Úvod do filozofie/co je buddhistická filozofie?

Moudrost – PrajnaEdit

1. Správné chápání (neboli správný pohled či správná perspektiva)

„A co je, mniši, správné chápání? Poznání, pokud jde o dukkha, poznání, pokud jde o vznik dukkha, poznání, pokud jde o zastavení dukkha, poznání, pokud jde o způsob praxe vedoucí k zastavení dukkha: tomu se, mniši, říká správné porozumění.

2. Správné myšlení (neboli správný záměr, neboli správné odhodlání)

„A co je správné myšlení? Být rozhodnutý pro odříkání, pro osvobození od zlé vůle, pro neškodnost:

Morálka – SilaEdit

3. Správná řeč

„A co je správná řeč? Zdržovat se lží, zdržovat se rozverných řečí, zdržovat se urážlivých řečí, zdržovat se planého tlachání: To se, mniši, nazývá správná řeč.

4. Správné jednání

„A co je, mniši, správné jednání? Zdržování se od braní života, zdržování se krádeží, zdržování se necudnosti: To se, mniši, nazývá správné jednání.

5. Správné živobytí

„A co je, mniši, správné živobytí? Existuje případ, kdy žák vznešených, který opustil nepoctivé živobytí, udržuje svůj život správným živobytím: To se, mniši, nazývá správné živobytí.

Soustředění – samádhiEdit

6. Správné úsilí (neboli správná snaha)

„A co je, mniši, správné úsilí? (i) Existuje případ, kdy mnich vytváří touhu, kloní se, usiluje, aktivuje vytrvalost, udržuje & vykonává svůj záměr kvůli nevzniku zlých, neumělých vlastností, které ještě nevznikly. (ii) Vytváří touhu, usiluje, aktivuje vytrvalost, udržuje & uplatňuje svůj záměr kvůli opuštění zlých, neumělých kvalit, které již vznikly. (iii) Vytváří touhu, usiluje, aktivuje vytrvalost, udržuje & uplatňuje svůj záměr kvůli vzniku dovedných kvalit, které ještě nevznikly. (iv) Ten, kdo vytváří touhu, usiluje, aktivuje vytrvalost, udržuje & uplatňuje svůj záměr kvůli udržení, neselhání, vzrůstu, plnosti, rozvoji, & vyvrcholení dovedných kvalit, které již vznikly: Tomu se, mniši, říká správné úsilí.

7. Správné uvědomění

„A co je, mniši, správné uvědomění? (i) Existuje případ, kdy mnich zůstává soustředěn na tělo & samo o sobě – horlivý, uvědomělý, & pozorný – odkládá chtivost & trápení s ohledem na svět. (ii) Mnich zůstává zaměřen na pocity v & sobě samých — horlivý, uvědomělý, & pozorný — odkládající chtivost & trápení s odkazem na svět. (iii) Zůstává zaměřen na mysl v & sobě samé — horlivý, uvědomělý, & pozorný — odkládající chtivost & trápení s ohledem na svět. (iv) Zůstává zaměřen na mentální kvality v & sobě samých — horlivý, uvědomělý, & pozorný — odkládající chtivost & trápení s ohledem na svět. Tomu se, mniši, říká správná bdělost.

8. Správné soustředění

„A co je, mniši, správné soustředění? (i) Je případ, kdy mnich – zcela odtažitý od smyslnosti, odtažitý od neumělých (mentálních) vlastností – vstoupí & setrvává v první džháně: vytržení & rozkoš zrozená z odtažitosti, doprovázená usměrněným myšlenkovým & hodnocením. (ii) S utišením zaměřeného myšlení & hodnocení vstupuje & setrvává ve druhé džháně: vytržení & potěšení zrozené ze soustředění, jednobodové uvědomění oproštěné od zaměřeného myšlení & hodnocení — vnitřní jistota. (iii) S odezněním vytržení zůstává v rovnováze, vědomý & plně si uvědomuje a fyzicky vnímá potěšení. Vstupuje & setrvává ve třetí džháně, o níž Ušlechtilí prohlašují: „Rovnoměrně & vědomý, má příjemné setrvávání“. (iv) S opuštěním rozkoše & bolesti – stejně jako s dřívějším zmizením nadšení & trápení – vstupuje & zůstává ve čtvrté džháně: čistota vyrovnanosti & bdělosti, ani rozkoš, ani bolest. Tomu se, mniši, říká správné soustředění.“