Čína má iracionální strach z „invaze černochů“, která s sebou přináší drogy, kriminalitu a mezirasové sňatky
Peking
V březnu, uprostřed pompézního zasedání čínského parlamentu, které se každoročně koná v Pekingu, se jeden politik hrdě podělil s novináři o svůj návrh, jak „vyřešit problém černošského obyvatelstva v Kuang-tungu“. O této provincii je v Číně všeobecně známo, že v ní žije mnoho afrických migrantů.
„Afričané přinášejí mnohá bezpečnostní rizika,“ řekl Pan Čching-lin místním médiím (odkaz v čínštině). Jako člen Čínské lidové politické poradní konference, nejvyššího politického poradního orgánu země, vyzval vládu, aby „přísně kontrolovala Afričany žijící v Kuang-tungu a na dalších místech“.
Pan, který žije v Tchien-ťinu nedaleko Pekingu – a nikde poblíž Kuang-tungu – držel svůj návrh ve vzduchu, aby si ho mohli prohlédnout novináři. Zněl částečně (odkazy v čínštině):
„Černí bratři často houfně cestují; v noci jsou venku na ulicích, v nočních klubech a odlehlých oblastech. Zabývají se obchodem s drogami, obtěžováním žen a rvačkami, což vážně narušuje zákon a pořádek v Kantonu… Afričané mají vysoký výskyt AIDS a viru ebola, který se může přenášet tělními tekutinami… Pokud se jejich populace , Čína změní z národního státu na imigrační zemi, ze žluté země na černožlutou zemi.“
Na sociálních sítích byla reakce Číňanů převážně podpůrná a mnoho komentátorů se k Panovým obavám připojilo. Ve fóru věnovaném diskusím o černoších v Kuang-tungu na Baidu Tieba – online komunitě zaměřené na výsledky internetového vyhledávání – se mnoho účastníků shodlo, že Čína čelí „černé invazi“. Jeden z komentátorů vyzval Číňany (odkaz v čínštině), aby nedopustili, aby se „tisíce let čínské krve znečistily“.
Proud rasistického vitriolu na internetu se ve srovnání s nechvalně proslulou čínskou televizní reklamou na prací prášek Qiaobi, která se loni stala virální, zdá být mírný. V reklamě vystupovala Asiatka, která nacpala černocha do pračky, aby z něj udělala Asiata se světlou pletí.
Není to o realitě
Jistě, i když v Číně – největším obchodním partnerovi afrického kontinentu – pracuje a studuje stále více Afričanů, představa, že černoši „přebírají“ nejlidnatější zemi světa, je nesmyslná. Odhady počtu subsaharských Afričanů v Kantonu (v čínštině přezdívaném „čokoládové město“) se podle vládních statistik z roku 2014 pohybují od 150 000 dlouhodobě žijících obyvatel až po 300 000 – čísla komplikuje počet Afričanů, kteří do země přicházejí a odcházejí z ní, a také těch, kteří překročili dobu platnosti víza.
Mnozí z nich spolupracují s čínskými firmami na provozování továren, skladů a exportních operací. Jiní z Číny odcházejí a svým krajanům říkají, aby tam nejezdili kvůli finančním problémům a rasismu.
„Guangdong se začal představovat jako ztělesnění této rasové krize jakési ‚černé invaze‘,“ řekl Kevin Carrico, přednášející na australské Macquarie University, který se zabývá rasou a nacionalismem v Číně. „Ale nejde o skutečně existující realitu.“ Pokračoval:
„Nejde ani tak o to, že by neměli rádi černé obyvatele, jako spíše o to, co si o černých obyvatelích představují. Typy diskurzů, které vidíte na sociálních sítích, se docela opakují – černoši znásilňují čínské ženy, černoši mají dobrovolný sex s čínskými ženami a pak je opouštějí, černoši jako uživatelé drog a zloději ničí čínské čtvrti. Lidé žijí ve společnosti, která se rychle mění. ‚Černoši‘ se stali projekčním bodem všech těchto úzkostí ve společnosti.“
V posledním zhruba roce se mezi černochy žijícími v Číně rozhořela vášnivá debata o tom, co si o nich místní obyvatelé myslí. V rozhovorech pro server Quartz se obyvatelé černé pleti odvolávali na internetové komentáře a rasistické reklamy jako na extrémnější příklady, které jsou však podle nich příznakem širších základních postojů.
Madeleine Thiamová a Christelle Mbayaová, senegalské novinářky v Pekingu, uvedly, že jsou smutné, ale ne šokované, když jsou v Číně diskriminovány.
„Někdy se lidé štípou do nosu, když jdu kolem, jako by si mysleli, že smrdím. V metru lidé často nechávají vedle mě volná místa nebo si přesedají, když si sednu,“ řekl Thiam. „Ženy za mnou chodí, aby mi pohladily kůži, a ptají se, jestli je ‚špinavá‘ a jestli jsem se sprchovala.“
Při nedávné přestávce na kávu většina kolemjdoucích zdvořile obdivovala módní ženy, jako by šly po přehlídkovém mole.
Jeden Číňan, který se díval na Thiamovou ve fialové krajkové halence a žlutých šatech plandajících kolem boků, spustil obdivné „wow“, když se otevřely dveře výtahu do kavárny ve třetím patře. Obsluha vítala své štamgasty vřelými úsměvy a ptala se jich anglicky: „Jak se máte?“
Rasismus, nebo ignorance?“
Takové zážitky vypovídají o dvojakosti života černochů v Číně. Mohou to být sportovci, podnikatelé, obchodníci, designéři nebo vysokoškolští studenti. Někteří jsou ženatí s místními obyvateli a mluví plynně čínsky. Navzdory pozitivním zkušenostem a ekonomickým příležitostem si však mnozí z nich kladou otázku, proč žijí na místě, kde se často necítí být vítáni.
Potýkají se s otázkou: Je to rasismus nebo neznalost? A jak obojí rozlišit?“
Paolo Cesar, afrobrazilský hudebník, který v Šanghaji působí jako hudebník již 18 let a má čínskou manželku, říká, že hudba je pro něj skvělým způsobem, jak navázat kontakt s publikem a získat místní přátele. Jeho rasově smíšený syn však často chodí domů nešťastný kvůli šikaně ve škole. Přestože mluví plynně mandarínsky, spolužáci ho neberou jako Číňana. Rádi na něj pokřikují: „On je tak tmavý!“
Zdá se, že globální úspěch černošských osobností veřejného života, jako jsou politici, herci a sportovci, má na postoje Číňanů jen omezený vliv.
„Poté, co lidé slyšeli můj přízvuk, často křičeli „Obama!“, aby poznali, že jsem černý Američan,“ říká Jayne Jeje, marketingová konzultantka z Marylandu, která pracovala po celé pevninské Číně a nyní žije v Hongkongu. „Vnímali mě tak, že jsem díky svému amerikanismu nějak lepší než černoch z Afriky. Částečně to pramení z … mylných představ o americkém bohatství a moci oproti stereotypům o africké chudobě a utrpení.“
V reakci na mezinárodní kritiku rasismu vůči černochům v Číně někteří komentátoři tvrdí, že rasismus není tak závažný jako v jiných zemích. Hongkongský publicista Alex Lo napsal v deníku South China Morning Post, že kritika ze strany Američanů je „bohatá ze země, která byla založena na černošském otroctví… Čína má rasové problémy. Ale vražedný rasismus vůči černochům mezi ně nepatří.“
A k rasovému napětí samozřejmě dochází i jinde, někdy jsou jeho obětí etničtí Číňané. Ve Francii se tento týden na severovýchodě Paříže sešli čínští demonstranti, aby protestovali proti zastřelení Číňana policií. Mnozí si stěžují na rasismus namířený proti nim a také na to, že se stali terčem útoků gangů (video) severoafrického původu.
Podíváme-li se hlouběji do historie, důkazy naznačují, že ve starověké Číně byli preferováni otroci z východní Afriky. Africké otroctví v zemi dosáhlo vrcholu za dynastií Tang (618 až 907) a Song (960 až 1279).
V nedávné době vypukly násilnosti poté, co čínská vláda začala v 60. letech 20. století poskytovat stipendia umožňující africkým studentům studovat v zemi. Mnozí čínští studenti nelibě nesli stipendia, která Afričané dostávali, a napětí vyvrcholilo koncem 80. let 20. století nepokoji v Nankingu. Nepokoje začaly tím, že rozzlobení čínští studenti obklíčili koleje afrických studentů na univerzitě v Che-chaji a sedm hodin je zasypávali kameny a lahvemi, přičemž davy později pochodovaly ulicemi a provolávaly protiafrická hesla.
V posledních několika letech vedl odpor některých Číňanů k cizincům, kteří chodí s místními ženami, k nedávnému nárůstu násilných útoků proti cizincům.
Zůstáváme optimističtí
Většina respondentů oslovených serverem Quartz však zůstává optimistická. Vladimir Emilien, šestadvacetiletý afroamerický herec a bývalý univerzitní sportovec, uvedl, že pro něj je učení se čínštině klíčové pro lepší interakci s místními obyvateli. Emilien loni dobrovolně pracoval jako trenér, který učil pekingskou mládež jemnostem amerického fotbalu. Řekl, že jakmile byl schopen vést složitější konverzaci v čínštině, byl ohromen promyšlenými otázkami, které mu místní obyvatelé kladli.
„Ptali se: Co si myslíte o tom, jak Číňané vnímají černochy? Jak se při tom cítíte? Takže si uvědomují, že kolem černochů a proti Africe jako velmi chudému místu panuje spousta negativních názorů.“
Emilien doufá, že více interakcí mezi Číňany a černochy nedorozumění zahladí. Jiní však říkají, že zlepšení vztahů vyžaduje víc než jen to, aby se černoši naučili jazyk, protože to přesouvá odpovědnost z Číňanů.
„Vláda nikdy neudělala nic seriózního, aby vyčistila rasistické myšlenky vytvořené a zabydlené intelektuály a politiky, kteří vytvořili globální rasovou hierarchii, v níž byli běloši na vrcholu, Číňané na druhém místě a černoši na konci,“ řekl Čeng Jinghong, profesor historie na Delawarské státní univerzitě, který zkoumá nacionalismus a rasový diskurs v Číně.
Místo řešení diskriminace se čínská vláda zaměřuje na podporu kulturních výměn a zároveň usiluje o ekonomické partnerství s africkými zeměmi. Mnozí však poukazují na to, že vztahy se zdají být nevyvážené a Čína si bere omezené přírodní zdroje Afriky výměnou za investice do infrastruktury.
„Rasismus je rasismus, tečka, a i když by někteří lidé řekli, že na různých místech je více explicitní, nuancovaný nebo implicitní, dokud existují oběti, musíme ho nazývat rasismem a řešit ho,“ řekl Adams Bodomo, profesor afrických studií zaměřený na mezikulturní komunikaci na Vídeňské univerzitě. „Čína nemůže být druhou největší ekonomikou na světě a neočekávat, že se bude těmito problémy zabývat.“
Spisovatele můžete sledovat na Twitteru na adrese @joannachiu.
Oprava: Do textu byl nedopatřením zařazen citát manžela Jayne Jeje, který byl připsán jí. Byl nahrazen citátem přímo od ní.