Nástup a role antarktického cirkumpolárního proudu

Po určitou dobu se mělo za to, že nástup antarktického cirkumpolárního proudu (ACC) způsobil nebo stabilizoval úplné zalednění Antarktidy. V poslední době je však význam ACC v této roli zpochybňován. Abychom pochopili vztah mezi ACC a antarktickým zaledněním, a tím i význam oceánské cirkulace pro paleoklima, musíme určit historii vývoje obou procesů. Za tímto účelem shrnujeme všechny publikované odhady nástupu ACC. Doba nástupu, ať už mělké nebo hluboké cirkulace, je nejistá, ať už na základě tektonických studií nebo interpretace změn v sedimentárním záznamu. Byly identifikovány dvě potenciální konečné bariéry cirkumpolárního proudění: jižně od Tasmánie a jižně od Jižní Ameriky. První z nich je dobře omezena tektonikou a mořskou geologií na dobu před 32 mil. let v případě hluboké mezery, přičemž mělká mezera vznikla nejpozději před 35,5 mil. let. Tato stáří dobře odpovídají počátku úplného zalednění Antarktidy v období 33-34 mil. let, i když někteří pracovníci tuto příčinnou souvislost zpochybňují. Odhady doby jejího otevření se značně liší, ať už na základě tektoniky nebo sedimentární geologie, od 6 mil. let až po 41 mil. let, přičemž nejistá je i hloubka mezery. Řešení nejistot založených na tektonice pomocí dodatečného průzkumu je s největší pravděpodobností časově náročné a neprůkazné a geologické odhady umožňují alternativní interpretace, proto definujeme optimální strategii dodatečného odběru vzorků a měření, jejímž cílem je vyřešit dobu vzniku s větší jistotou, případně také rozlišit mezi hlubokým a mělkým otevřením, a tím omezit roli ACC. Místa odběru vzorků by měla být blízko pravděpodobných konečných bariér, aby se zabránilo cizím vlivům, a v moderních zónách vlivu ACC, v ideálním případě by tvořila hloubkový transekt a měla by mít souvislé smíšené terigenní a biogenní úseky. Na každém z nich by se měřila široká škála pečlivě vybraných parametrů.

.