenci předcházet změnám výkonnosti o 1 den, ale celkové změny v obou třídách měr byly největší během prvních 2 dnů (P1, P2) a posledních 2 dnů (P6, P7) spánkové restrikce. Ukázaly to také údaje z podskupin subjektů: 1) že během spánkové restrikce došlo k významnému poklesu MSLT, 2) že zvýšená ospalost a výkonnostní deficity pokračovaly i po 7. dni restrikce a 3) že zotavení z těchto deficitů zřejmě vyžadovalo dvě plné noci spánku. Kumulativní nárůst poklesu výkonnosti v průběhu dnů spánkové restrikce úzce koreloval s výsledky MSLT (r = -0,95) z dřívějšího srovnatelného experimentu Carskadona a Dementa (1). Tato zjištění naznačují, že kumulativní noční spánkový dluh měl dynamickou a stupňující se obdobu v kumulativní denní spavosti a že v reakci na omezení spánku nebylo dosaženo asymptotického nebo ustáleného stavu spavosti.