Obrázek rovné plochy, část 1: Trvalá záhada filmu „Po minulé sezóně“
Po minulé sezóně existuje v podvědomí internetu především jako „ten trailer s kartonovým přístrojem na magnetickou rezonanci“. Dokonce i mezi nejzarytějšími fanoušky podivné kinematografie je to něco, co se možná jen na chvíli mihlo na jejich radaru, pokud o něm vůbec slyšeli. Vzhledem k tomu, jak obtížné bylo film od jeho uvedení v kinech v roce 2009 vidět – a jak podivný film to je -, to není překvapivé. Celý fenomén Po poslední sezóně je však mnohem přesvědčivější než to, že jde jen o další nízkorozpočtový film, který na krátkou dobu získal pozornost některých z těch fanoušků půlnočních filmů, kteří z filmu The Room udělali kultovní hit. Film a okolnosti jeho výroby a uvedení do kin jsou přes veškerou snahu některých oddaných fanoušků stále jakousi nevyřešenou záhadou. Ve světě, kde prakticky žádná otázka týkající se i toho nejobskurnějšího filmu nemůže zůstat dlouho nezodpovězena, je záhada filmu After Last Season a jeho scenáristy/režiséra Marka Regiona o to více fascinující.
„drama/thriller o skupině studentů medicíny, kteří zažijí tragédii.“
V březnu 2009 se na stránkách společnosti Apple s trailery objevil trailer k filmu After Last Season. První články o něm se objevily zhruba v polovině měsíce, přičemž prvním byl příspěvek na serveru Videogum od Lindsay Robertsonové. Brzy následovaly další weby, které zveřejňovaly zmatené příběhy a spekulace o filmu vedoucí k datu jeho uvedení. Šířily se zvěsti, že trailer je součástí virální marketingové kampaně k uvedení adaptace filmu Spikea Jonzeho Where the Wild Things Are. Zvědavci na komunitním weblogu Metafilter pátrali po konkrétnějších informacích týkajících se filmu, což vedlo k objevení oznámení, že After Last Season skončilo natáčení v únoru nebo březnu 2008 v Nové Anglii. Pisateli Jamiemu Halovi se podařilo získat krátký rozhovor se scenáristou/režisérem Markem Regionem, který však k objasnění podstaty projektu příliš nepřispěl.
Zjištění, že Mark Region režíroval krátký film s názvem „Medium Waves“, který se v roce 2005 hrál na New York International Independent Film & Video Festival, však zřejmě potvrdilo, že teorie o virálním marketingu je mylná. Recenze filmu Po poslední sezóně, kterou napsala Elaine Hegwood Bowenová, vyšla 13. dubna 2009 v časopise Film Monthly, ale žádné další recenze na film nebyly před jeho uvedením do kin publikovány. Tato skutečnost vyvolala některé teorie o tom, že Bowenová a Film Monthly se možná podílely na „podvodu“, ačkoli stránky byly již nějakou dobu online a Bowenová na ně pravidelně přispívala. V každém případě bylo nepravděpodobné, že by něco jiného než shlédnutí filmu na vlastní oči uspokojilo zvědavost všech, kteří jím byli posedlí.
Dne 5. června 2009 měl film Po poslední sezóně týdenní premiéru ve čtyřech kinech Cinemark ve Spojených státech: (Lancaster), Illinois (North Aurora), New York (Rochester) a Texas (Austin). Diváci, kteří sledovali diskuse o filmu na internetu, s údivem zjistili, že je to vlastně přesně takový zážitek, jaký sliboval nevysvětlitelný trailer. Během promítání v kinech se na různých webech objevilo několik recenzí od zvědavců, kteří měli možnost vidět film na velkém plátně. Rodney Perkins z Twitche uvedl, že je „tak skutečně a překvapivě špatný, že se kolem něj nepochybně vytvoří filmový kult“. David Lowery ze serveru Hammer to Nail zašel ještě dál a vysvětlil, že se po zhlédnutí necítí „o nic víc přesvědčený, že je to skutečné, než když jsem se poprvé díval (a díval a díval) na trailer poté, co se před třemi měsíci objevil na internetu“. Časopis Filmmaker Magazine zveřejnil jak videorecenzi s několika zmatenými diváky natočenou bezprostředně po projekci, tak rozhovor se scenáristou a režisérem Markem Regionem během omezeného uvedení filmu v kinech. V tomto rozhovoru Region vyjádřil naději, že si film povede natolik dobře, aby to ospravedlnilo jeho širší uvedení do kin.
To se bohužel nestalo. Film Po poslední sezóně měl premiéru v pátek 5. června 2009 a jeho poslední uvedení v kinech proběhlo následující čtvrtek 11. června 2009. Objevily se zprávy, že 35mm kopie vyražené pro uvedení filmu v kinech měly být na příkaz produkční společnosti Index Square zničeny. Fanoušci filmu propadli panice, že film Po poslední sezóně bude zcela ztracen, ale představitel hlavní role Jason Kulas obavy rozptýlil, když na Facebooku oznámil, že film vyjde 30. září 2009 na DVD. DVD prodávala společnost Index Square prostřednictvím Amazonu, ale po vyprodání prvního nákladu bylo nedostupné. Použité kopie se prodávaly prostřednictvím prodejců třetích stran na Amazonu a možná se objevily i na Ebay, ale v době psaní tohoto článku se zdá, že legálně získat kopii filmu je nemožné. Kromě těch kopií filmu Po poslední sezóně, které jsou na svobodě v rukou jeho fanoušků, prakticky zmizel. Jestli něco filmový fandom na internetu dokázal, tak to, že publikum existuje prakticky pro každý film, který byl kdy natočen. Jak je tedy možné, že se film Po poslední sezóně ubránil všeobecnému uznání kultu?“
„Není to komedie“
Obtížnost zhlédnutí filmu Po poslední sezóně je jistě hlavním důvodem, proč se nestal kultovní kuriozitou jako jiné „špatné“ filmy, které se staly půlnočními filmovými institucemi. Pověst o tom, že film je „špatný“, obvykle podnítí zájem mezi určitým typem filmových fanoušků. Hyperbolické reakce typu „nejhorší film všech dob“, které někteří diváci vyjadřovali v souvislosti s filmem Po poslední sezóně, mohou vést k takovému humbuku, který vyprodává projekce filmu Troll 2 a vybírá téměř 50 000 dolarů na restaurování filmu Manos: The Hands of Fate. Přestože však po filmu může být poptávka, režisér Mark Region a jeho produkční společnost Index Square zřejmě nemají zájem o opětovné vydání filmu na DVD a film se neobjevil na žádné z platforem VOD. Pravděpodobně ony čtyři 35mm kopie filmu vyražené pro jeho uvedení v kinech již nejsou v oběhu a pravděpodobně nejsou ani v rukou žádných soukromých sběratelů (nebo alespoň žádných sběratelů ochotných přiznat vlastnictví jedné z kopií). Možná existuje publikum, které by rádo mělo možnost vidět film Po poslední sezóně s dalšími podobně smýšlejícími diváky, ale zdá se, že tvůrci filmu se o uspokojení této poptávky nezajímají.
Důvody tohoto zdánlivého nezájmu o dodání filmu pravděpodobně přímo souvisí s tím, jak byl film přijat. V rozhovoru pro Knox Road Mark Region řekl, že Po poslední sezóně je „jen obyčejná detektivka“. V rozhovoru pro Filmmaker Magazine vysvětlil, že „ve filmu je několik světlých momentů, ale není to parodie“. Oficiální stránky filmu byly od uvedení v kinech v roce 2009 několikrát přepracovány a v současné inkarnaci se na stránce „Poznámky“ na oficiálních stránkách filmu „After Last Season“ nachází následující text:
Ve vynikajícím článku o filmu Po minulé sezóně od Jima Donahueho, který byl publikován v Cashiers du Cinemart #17 (červen 2013), se hlavní herec Jason Kulas zabýval teorií, že Region záměrně natočil „špatný“ film v naději, že vytvoří „kultovní film“ tím, že uvede herce a štáb v omyl: „To si nemyslím. Strávil jsem s Markem nějakou dobu ve stresujících pracovních podmínkách a u něj doma. Myslím, že bych odhalil, kdyby šlo o podvod. A Markovo zacházení s filmem po uvedení do kin bylo pravým opakem toho, že by někdo chtěl těžit ze statusu kultu. Odmítl některé vysoce postavené a peníze vydělávající příležitosti spojené s filmem.“
Společnost Index Square navíc agresivně řešila případné porušení autorských práv. Po vydání DVD zveřejnil komediální web The Spoony Experiment „riff“ k filmu. Brzy poté na ně dopadla žádost společnosti Index Square o jeho odstranění, ačkoli od té doby byl k dispozici prostřednictvím služby Rifftrax. Z Youtube byl odstraněn i další obsah související s filmem. Zdá se možné, že Region je zklamán přijetím filmu Po poslední sezóně a nechce dále přispívat k jeho pověsti „špatného“ filmu tím, že k němu umožní přístup širšímu publiku. Ironií je, že tato reakce zaručuje, že Po poslední sezóně zůstane „kultovním filmem“ v nejčistším slova smyslu, filmem s obsedantní, ale omezenou skupinou fanoušků, která se organicky rozrostla z diváků, kteří jej mohli vidět.
„…zvrácený psychologický svět plný žárlivosti, zlomyslností a podvodů.“
Je však možné tvrdit, že i kdyby byl film Po poslední sezóně široce dostupný, je prostě příliš hluboce podivný na to, aby oslovil stejné publikum, které si z relativně dostupných filmů, jako je Birdemic, udělalo moderní kultovní klasiku. Existuje řada ukazatelů „špatné“ filmařiny, které jsou okamžitě identifikovatelné: nepřirozené herecké výkony, špatný zvukový záznam, trapné pauzy mezi řádky dialogů, zjevně laciné speciální efekty atd. Film jako Birdemic nebo The Room má těchto věcí dost na to, aby některé diváky pobavil, aniž by je aktivně odradil. Pokud někdo po nějaké replice stojí o několik taktů déle, než je nutné, diváci se smějí, protože se s touto trapností ztotožňují; nejsou sice ve stejné místnosti jako herci, ale ten pocit je tu přesto.“
Tento pocit doslova definuje převažující estetický přístup filmu Po poslední sezóně. Nejedná se o občasné podivné pauzy mezi replikami dialogů a střihy: k těm dochází v průběhu celého filmu neustále. Dialogy jsou tvořeny téměř výhradně prozaickými prohlášeními typu „V tom městě jsem nikdy nebyl, ale prošel jsem jím“. Postavy donekonečna hovoří o místech, kde byly nebo kam se chtějí podívat, nebo o situacích, které nemají pro děj filmu žádný význam: „Můj manžel tam jednou viděl kojota. Chvíli se tam zdržel a pak odešel.“ Kartonový přístroj na magnetickou rezonanci, který tolik diváků fascinoval svým zjevem v traileru k filmu, je jen jedním z příkladů naprosto nepřesvědčivých předmětů nahrazujících high-tech zařízení.
Pocit připomíná přístup Hala Hartleyho k tropům akčních filmů ve filmu Amatér nebo vědecké vybavení ve filmu Nic takového, dovedené do nejabsurdnějšího logického extrému. Hartley ve svých filmech používá „nekompetentní“ přístup ke známé akci (postava střílí z pistole desítkykrát bez opětovného nabití, její cíl všechny tyto výstřely snese, aniž by spadl na zem) a zkratkovité předměty, které nahrazují propracované rekvizity (mihotavá světla mávající kolem postavy, aby ji „studovala“), jednak pro humorný efekt, jednak aby zdůraznil, že ve filmech nejde o žánrové atributy, které divák od určitého typu filmu očekává. Ve filmu Po poslední sezóně je všechno zkratkovité, včetně dialogů, které jsou vlastně zkratkou samy pro sebe.
Záměrně nebo ne, ve filmu Po poslední sezóně scenárista a režisér Mark Region rozebral filmový jazyk a rozložil ho na jednotlivé složky. Je to „film“ v tom smyslu, že se skládá z řady scén, v nichž herci předvádějí akce a pronášejí dialogy, jsou zde nějaké speciální efekty a nakonec běží titulky. Každý hraný film předkládá divákovi náhražky věcí, které skutečně existují, a divák se musí rozhodnout, zda tyto věci přijme, či nikoli: sleduje herce (kteří ve skutečnosti nejsou lékaři, studenty, policisty atd.), často v kulisách (nikoli skutečných laboratořích, školních budovách, firemních kancelářích atd.), kteří interagují mezi sebou a s rekvizitami (nikoli skutečnými zbraněmi, telepatickými přístroji atd.).
Když divák sleduje film, uzavírá s tvůrcem dohodu, v níž divák souhlasí s přijetím určité míry umělosti a tvůrce souhlasí s tím, že ji poskytne, aby mohl pokračovat ve vyprávění svého příběhu. Film Po poslední sezóně nutí diváka, aby si položil otázku, kde je hranice, za kterou už nechce – nebo nemůže – akceptovat „realitu“ filmu. Jsou to herecké výkony? Rekvizity? Speciální efekty? Scénář? Po poslední sezóně nedává divákovi téměř nic, na čem by mohl pozastavit svou nedůvěru, a místo toho mu předkládá pouhé náznaky příběhu, postav, rekvizit, míst a akcí. V žádné rovině nevychází divákovi vstříc.“
V případě filmu, jako je Birdemic, je „kultovní“ přitažlivost snadno pochopitelná. Birdemic je nízkorozpočtový film po vzoru známých žánrových tropů. Diváci si přinášejí svá očekávání od tohoto typu filmu („zvířata útočí“, s konkrétním odkazem na Hitchcockovy Ptáky) a tvůrci v rámci svých možností poskytují určité věci, které se tato očekávání snaží naplnit. Birdemic je směšný přinejmenším zčásti proto, že se pokouší naplnit jedno z primárních diváckých očekávání (útočící ptáci) efektem, který je tak důkladně nepřesvědčivý (strnule animovaná digitální grafika ptáků, která je hrubě zakomponovaná do záběrů herců), že je velmi malá šance, že divák bude schopen pozastavit svou nedůvěru a uvěřit iluzi, že na postavy útočí zabijáčtí ptáci. Přesto, ať už divák dokáže zabijáckým ptákům uvěřit, nebo ne, herci ve filmu a scénárista/režisér James Nguyen berou tento koncept zcela za bernou minci. Ve filmu Birdemic se na diváky nemrká, což je jedna z věcí, která je na filmu tak okouzlující a která přispěla k jeho úspěchu.
Po poslední sezóně na diváky rozhodně nemrká, ale zároveň působí, jako by se záměrně vymykal všem diváckým očekáváním. Základní příběh filmu připomíná techno-thrillery ve stylu Michaela Crichtona, v nichž je určitá technologie použita jako prostředek zápletky. Jeho hlavní postavy testují mikročip, který uživateli umožňuje vidět vizuální reprezentaci myšlenek jiného člověka. Diváci si do filmu přinesou svá očekávání, co by to mohlo znamenat a jak by to mohlo být ve filmu prezentováno, jen aby zjistili, že přístroj zobrazuje „jednoduché geometrické objekty“. To není nadsázka. Většina počítačově animovaných sekvencí ve filmu Po poslední sezóně sestává z grafiky, která vypadá primitivně i ve srovnání s ranými počítačovými animacemi, jako jsou Počítačové sny (1988). A zatímco technicky nenároční zabijáčtí ptáci ve filmu Birdemic se mohou na plátně objevit na několik vteřin, CG animované sekvence ve filmu Po poslední sezóně trvají celé minuty, často s minimálním nebo žádným zvukem, který by doprovázel obraz. Birdemic má být zjevně zábavný, zatímco After Last Season se tváří tak pokérovaně, že nelze říct, jaké pocity má film v divákovi vyvolat. Téměř žádný ze standardních příznaků „drama“, „komedie“, „sci-fi“ nebo „horor“ není přítomen, což diváka nechává zcela unášet.
„…a throw-back to the suspension found in Alfred Hitchcock films.“
Jak se film Po poslední sezóně dostal do kin po celých Spojených státech, kde se promítal týden z 35mm kopií? Titulky filmu činí okolnosti jeho uvedení do kin ještě neuvěřitelnějšími. Střih negativů je připsán na účet studia Walt Disney Negative Cutting. Filmový pás poskytla společnost Kodak. K natáčení byla použita 35mm kamera Arriflex. Výtisky vyrobila společnost Deluxe. Film byl prezentován v Dolby Digital, a dokonce byl předložen MPAA k získání certifikátu PG-13 (č. 45146; pro srovnání, č. 45145 byl Ninja Assassin). To vše se dnes zdá ještě neuvěřitelnější než v roce 2009, než se díky plošnému přechodu na digitální projekci diktovanému velkými filmovými studii staly nápadné 35mm kopie vzácností i pro blockbustery. Nicméně to ukazuje na odpověď na jednu z největších otázek, které stály za výrobou filmu:
Tuto částku 5 milionů dolarů původně uvedl Mark Region v rozhovoru pro Knox Road. Diskuse o filmu se na internetu stočila k tomu, jak je možné, že film zobrazený v traileru mohl stát tolik peněz. Objevily se spekulace, že film mohl být nějakým promyšleným podvodem, ale prvním náznakem, kam mohl tento rozpočet jít, bylo, že byl ve skutečnosti natočen na 35mm film. Region to dále vysvětlil v rozhovoru pro Filmmaker Magazine: „Rozpočet byl 30 000 až 40 000 dolarů, ale na ty speciální efekty a počítačovou animaci se rozpočet vyšplhal na (5 milionů dolarů)“. Zmínil také, že částka 5 milionů dolarů zahrnovala „několik dalších věcí – titulky, náklady na laboratoře“. Neexistují žádné konkrétní informace, které by tento rozpočet potvrzovaly, ale pokud Region doufal, že pro film najde distributora, je docela dobře možné, že náklady na výrobu svého filmu prostě přehnal, aby vypadal žádaněji. To je běžná taktika nízkorozpočtových nezávislých filmařů, kteří chtějí prodat distribuční práva na své filmy: vyšší vnímaná hodnota produkce znamená lepší cenu zaplacenou za distribuci.
Ve skutečnosti se ze všeho zdá, že Region a jeho investoři přesně dodržovali základní šablonu tradiční nezávislé filmové produkce se záměrem vytvořit výsledný produkt, který by měl komerční atraktivitu. Ani v roce 2009 nebylo pro nezávislé filmaře zcela vyloučeno natáčet na digitální video, ale Region se rozhodl natáčet na 35mm film. I ta nejjednodušší produkce natočená na 35mm film by byla exponenciálně dražší než digitální videoprodukce, ale pokud bylo záměrem vytvořit film, který by vypadal jako profesionální film, byl 35mm film tou nejlepší volbou. Natáčení na 16mm nebo 8mm film by bylo možné a levnější, ale zvětšeniny z těchto formátů mají jinou kvalitu obrazu než film pocházející přímo z 35mm filmu. Navíc by natáčení na některý z těchto formátů vyžadovalo zvětšování na 35mm formát pro výrobu kopií, což je proces, který může stát desítky tisíc dolarů.
Region najímal odborové herce, kteří byli členy Screen Actors Guild, což znamená, že by měli zaručen minimální plat za natáčecí dny. To by zvýšilo rozpočet filmu i jeho potenciál přilákat distributory, protože obsazení tvořili profesionální herci. Předložení filmu k certifikaci MPAA je proces, který může stát tisíce dolarů, ale každý film, který se má hrát ve velkých multiplexech ve Spojených státech, má mnohem větší šanci, pokud má oficiální rating MPAA. Tím by se také film stal atraktivnějším pro potenciální distributory, protože distributor by nemusel sám nést tyto náklady, než by mohl film dostat do kin.
Podíváme-li se na technická fakta výroby filmu, vyplývá z toho, že se Region snažil vytvořit co nejprofesionálnější nezávislý film, který by mohl získat distribuční smlouvu. Zdá se, že Region provedl určitý průzkum, aby zjistil, jak funguje proces nezávislé produkce a distribuce, a pokusil se splnit ty požadavky, které by vedly k výhodné distribuční smlouvě, aby se vrátily náklady na výrobu, které zaplatil on sám a jeho koproducenti na filmu. Vzhledem k Regionově frustraci a zjevnému rozhořčení nad tím, jak byl film přijat, se zdá být velmi nepravděpodobné, že by After Last Season byl promyšlený finanční podvod. Existence jeho předchozího krátkého filmu Střední vlny poskytuje další důkaz, že Region byl spíše začínajícím režisérem než podvodníkem. Ve skutečnosti dává nakonec největší smysl vysvětlení, že After Last Season je prostě produktem sebevědomého nezávislého filmaře, který přesvědčil producenty a příznivce, že je plně schopen dodat film s komerčním potenciálem, a který věřil, že právě takový film vytváří.
Dokud ovšem Mark Region nevystoupí s definitivní osobní výpovědí o svých cílech a záměrech při natáčení After Last Season, nezbývá jeho fanouškům než spekulovat. Je docela možné, že Region bude mlčet a že se film možná nikdy nedočká dalšího uvedení v kinech, nebo dokonce reedice na limitovaném DVD. Pokud tomu tak bude, pak je Po poslední sezóně jedním z nejlepších „kultovních“ filmů nejen této éry, ale všech dob. Je to film, který za současného stavu jeho existence mohou vidět pouze lidé, kteří znají někoho, kdo vlastní jeho kopii. Na organický růst jeho diváků nemá vliv vůbec nic, jen kopie DVD na světě a občasní podivní spisovatelé, kteří cítí nutkání znovu proniknout do jeho tajemství, a to i několik let poté, co na něj většina světa zapomněla.