Uvízlý kámen: Vztah mezi akutní apendicitidou a apendikolitem | RegTech
DISKUSE
Apendikolit, známý také jako „fekolit“ nebo „korpolit“, představuje kalcifikované usazeniny v apendixu a přispívá k patogenezi akutní apendicitidy. Je definován jako oblast s vysokým útlumem o velikosti ≤ 1 cm, která se nachází v pericekálních oblastech nebo v případě perforace v Morrisonově (Douglasově) vaku. V literatuře lze nalézt kazuistiky o přítomnosti apendikolitu a jeho silné korelaci s akutní apendicitidou. Apendikolit byl zjištěn pomocí různých modalit od prosté rentgenografie břicha a ultrazvukového vyšetření až po počítačovou tomografii.
Ačkoli apendikolit hraje významnou roli v patogenezi akutní apendicitidy, není jedinou jednotkou v její patogenezi. Byly popsány i další příčiny luminální obstrukce: Lymfoidní hyperplazie, cizí tělesa, striktury, nádory a Crohnova choroba. Ačkoli patogeneze vzniku apendikolitu není dosud známa, několik kazuistik uvádí zdroje, jako je spolknuté cizí těleso nebo uvolněný žlučový kámen erodující žlučníkem. Apendikolity představují homogenní nebo vrstevnaté kalcifikace až ve 25 % všech případů.
Přítomnost apendikolitu sama o sobě se nepovažuje za diagnostickou pro akutní apendicitidu, pokud nejsou přítomny pericekální zánětlivé změny nebo zvětšení stěny apendixu. Bylo zjištěno, že ze všech CT příznaků akutní apendicitidy má přítomnost apendikolitu (apendikolitů) 100% specificitu, ale nízkou senzitivitu (44 %). V literatuře se uvádí, že 28 % dospělých a 30 % dětských pacientů s akutní apendicitidou má apendikolity.
CT nálezy abscesu, extraluminálního plynu a ileu mají nejvyšší specificitu, ale nízkou senzitivitu ve srovnání s detekcí intraluminálního apendikolitu, který má nízkou senzitivitu a specificitu při detekci perforace. Huwart a El-Khuory et al. navíc studovali CT břicha u 85 dospělých osob bez jakýchkoli známých příznaků souvisejících s gastrointestinálním traktem. Zjistili, že 57/85 pacientů nepodstoupilo apendektomii, ale u 13 % všech těchto subjektů byl zjištěn apendikolit. Proto dospěli k závěru, že přítomnost apendikolitu není pro diagnózu akutní apendicitidy statisticky významná. Naproti tomu Jabra a kol., kteří studovali diagnostiku apendicitidy u dětí pomocí CT vyšetření, uvádějí, že apendikolity mohou být náhodným nálezem na rentgenovém snímku břicha provedeném za jiným účelem. Pokud jsou však spojeny s bolestí břicha, je u pacientů kromě 50% vyššího rizika perforace apendixu 90% pravděpodobnost akutní apendicitidy. Několik autorů popsalo diagnostická kritéria založená na zobrazovacích metodách pro akutní apendicitidu, nicméně mezi tato kritéria nezařadili apendikolity.
Kromě diagnostického významu má přítomnost apendikolitu i významné terapeutické aspekty. Ošetřující chirurg na něj musí být předem upozorněn, pokud má pacient podstoupit jakýkoli chirurgický zákrok. V několika studiích i kazuistikách bylo popsáno, že odpadlé apendikolity přispívají k celkové morbiditě pacientů. Byly hlášeny pánevní abscesy způsobené odpadlými apendikolity, zejména při laparoskopické apendektomii. Možnosti retrakce zahrnují otevřený chirurgický přístup, laparoskopickou retrakci a retrakci pod CT kontrolou.
Ačkoli je nález apendikolitu kontroverzní, může být dostatečným důkazem pro provedení profylaktické apendektomie u asymptomatických pacientů vzhledem k vyšší míře perforace v době akutní apendicitidy.
V této studii jsme z důvodu technické náročnosti nesdružovali pacienty podle věku. Navíc konečná patologická diagnóza nebyla získána z důvodu omezených zdrojů.
Ačkoli přítomnost apendikolitu při absenci jiných nálezů, jako je ztluštělý apendix nebo periapendikulární infiltrace, není diagnostická pro apendicitidu, může souviset s předchozí apendicitidou. Starou zhojenou apendicitidu je třeba odlišit od chronické apendicitidy; ta by mohla mít prospěch z kurativního chirurgického zákroku.