Post navigation

Před 45 lety Kerr, Wyllie a Currie ve svém přelomovém článku v časopise British Journal of Cancer popsali jev, který označili jako „řízené odstraňování buněk“. Navrhli mu název „apoptóza“ a v poznámce pod čarou tento termín vysvětlili takto:

Slovo „apoptóza“ (ἁπόπτωσισ) se v řečtině používá pro označení „odpadávání“ nebo „opadávání“ okvětních lístků z květin nebo listů ze stromů. Abychom jasně ukázali odvození, navrhujeme, aby byl důraz na předposlední slabice, přičemž druhá polovina slova se vyslovuje jako „ptosis“ (s němým „p“), které pochází ze stejného kořene „padat“ a používá se již k popisu poklesu horního víčka.

Toto tvrzení obsahuje dvě pravopisné chyby a nesprávný předpoklad. První chyba je ve výdechu nad alfou. Všechna řecká slova, která začínají samohláskou nebo písmenem ρ (rho), jsou označena diakritickým znaménkem zvaným πνεῦμα, dech, které označuje přítomnost či nepřítomnost aspirace. Například ἀμάραντος, neuvadající, má nad počáteční alfou plynulý dech (jako čárka) a vyslovuje se amarantos, odtud „amarant“, bájná nikdy neuvadající květina, symbol nesmrtelnosti. Naproti tomu ἁμαρτία, selhání, má nad počáteční alfou drsné dýchání (jako obrácený apostrof) a vyslovuje se hamartia, odtud „hamartoma“. Kerr a kol. použili drsné dýchání místo plynulého. Za druhé, sigma na konci slova byla zapsána symbolem ς, odlišným od běžné sigmy σ; Kerr a kol. použili na posledním místě běžnou sigmu. Řecké slovo není ἁπόπτωσισ, ale ἀπόπτωσις.

Nesprávný předpoklad v poznámce pod čarou je v návrhu, že druhé p ve slově „apoptosis“, by mělo být němé. To je chybné ze dvou důvodů. Za prvé, Řekové vyslovovali π na začátku slova πτῶσις. Za druhé, ačkoli se „ptosis“ v angličtině vyslovuje s němým p, p zní, pokud je ptosis koncovkou, jako ve slovech blefaroptosis, metemptosis, nefroptosis, proktoptosis, proptosis a visceroptosis. Oxfordský slovník angličtiny, který používá mezinárodní fonetickou abecedu, nabízí pro slovo „apoptosis“ jako výslovnost /ˌapɒpˈtəʊsᵻs/.

Indoevropský kořen PET znamenal spěchat (προπέτῶς, prudce nebo malicherně) nebo létat (jako pterodaktyl nebo archeopteryx). Závodníci se ženou za vítězstvím a impetigo se ženou po kůži. V řečtině ποτᾰμός je spěchající řeka, v níž můžeme vidět hrocha, říčního koně, i když ne v Mezopotámii, která leží mezi dvěma řekami, Tigrisem a Eufratem, a v Oxfordu mezi horním a dolním tokem řeky Cherwell.

Protože co jde nahoru, musí jít dolů, řecký derivát PET, reduplikace πίπτειν znamenala prudký pád, doslova i metaforicky; πτῶσις byl pád nebo neštěstí nebo uspořádání pojmů v sylogismu; πτωμισμός byla padající nemoc, epilepsie; a πτῶμα bylo padlé tělo, mrtvola. Ptomain, některý ze skupiny aminů vznikajících hnilobou živočišných tkání (např. kadaverin), mohl údajně zabít otravou jídlem.

Při změně p na f, jako se pater stává otcem, PET zplodil pírko (řecky πτερόν) a kapradí (πτερίς). Ze starolatinského petna vzniklo penna, peří, z čehož vzniklo pennon a pennant (praporky s vlaštovčím ocasem) a pero, psací náčiní vyrobené z ptačího peří. Pinna v latině neznamenala jen pírko, ale také ploutev nebo klapku, podobně jako ušní boltec.

Od zveřejnění článku o apoptóze byl citován více než 16 000krát (obrázek). První komentář, redakční článek v časopise The Lancet, se objevil během tří měsíců. Jeho anonymní autor se domníval, že tento jev „jistě podnítí nápady pro nové experimenty v oblastech, jako je ontogeneze, teratogeneze, karcinogeneze a regrese nádorů“, ale proces podle něj nemusí být pod kontrolou, a kritizoval vymyšlený termín: „U většiny květin je opadnutí prvního okvětního lístku brzy následováno opadem posledního a u listnatých rostlin znamená opadnutí prvních listů, že brzy bude následovat masivní podzimní nekróza. Termín tedy není z etymologického hlediska zcela správný.“ Ať tak či onak, „apoptóza“ se vžilo.

V klasické řečtině ἀπόπτωσις znamenalo pád také v gramatickém smyslu – deklinace, systém pádů a pádových koncovek. Před několika lety nám předseda hostující skupiny akademiků, která měla za úkol prověřit naše učitelské dovednosti, na konci dne vznešeně sdělil, že můžeme jít domů, a protože jsme oxfordští akademici, předpokládal, že večer strávíme „konjugací latinských podstatných jmen“. Slovesa se časují, podstatná jména se skloňují. Kolega mi pošeptal, že si myslí, že by raději šel domů a konjugoval svou ženu.

Horní panel: Počty citací článku Kerra a spol. z roku 1972 podle jednotlivých let (zdroj Google Scholar); zájem o něj začal růst až kolem roku 1990, ačkoli článek do té doby nasbíral téměř 400 citací, což z něj činí cosi jako citační klasiku, než se skutečně rozběhl.

Dolní panel: Počty publikací indexovaných pod heslem „apoptóza“ v databázi PubMed; počty publikací značně převyšují počty citací, zejména od roku 2000, kdy začaly citace klesat jako padající listí, protože se tento pojem stal samozřejmostí.

.