Stimulace prsu při zrání děložního hrdla a indukci porodu
Východiska: Stimulace prsu byla navržena jako účinný prostředek k vyvolání porodu. Jedná se o levnou a zároveň nemedicínskou intervenci, která umožňuje ženám větší kontrolu nad procesem indukce. Není jasné, jak stimulace prsu zvyšuje děložní kontrakce, nicméně bylo prokázáno, že je účinná při zátěžových testech kontrakcí a při augmentaci porodu. Jedná se o jeden ze série přehledů metod zrání děložního hrdla a indukce porodu s využitím standardizované metodiky.
Cíle: Stanovit účinnost stimulace prsu pro dozrávání děložního hrdla ve třetím trimestru nebo indukci porodu ve srovnání s placebem/bez intervence nebo jinými metodami indukce porodu.
Strategie vyhledávání: Cochrane Pregnancy and Childbirth Group trials register, Cochrane Controlled Trials Register a bibliografie relevantních prací. Poslední vyhledávání: Duben 2001.
Kritéria výběru: (1) randomizované kontrolované studie srovnávající stimulaci prsu používanou k dozrávání děložního hrdla ve třetím trimestru nebo k indukci porodu s žádnou intervencí nebo s jinými metodami uvedenými nad ní na předem definovaném seznamu metod indukce porodu; (2) náhodné přidělení do léčebné nebo kontrolní skupiny; (3) adekvátní utajení přidělení; (4) porušení přiděleného vedení nepostačující k podstatnému ovlivnění závěrů; (5) uváděná klinicky významná výsledná měření; (6) údaje dostupné pro analýzu podle náhodného přidělení; (7) chybějící údaje nepostačující k podstatnému ovlivnění závěrů.
Sběr a analýza dat: Byla vypracována obecná strategie pro zvládnutí velkého objemu a složitosti údajů ze studií týkajících se indukce porodu. Ta zahrnovala dvoustupňovou metodu získávání údajů. Počáteční extrakce dat byla provedena centrálně.
Hlavní výsledky: Do analýzy bylo zahrnuto šest randomizovaných kontrolovaných studií zahrnujících 719 žen. Při analýze studií srovnávajících stimulaci prsu s žádnou intervencí došlo k významnému snížení počtu žen, které nerodily po 72 hodinách (62,7 % oproti 93,6 %, relativní riziko (RR) 0,67, 95% interval spolehlivosti (CI) 0,60 – 0,74). Tento výsledek však nezůstal významný u žen s nepříznivým děložním hrdlem. Nebyly zaznamenány žádné případy hyperstimulace dělohy. Bylo zaznamenáno snížení míry poporodního krvácení (0,7 % oproti 6 %, RR 0,16, 95% CI 0,03 – 0,87). Nebyl zjištěn žádný významný rozdíl v míře císařského řezu (9 % oproti 10 %, relativní riziko RR 0,90, 95% CI 0,38 – 2,12) ani v míře výskytu mekonia. Byla zaznamenána tři perinatální úmrtí (1,8 % versus 0 %, RR 8,17, 95% CI 0,45 – 147,77). Toto zjištění je třeba interpretovat s opatrností. Ke třem úmrtím došlo v rameni se stimulací prsu ve tříramenné studii (stimulace prsu versus žádná intervence versus oxytocin) pochybné kvality. Studie byla velmi malá (n = 57), zahrnovala pouze ženy s vysokým rizikem a nebyla uvedena metoda randomizace. Při srovnání stimulace prsu se samotným oxytocinem analýza nezjistila žádný rozdíl v četnosti císařských řezů (28 % versus 47 %, RR 0,60, 95% CI 0,31 – 1,18). Nebyl zjištěn žádný rozdíl v počtu žen, které nerodily po 72 hodinách (58,8 % versus 25 %, RR 2,35, 95% CI 1,00 – 5,54). Nebyl zjištěn žádný významný rozdíl v míře obarvení mekonia. Byla zaznamenána čtyři perinatální úmrtí. Tři v rameni se stimulací prsu a jedno v rameni s oxytocinem ve výše uvedené tříramenné studii (17,6 % versus 5 %, RR 3,53, 95% CI 0,40-30,88).
Závěry recenzenta: Ze zahrnutých studií nelze plně vyhodnotit stimulaci prsu z hlediska účinnosti a bezpečnosti. Ačkoli se zdá být přínosná z hlediska snížení počtu žen, které nerodí po 72 hodinách, a snížení poporodního krvácení, dokud nebudou plně vyhodnoceny otázky bezpečnosti, nemělo by se o jejím použití u vysoce rizikové populace uvažovat.