This Is Probably The Most Useful Scale In Jazz Improvisation

Stupnice jsou „surovinou“ melodie, ať už improvizované nebo komponované. Není pravděpodobné, že byste studovali jazzovou improvizaci v nějaké seriózní míře, aniž byste strávili spoustu času učením, zkoumáním a vytvářením melodií se skalárním materiálem (a také pochopením toho, jak tyto stupnice souvisejí s harmonií).

V moderní jazzové improvizaci se používá mnoho různých barev stupnic: zmenšená, durová (včetně lýdského a dalších modů), mollová, bluesová, dominantní 7. stupnice, pentatonická a hexatonická stupnice… Pokud s nimi strávíte čas, můžete najít spoustu hudebních možností.

Sám jsem během let strávil spoustu času prací se stupnicemi, když jsem studoval improvizaci. Při svém zkoumání jsem zjistil, že melodická molová stupnice (ve vzestupné formě, tj. durová stupnice se zploštělou tercií) je jednou z nejužitečnějších. Existují tři důvody, proč:

Za prvé má tato stupnice přirozeně krásnou konturu, která vybízí k podmanivým melodiím. Podívejte se níže na melodickou mollovou stupnici C:

Protože obsahuje dva tritóny (Eb-A; F-B), snadno a přirozeně přechází do napětí a z napětí, skládá se a rozkládá do rozlišení. Pokud byste chtěli improvizovat pouze pomocí tónů této stupnice, mohli byste najít spoustu přesvědčivě znějících melodických možností.

Druhým důvodem, proč považuji tuto stupnici za tak užitečnou, je to, že nabízí jiný pohled na chápání přirozené, ale i alterované harmonie nad dominantními 7. akordy. Podívejte se na následující příklad:

Takto se v moderním jazzu obvykle uplatňuje melodická moll nad dominantními 7. akordy. Používám melodickou moll C nad akordem B7 (stupnice o půl stupně nad kořenem dominantního 7. akordu, která se běžně označuje jako „jazzová“ molová stupnice). Když si ji zanalyzujete, zjistíte, že je v ní značné harmonické napětí. Ve skutečnosti obsahuje všech 6 „napínacích“ tónů nad dominantním akordem, které hledají rozlišení, konkrétně: F (funguje jako zvýšená 11.), A (7.), C (snížená 9.), Eb (funguje jako 3.), G (snížená 13.) a D (funguje jako zvýšená 9.).

Nyní se však podívejte na další příklady níže, kde je použit přesně stejný melodický vzor vytvořený z melodické moll C, jak je aplikován na jiné dominantní 7. akordy:

Každý z těchto vzorů V-I můžete analyzovat a zjistit, že harmonické funkce jednotlivých tónů mollové stupnice se mění ve vztahu k dominantnímu akordu. Přehrajte si tyto vzory a uslyšíte 5 různých barev napětí až rozlišení, některé s velkým množstvím alterované harmonie.

Při aplikaci melodických mollových stupnic na dominantní 7. akord mám tendenci o nich přemýšlet, jako by byly ve „druhé oktávě nad“ diatonickými tóny stupnice dominantního akordu. Jako příklad použiji akord F7:

V prvních dvou taktech jsou tóny, které jsou přirozené akordu F7 (stupnice Bb dur). V druhých dvou taktech (jdoucích do „druhé oktávy“) tuto stupnici nahrazuji melodickou moll C. V tomto konkrétním příkladu je jedinou skutečnou změnou to, že tón „B“ je ve druhé oktávě přirozený (funguje jako zvýšená jedenáctka vzhledem k tónu F7). Ostatní tóny jsou společné se stupnicí Hb dur. A totéž můžete samozřejmě udělat i s ostatními tóninami, které jsem výše použil jako příklady (přesněji to ukážu níže). Přitom najdete různé stupně harmonických alterací vzhledem ke každému dominantnímu akordu, stejně jako tóny společné diatonické stupnici dominantního akordu.

Takto přistupoval k alterovaným harmonickým tenzím velký tenorsaxofonista a improvizační génius Warne Marsh (učil takto myslet a slyšet i své studenty). Dodává změněným tónům melodicko-skalární kontext a vybízí k lineárnějšímu pojetí improvizace.

Pro každý dominantní 7. akord existuje 5 různých melodických mollových stupnic, které mohou fungovat tímto „druhooktávovým“ způsobem. Těchto 5 stupnic takto funguje proto, že obsahují různé změněné i nezměněné tóny, které mají tendenci směřovat k uvolnění k tónice, a přitom nemají zvýšenou 7., která by ohrozila základní kvalitu dominantní 7. (pokud ovšem není použita jako průchozí tón). Existuje jednoduchý vzorec pro vyhledání mollových stupnic, které se vztahují k dominantním 7. akordům. Které stupnice se hodí nad daný dominantní 7. akord, zjistíte tak, že se zamyslíte nad kořeny mollové stupnice ve vztahu k jednotlivým stupňům samotného akordu:

• Od 5. stupně dominanty (např. c moll nad F7), který obsahuje 3., 7. a +11 jako napětí.
• Od 4. stupně dominanty (např. F7), který obsahuje 3., 7. a +11 jako napětí, C moll nad G7), který obsahuje 3., 7. a -13 jako napětí.
• Ze 7. stupně dominanty (např. c moll nad D7), který obsahuje 7., -9 a +9 jako napětí.
• Ze sníženého 3. stupně dominanty (např, C moll nad A7), který obsahuje 7, +9, +11 a -13 jako napětí.
• Ze zvýšeného kořene (sníženého 2. stupně) dominanty (např, C moll nad B7), která obsahuje 3., 7., -9, +9, +11 a -13 jako napětí (opět „jazz moll“ stupnice obsahující všech 6 napětí).

Tady jsou notové příklady výše uvedeného vzorce:

Zvládnutí a pochopení těchto stupnic ve vztahu k dominantním akordům vám může otevřít svět melodických možností při improvizaci nad harmonickými formami i při improvizaci bez akordových změn. (Poznámka: Výše uvedené příklady mají pouze ukázat vztah jednotlivých mollových stupnic k přirozené stupnici dominantního akordu. Koncept „druhé oktávy“ je jedním z čistých způsobů pochopení těchto vztahů. Při improvizaci můžete hrát noty v jakémkoli pořadí, které vám dává hudební smysl.“

Třetím důvodem, proč považuji melodickou mollovou stupnici za tak užitečnou, je to, že mohu kombinovat různé stupnice, které se vztahují k danému dominantnímu 7. akordu, a vytvářet tak zajímavé, moderně znějící melodické barvy. Kombinací melodické moll C a melodické moll F# nad postupem ii-V-I v tónině hb (obě stupnice se vztahují k akordu F7) mohu získat jedinečný melodický tvar se spoustou napětí, kontur a uvolnění prostřednictvím vedení hlasu:

Zkoumáním melodických mollových stupnic jsem objevil mnoho nových způsobů myšlení, představ a slyšení různých tónových možností.

Jedním ze základních prvků novějšího moderního jazzového lexikonu je používání triadických dvojic. Triády mají velmi silný tónový podtext a jejich párování může vašim improvizovaným linkám dodat spoustu napětí a energie. Rád bych se s vámi podělil o velmi jednoduchý způsob, jak můžete uspořádat melodickou stupnici c moll do krásného, stroze znějícího vzoru trojic dvojic, který bude krásně fungovat nad pěti různými akordy V-I, které jsem zmínil výše. Podívejte se na následující příklad, kde tvořím vzor kombinací trojzvuku d moll (vzniklého z druhého stupně stupnice) a trojzvuku Eb augmented (vzniklého z třetího stupně stupnice):

Přehrajte si to několikrát, abyste to dostali do ucha a pod prsty. Poté si vezměte různé části tohoto vzoru (přesně tak, jak jsou) a podívejte se, jak je můžete aplikovat nad V-I postupy:

Přehrajte si tyto vzory a všimněte si, jak každý vzor zní, když se různě přeladí na jednotlivé tonické akordy. Když nyní vzor trochu obrátíte a použijete některé rytmické variace, získáte ještě více možností:

Právě jste pokryli 5 tónin jedním vzorem dvojice triád. Nemusíte být matematik, abyste si uvědomili, že kdybyste se tento vzor naučili o půl stupně výš (C# moll), pokryli byste 10 tónin. Naučte se ho o půl stupně níže (h moll) a budete ho mít ve všech 12 tóninách s rezervou. Je to snadný způsob, jak dodat svým sólům nový pohyb a zajímavost.

Tady máte ke stažení ukázku v pdf z mé knihy Melodic Minor Scale Jazz Studies, která vám může posloužit jako reference. Tuto konkrétní dvojici triád jsem zařadil do všech tónin a ukázal, jak se jednotlivé dvojice triád různými způsoby řeší z 5 různých dominantních 7. akordů do odpovídajících tónin. Doufám, že se vám bude líbit!

Páry mollových/rozšířených triád pdf.