Významná role serotonergní degenerace v apatii, úzkosti a depresi u de novo Parkinsonovy

choroby

VĚDECKÝ KOMENTÁŘ K TOMUTO ČLÁNKU VIDĚLI SCHRAG A POLITIS DOI101093/AWW190: Apatie, která se může vyskytovat samostatně nebo v kombinaci s depresí a úzkostí, je jedním z nejčastějších neuropsychiatrických příznaků u Parkinsonovy nemoci. Patofyziologické důkazy naznačují, že parkinsonská apatie je primárně způsobena mezolimbickou dopaminergní denervací, ale role serotonergní alterace nebyla nikdy zkoumána, přestože je dobře známa její účast v patogenezi deprese a úzkosti. Abychom tuto mezeru zaplnili, zabýváme se zde čistým modelem Parkinsonovy nemoci de novo, bez matoucích účinků antiparkinsonské léčby. Do této studie bylo zařazeno 15 apatických (skóre na Lille Apathy Rating Scale ≥ -21) a 15 neapatických (-36 ≤ skóre na Lille Apathy Rating Scale ≤ -22) lékově naivních pacientů s de novo parkinsonikou, kteří podstoupili podrobné klinické hodnocení a zobrazení pozitronovou emisní tomografií s použitím dopaminergních (n = 29) i serotoninergních (n = 27) presynaptických transportních radioligandů. Apatičtí parkinsonici vykazovali vyšší skóre deprese (P = 0,0004) a úzkosti (P = 0,004) – hodnoceno pomocí Beckova inventáře deprese a části B inventáře úzkosti (State-Trait Anxiety Inventory) – ve srovnání s neapatickými pacienty – kteří se nelišili od věkově odpovídajících zdravých osob (n = 15). Ve srovnání s kontrolami vykazovali neapatičtí pacienti s parkinsonskou nemocí především dopaminergní denervaci (n = 14) v oblasti pravého kaudátového jádra, oboustranného putamenu, thalamu a pallida, zatímco serotoninergní inervace (n = 15) byla poměrně zachována. Apatetičtí parkinsonici vykazovali ve srovnání s kontrolami kombinovanou a rozsáhlou dopaminergní (n = 15) a serotoninergní (n = 12) degeneraci v rámci bilaterálních kaudátových jader, putamen, ventrálního striata, pallidum a thalamu, ale také specifické bilaterální dopaminergní narušení v komplexu substantia nigra-ventrální tegmentální oblast, jakož i specifické serotonergní změny v insule, orbitofrontální a subgenuální přední cingulární kůře. Při porovnání obou skupin parkinsoniků vykazovali apatičtí pacienti především větší serotonergní změny ve ventrálním striatu, dorzální a subgenuální části přední cingulární kůry, a to oboustranně, stejně jako v pravostranném kaudátovém jádru a pravostranném orbitofrontálním kortexu. Regresní analýzy také ukázaly, že závažnost apatie navíc souvisí především se specifickými serotoninergními lézemi v pravostranném předním kaudátovém jádru a v orbitofrontální kůře, zatímco stupeň deprese i úzkosti souvisí především se serotoninergním narušením v oboustranných subgenuálních částech a/nebo v pravé dorzální části přední cingulární kůry, aniž by v patogenezi těchto tří nemotorických příznaků hrála významnou roli dopaminergní degenerace. Celkově tato zjištění poukazují na významnou roli serotoninergní degenerace v projevech neuropsychiatrických příznaků vyskytujících se na počátku Parkinsonovy nemoci.