Zavedení programu autologní versus alogenní transplantace krvetvorných buněk v zemích s rozvíjejícími se ekonomikami

V současné době se ročně provede více než 70 000 transplantací krvetvorných buněk a jejich počet se každoročně zvyšuje. Mezi jednotlivými centry, zeměmi a světovými regiony však existují značné rozdíly v absolutním počtu transplantací a v míře transplantací. Perspektiva rozvíjejících se zemí rozvíjet program transplantace krvetvorných buněk (HCT), stejně jako rozhodování o tom, zda pro začátek zavést autologní HCT (auto-HCT) nebo alogenní HCT (alo-HCT), do značné míry závisí na faktorech, které mohou vysvětlit rozdíly mezi těmito dvěma postupy. Hlavními faktory, které ovlivní rozhodnutí o zřízení typu programu HCT, jsou makroekonomické faktory, jako je organizace sítě zdravotní péče, dostupné zdroje a infrastruktura. Prevalence specifických onemocnění v regionu a genetická výbava dárců a příjemců také ovlivní mandát nebo prioritu HCT v národním plánu zdravotní péče a vysvětlí tak některé rozdíly specifické pro danou zemi. Dále hrají roli mikroekonomické faktory, jako jsou zkušenosti jednotlivých center s léčbou různých onemocnění vyžadujících transplantaci krvetvorných buněk, spolu se stavem akreditace a počtem pacientů. Cílem transplantačního postupu bylo zlepšit přežití a kvalitu života pacientů. Regionální rozdíl, který lze zaznamenat v rozvíjejících se zemích ohledně vyššího počtu provedených zákroků alo-HCT ve srovnání s auto-HCT, vychází především ze suboptimální sítě zdravotní péče v léčbě různých maligních onemocnění, která jsou primární indikací pro transplantaci autokmenových buněk. V této souvislosti se hlavní indikací k transplantaci kmenových buněk staly nemaligní poruchy, jako jsou syndromy selhání kostní dřeně, dědičné genetické poruchy a hemoglobinopatie. Lepší pochopení těchto faktorů pomůže při zakládání nových transplantačních center v rozvíjejících se zemích dosáhnout jejich specifických cílů a pozitivních výsledků.