Úvod do psychologie

Jak jste se dozvěděli, existuje mnoho různých kategorií psychických poruch a mnoho různých aspektů lidského chování a osobnosti, které se mohou stát narušenými. Čtěte dále a zopakujte si každou z hlavních kategorizací, o kterých jste se dozvěděli v tomto modulu.

Úzkost nebo strach, které narušují normální fungování, lze klasifikovat jako úzkostnou poruchu. Mezi běžně uznávané kategorie patří specifické fobie: specifický nerealistický strach; sociální úzkostná porucha: extrémní strach a vyhýbání se společenským situacím; panická porucha: náhlé zachvácení panikou, přestože ke strachu není žádný zjevný důvod; agorafobie: intenzivní strach a vyhýbání se situacím, ve kterých by mohlo být obtížné uniknout; a generalizovaná úzkostná porucha: relativně trvalý stav napětí, obav a strachu. Podobnou poruchou je posttraumatická stresová porucha, i když je klasifikována jako porucha související s traumatem a stresorem.

Přestože jsou podobné úzkostným poruchám, obsedantně kompulzivní poruchy a posttraumatické stresové poruchy mají nyní v rámci DSM-5 své vlastní samostatné kategorie klasifikace, protože příznaky úzkosti nemusí být nutně přítomny. U obsedantně-kompulzivní poruchy je člověk posedlý nežádoucími, nepříjemnými myšlenkami a/nebo nutkavě provádí opakované chování nebo duševní úkony, možná jako způsob, jak se s obsesemi vyrovnat. Posttraumatická stresová porucha je jako porucha, při níž zážitek traumatické nebo hluboce stresující události, jako je boj, sexuální napadení nebo přírodní katastrofa, vyvolává konstelaci příznaků, která musí trvat jeden měsíc nebo déle. Mezi tyto příznaky patří vtíravé a zneklidňující vzpomínky na událost, flashbacky, vyhýbání se podnětům nebo situacím, které s událostí souvisejí, trvale negativní emoční stavy, pocit odloučenosti od ostatních, podrážděnost, sklon k výbuchům a sklon ke snadnému vyděšení.

Narušeny mohou být i další afektivní (emoční/náladové) procesy. Porucha nálady zahrnující neobvykle intenzivní a trvalý smutek, melancholii nebo zoufalství je známá jako velká depresivní porucha. Mírnější, ale přesto dlouhotrvající deprese může být diagnostikována jako dystymie. Bipolární porucha je charakterizována stavy nálady, které kolísají mezi smutkem a euforií; pro diagnózu bipolární poruchy je nutné prožít alespoň jednu manickou epizodu, která je definována jako období extrémní euforie, podrážděnosti a zvýšené aktivity. Zdá se, že poruchy nálady mají genetickou složku, přičemž u bipolární poruchy hrají genetické faktory významnější roli než u deprese. Při vzniku deprese jsou důležité jak biologické, tak psychologické faktory. Lidé, kteří trpí duševními problémy, zejména poruchami nálady, jsou vystaveni zvýšenému riziku sebevraždy.

Mohou se také narušit vzorce přesvědčení, používání jazyka a vnímání reality (např. bludy, poruchy myšlení, halucinace). Nejčastější psychotickou poruchou v této oblasti je schizofrenie, což je závažná porucha charakterizovaná úplným zhroucením schopnosti fungovat v životě. Lidé se schizofrenií trpí halucinacemi a bludy a mají extrémní potíže s regulací svých emocí a chování. Myšlení je nesouvislé a dezorganizované, chování extrémně bizarní, emoce ploché a chybí motivace k většině základních životních aktivit. Značné množství důkazů ukazuje, že u schizofrenie hrají ústřední roli genetické faktory; adopční studie však zdůraznily další význam faktorů prostředí. Byly také zjištěny neurotransmiterové a mozkové abnormality, které mohou souviset s environmentálními faktory, jako jsou porodní komplikace nebo vystavení chřipce v období těhotenství. Slibnou novou oblastí výzkumu schizofrenie je identifikace jedinců, kteří vykazují prodromální příznaky, a jejich sledování v průběhu času s cílem určit, které faktory nejlépe předpovídají rozvoj schizofrenie. Budoucí výzkum nám může umožnit vytipovat osoby, které jsou obzvláště ohroženy rozvojem schizofrenie a kterým může prospět včasná intervence.

Hlavní charakteristikou disociativních poruch je, že se lidé oddělují od svého pocitu sebe sama, což vede k poruchám paměti a identity. Mezi disociativní poruchy uvedené v DSM-5 patří disociativní amnézie, depersonalizační/derealizační porucha a disociativní porucha identity. Osoba s disociativní amnézií si není schopna vybavit důležité osobní informace, často po stresujícím nebo traumatickém zážitku.

Depersonalizační/derealizační porucha je charakterizována opakujícími se epizodami depersonalizace (tj. odtržení od sebe sama nebo neznalosti sebe sama) a/nebo derealizace (tj. odtržení od světa nebo neznalosti světa). Osoba s disociativní poruchou identity vykazuje dvě nebo více dobře definovaných a odlišných osobností nebo identit, stejně jako mezery v paměti na dobu, během níž byla přítomna jiná identita.

Disociativní porucha identity vyvolává kontroverze, především proto, že někteří se domnívají, že její příznaky mohou pacienti předstírat, pokud prezentace jejích příznaků nějakým způsobem prospívá pacientovi při vyhýbání se negativním důsledkům nebo při přebírání odpovědnosti za své činy. Počet diagnostikovaných případů této poruchy se dramaticky zvýšil po jejím zobrazení v populární kultuře. Mnoho lidí však touto poruchou v průběhu života oprávněně trpí.

Osobnost – základní charakteristiky člověka, které ovlivňují myšlení a chování v různých situacích a čase – může být považována za poruchu, pokud je hodnocena jako abnormálně rigidní a nepřizpůsobivá. Jedinci s poruchou osobnosti vykazují styl osobnosti, který je nepružný, způsobuje jim utrpení a poruchy a vytváří problémy jim samotným i ostatním. DSM-5 rozeznává 10 poruch osobnosti uspořádaných do tří skupin. Mezi poruchy ve shluku A patří ty, které se vyznačují zvláštním a excentrickým stylem osobnosti. Patří sem paranoidní, schizoidní a schizotypní poruchy osobnosti. Shluk B zahrnuje poruchy osobnosti charakterizované především impulzivním, dramatickým, vysoce emotivním a nevyzpytatelným stylem osobnosti (antisociální, histriónská, narcistická a hraniční) a poruchy ve shluku C jsou charakterizovány nervózním a ustrašeným stylem osobnosti (vyhýbavá, závislá a obsedantně-kompulzivní).

Neurologické vývojové poruchy jsou skupinou poruch, které jsou obvykle diagnostikovány v dětství a jsou charakterizovány vývojovými deficity v osobní, sociální, akademické a intelektuální oblasti; mezi tyto poruchy patří porucha pozornosti/hyperaktivity (ADHD) a porucha autistického spektra. ADHD je charakterizována všudypřítomným vzorcem nepozornosti a/nebo hyperaktivního a impulzivního chování, které narušuje normální fungování. Genetické a neurobiologické faktory přispívají k rozvoji ADHD, která může přetrvávat i v dospělosti a je často spojena se špatnými dlouhodobými výsledky. Mezi hlavní rysy poruchy autistického spektra patří deficity v sociální interakci a komunikaci a opakující se pohyby nebo zájmy. Stejně jako u ADHD se zdá, že při vzniku poruchy autistického spektra hrají významnou roli genetické faktory; s rozvojem této poruchy souvisí také vystavení škodlivinám ze životního prostředí, jako je rtuť. Ačkoli se někteří domnívají, že autismus je vyvolán očkováním MMR, důkazy toto tvrzení nepodporují.

.