stárnutí modřin podle vizuálního posouzení

Barevné změny modřin

Při rozpadu červených krvinek v modřině se hemoglobin rozkládá na bilirubin a biliverdin a právě tyto pigmenty procházejí řadou barevných změn. Obecně se jedná o změny od červené přes tmavší červenou/fialovou až po žlutou, hnědou a zelenou.

animace rozpadu hemoglobinu

Při rozpadu těchto pigmentů se mění tvar, velikost a umístění modřiny. Barevné změny mají tendenci začínat na okrajích modřiny, a proto u velkého souboru krve trvá relativně déle, než projde řadou barevných změn.

Tradičně se názor na „stáří“ modřiny zakládal z velké části na barvě modřiny a autoři forenzních učebnic uváděli vlastní navrhovaný „rozvrh“ barevných změn v čase (shrnuto v Langlois a Gresham 1991).

Zdá se, že existoval „konsenzuální“ názor, že červená, modrá a fialová jsou „rané“ barvy, zelená se objevuje po 4-7 dnech a žlutá se objevuje pozdě, nejméně po 7 dnech. Žluté zbarvení se však u modřin u telat objevilo až po 48 hodinách (McCauseland a Dougherty 1978).

V současné době je však zřejmé, že postupné barevné změny neprobíhají „lineárně“ nebo předvídatelně, a výzkumníci se pokusili zjistit, jaké informace, pokud vůbec nějaké, lze získat z pozorování barevných změn u modřin a následného vyjádření se k jejich pravděpodobnému trvání.

Žloutnoucí modřina (několik dní stará)

Výzkum barevných změn modřin

V hojně citované práci Langlois a Gresham (1991) zkoumali 369 fotografií 89 subjektů (věkové rozmezí 10-100 let, rozdělených do skupin <65 let a >65 let), kteří se dostavili na úrazové oddělení (kromě personálu a hospitalizovaných pacientů) s modřinami, jejichž věk a příčina byly známy. Součástí byla standardní barevná tabulka a v některých, ale ne ve všech případech, byly pořízeny opakované fotografie.

Klíčovým zjištěním této studie bylo, že žlutá barva nebyla pozorována u modřin starších než 18 hodin, ale že ne všechny modřiny získaly tuto barvu před vyřešením, a proto nelze říci, že modřina bez žluté barvy je mladší než 18 hodin.

Uvedli také, že barvy modřin jsou dynamické a mohou se „znovu objevit“ o několik dní později a že jednotlivé modřiny na stejné osobě, způsobené ve stejnou dobu, nemusí nutně vykazovat stejné barvy, ani nepodléhat rovnocenným změnám barev v průběhu času.

Zbarvení kůže ovlivnilo hodnocení modřin, a výsledky studie se proto omezily na osoby bílé pleti.

V návaznosti na tuto studii se Munang a jeho kolegové (2002) zabývali modřinami u dětí a pozorovatelé byli požádáni, aby popsali převládající barvu in vivo a poté znovu později z barevné fotografie. Hodnotily se také rozdíly mezi pozorovateli. Zjistili, že pouze ve 31 % případů došlo k úplné shodě v popisu barvy stejným pozorovatelem mezi vyšetřením in vivo a hodnocením fotografie. Shoda mezi pozorovateli u modřiny vyšetřené in vivo byla zaznamenána ve 27 % a mezi fotografiemi téže modřiny pouze ve 24 %.

Pouze u 1 z 10 modřin vyšetřených ve stejnou dobu a na stejném místě se 3 osoby zcela shodly na převažující barvě.

Závislost na žluté barvě tak začala být zpochybňována a Hughes et al (2004) ukázali subjektům sérii fotografií modřin, na kterých byla digitálně změněna „sytost“ žluté barvy, aby vyhodnotili rozdíly ve vnímání žluté barvy. Zjistili, že existuje variabilita ve vnímání žluté barvy a že schopnost jedince vnímat žlutou barvu s věkem klesá. Všechny subjekty použité v této studii měly normální barevné vidění, jak bylo hodnoceno pomocí Ishiharových destiček.

Výzkum stárnutí modřin u dětí

Welsh Child Protection Systematic Review Group (http://www.core-info.cardiff.ac.uk/about%20wcpsrg.html) provedla přehled literatury ve všech jazycích s cílem odpovědět na otázku „lze přesně stárnout modřiny u dětí?‘.

Zjistili pouze 3 práce, které splňovaly jejich kritéria pro zařazení (z 1495 článků, z nichž byl přezkoumán plný text 167 článků), a dospěli k závěru, že posouzení stáří modřiny u dětí je nepřesné (Maguire et al 2005).

Bariciak et al (2003) hodnotili meziobservační přesnost charakteristik modřiny a jejího stáří v případech, kdy bylo známo stáří modřiny a kdy bylo vyloučeno zneužívání nebo zdravotní stav predisponující zraněné dítě k modřinám.

Zjistili, že existuje významná souvislost mezi stářím modřiny a její barvou, přičemž červená/modrá a fialová barva byla častější u modřin starých <48 hodin a žlutá, hnědá a zelená barva byla častější u modřin starších 7 dnů.

Mezi těmito skupinami barev však existovalo významné překrývání. Odhad přesného stáří modřiny do 24 hodin byl špatný (pouze 40 %) a shoda mezi pozorovateli (statistika Kappa) ohledně barvy byla podobně špatná (κ = -0,03).

Stephenson a Bialas (1996) fotografovali modřiny dětí na ortopedickém oddělení, kde byla známa doba jejich zranění, a dospěli k závěru, že se u stejné modřiny objevují různé barvy ve stejnou dobu a že ne všechny barvy se objevují u každé modřiny. Červená se mohla objevit kdykoli do jednoho týdne, zatímco modrá, hnědá, šedá a fialová se mohly objevit mezi 1 a 14 dny. Žlutá se objevovala po 1 dni a žádná fotografie modřiny starší než 48 hodin nebyla považována za „čerstvou“.

Ačkoli Carpenter (1990) sledoval především vzory modřin, bylo zjištěno, že barvu nelze přiřadit ke stáří, s výjimkou toho, že žlutá se objevovala pouze u modřin starších 48 hodin.

Modřiny mohou vznikat od několika minut do několika dnů (Atwal et al 1998 s. 215-230) a vizuální posouzení jejich stáří je ovlivněno zdrojem světla, pozorovatelem, velikostí modřiny, pozadím a hojivými vlastnostmi jedince (a také množstvím extravazované krve a místem poranění).

.