Kyselina linolová, rostlinné oleje a záněty | RegTech

Úvod

V průměru Američané konzumují více než 40 gramů (~3 polévkové lžíce) rostlinného oleje denně. Rostlinné oleje, například ze sóji, kukuřice nebo řepky, jsou bohaté na kyselinu linolovou (LA), omega-6 mastnou kyselinu a základní živinu. Omega-3 mastné kyseliny jsou rovněž esenciálními živinami, které lze získat ze sójového, řepkového a lněného oleje a také z některých studenovodních ryb, jako je tuňák, losos a sleď. Vztah mezi jednotlivými členy těchto dvou skupin esenciálních živin je předmětem mnoha výzkumů a sporů. V tomto článku se zaměříme na LA, z níž lze odvodit všechny ostatní omega-6 mastné kyseliny.

Vliv tuků ve stravě na kardiovaskulární onemocnění (KVO) a další chronické zdravotní stavy je již dlouho důležitým hlediskem při tvorbě výživových doporučení ve Spojených státech a na celém světě. Výživová doporučení pro Američany z roku 20101 doporučují nahradit ve stravě nasycené tuky mononenasycenými a polynenasycenými tuky. Doporučení vládních a odborných organizací se v současné době do značné míry shodují v tom, že jsou žádoucí jak omega-6, tak omega-3 třídy polynenasycených mastných kyselin (PUFA) a že by se měla podporovat konzumace LA i omega-3 PUFA jako náhrada nasycených mastných kyselin (SFA), transmastných kyselin a (v některých případech) rafinovaných sacharidů.

Od 70. let 20. století vědci vědí, že kyselina linolová (LA) snižuje hladinu cholesterolu v krvi a snižuje riziko srdečních onemocnění. Není proto překvapením, že nedávné vědecké doporučení Americké kardiologické asociace (AHA)2 doporučilo, aby omega-6 PUFA tvořily alespoň 5 až 10 % celkové energie. Kromě toho aktuální stanovisko Americké dietetické asociace (tj, Academy of Nutrition and Dietetics) a kanadských dietologů3 upozornilo, že doporučené rozmezí příjmu omega-6 PUFA (především LA) v USA od National Heart Lung and Blood Institute (NHLBI) of the National Institutes of Health (NIH)4, Institute of Medicine (IOM)5 se pohybuje v rozmezí 5 až 10 % energie.

Přes konzistentnost příznivých doporučení týkajících se LA ve stravě se dostalo značné pozornosti možnosti, že tato mastná kyselina přispívá k nadměrnému zánětu. Hlavním důvodem obav je, že velké množství LA vyvolá nadměrnou tvorbu kyseliny arachidonové (AA) a následnou syntézu prozánětlivých eikosanoidů (např. prostaglandinu E2 (PGE2), leukotrienu B4 (LTB4) a tromboxanu A4 (TXA2).6-10 Zvýšená tvorba prozánětlivých eikosanoidů by mohla zvýšit další biomarkery zánětu (např, interleukin-6 (IL-6), tumor nekrotizující faktor-α (TNF-α), C-reaktivní protein (CRP)), které jsou spojeny se zvýšeným výskytem kardiovaskulárních onemocnění (KVO), rakoviny a dalších chronických onemocnění. Kromě toho se často uvádí možnost, že vysoký příjem LA povede ke snížení elongace ALA na kyselinu eikosapentaenovou (EPA) a/nebo dokosahexaenovou (DHA) v důsledku konkurence Δ-6 desaturázy.8,11 Tato konkurence by zase mohla snížit tvorbu protizánětlivých eikosanoidů, včetně nově objevených resolvinů a neuroprotektinů, které jsou odvozeny od těchto omega-3 mastných kyselin s delším řetězcem.12 Literatura v této oblasti je velmi komplexní a bylo publikováno mnoho přehledových studií, které dospěly k různým závěrům ohledně možných prozánětlivých účinků LA ve stravě.13-17

V této oblasti chyběl systematický přehled randomizovaných kontrolovaných studií, které by zkoumaly vliv LA ve stravě na biologické markery zánětu u zdravých dospělých osob. V roce 2010 jsme se proto s kolegou rozhodli tuto mezeru v literatuře zaplnit. Provedli jsme rešerši anglické i neanglické literatury pomocí MEDLINE, Cochrane Controlled Trials Register a EMBASE, abychom identifikovali relevantní články. Kritéria pro zařazení splňovalo patnáct klinických studií (sedm zkřížených a osm paralelních studií) (např. randomizované, placebem kontrolované intervenční studie u zdravých lidí starších jednoho roku, v nichž jedinou mastnou kyselinou kromě LA, která se mohla podstatně lišit mezi experimentální a kontrolní stravou, byla kyselina olejová). Nejčastěji uváděným biomarkerem systémového zánětu byl cirkulující CRP. Překvapivě nebyl v žádné z těchto studií zjištěn významný vliv rozdílného příjmu LA na cirkulující CRP.18 Kromě toho dieta s LA nevykazovala žádný vliv na cirkulující koncentraci různých dalších zánětlivých biomarkerů, včetně např: IL-6, TNF-α, ICAM-1, L-selektinu, P-selektinu, fibrinogenu, PAI-1, aktivity krevních destiček (fibrinogenová nálož), komplexu tPA/PAI-1, TXB2, PGE2, PGF2α.18

Kromě těchto výsledků RCT (zlatý standard v biomedicínském výzkumu) existuje řada dobře navržených observačních studií, které zkoumaly vztah mezi příjmem LA a zánětem u lidí. Například Ferrucci a jeho kolegové19 pozorovali, že celkové plazmatické koncentrace omega-6 PUFA byly v průřezové analýze 1 123 dospělých Italů inverzně spojeny se sérovým CRP, IL-6, IL-6r, IL-1ra a TNF-α a byly paralelní s asociacemi pozorovanými u celkových plazmatických omega-3 PUFA. Pischon a jeho kolegové20 navíc u 405 zdravých mužů a 454 zdravých žen z Health Professionals Follow-Up Study a Nurses‘ Health Study pozorovali, že nejnižší hladiny zánětu byly zjištěny u osob, které měly nejvyšší spotřebu omega-3 i omega-6 PUFA. Další observační studie uvádějí inverzní a/nebo žádný vztah mezi plazmatickými nebo dietními LA a různými markery chronického zánětu.21,22 Výsledky těchto a dalších epidemiologických studií ilustrují slabost „poměru omega-6/omega-3“ jako významného parametru. Úplnější diskuse o nedostatcích poměru omega-6/omega-3 byla publikována již dříve.23

Pro tento první systematický přehled vztahu mezi LA ve stravě a zánětem je k dispozici několik omezení. Za prvé, všechny RCT zahrnovaly malé počty subjektů. Největší studie měla pouze 60 subjektů, které studii dokončily. Tři z 15 RCT byly provedeny na metabolických odděleních, což zvýšilo kontrolu nad dietní intervencí, ale bylo do nich zařazeno pouze šest až devět subjektů. Druhým omezením je nejistý klinický význam různých biomarkerů zánětu měřených v klinických studiích. Výzkumníci často měří více biomarkerů zánětu v naději, že jeden nebo více z nich bude mít prediktivní hodnotu relevantní pro klinické výsledky. Mnoho biomarkerů zánětu se vyznačuje značnou intra- a interindividuální variabilitou. Tato variabilita ztěžuje detekci jemných změn při malé velikosti vzorku a nelze vyloučit možnost falešně negativních výsledků. Neexistuje shoda ohledně toho, který biomarker je nejlepší, protože každý má své výhody a nevýhody, nicméně souvislost mezi CRP nebo fibrinogenem a rizikem KVO je poměrně silná.24 Třetím nedostatkem těchto RCT je jejich relativně krátká doba trvání. Nejkratší studie trvala dva týdny a nejdelší 40 dní. Dva týdny je přibližně minimální doba potřebná k tomu, aby se dietou vyvolané změny cirkulujících a tkáňových mastných kyselin stabilizovaly.25 Doba potřebná k tomu, aby lipidy ve stravě ovlivnily procesy související se zánětem, je však méně známá.

Na základě současných důkazů z RCT a observačních studií se zdá, že nejsou k dispozici prakticky žádné údaje, které by podporovaly hypotézu, že LA ve stravě zvyšuje markery zánětu u zdravých lidí, kteří nejsou kojenci. Vzhledem k omezenosti dostupných důkazů však nelze v současné době hypotézu „LA ve stravě podporuje zánět“ zcela odmítnout. K tomu budou zapotřebí další údaje z rozsáhlejších a delších studií s pečlivou kontrolou stravy, které zahrnou subjekty s různou genetickou výbavou. Nicméně výsledek tohoto nedávného systematického přehledu by měl dietologickou a lékařskou komunitu do jisté míry uklidnit, pokud jde o současná dietní doporučení, která zdůrazňují optimální příjem omega-3 i omega-6 PUFA.

.