Říhání: je to normální?

Podle slovníku je říhání „hlučné vycházení větrů ze žaludku“. Zaměnitelné slovo „říhnout“ se v některých slovnících nevyskytuje, ale zřejmě znamená „způsobit říhnutí“.

Říhání po vydatném jídle je normální, nezbytné vypouštění vzduchu ze žaludku. V některých společnostech je to gesto vděčnosti hostiteli.

Přesto je pro některé lidi říhání vážnou a obtížnou záležitostí. Trápí je náhlé záchvaty říhání, které jsou obtěžující a trapné. Může to vyvolat obavy, že plyn nebo vzduch, který je říhán, pochází ze „žaludku“ a že to svědčí o základním onemocnění produkujícím plyn.

Naštěstí tomu tak bývá jen zřídka a hodnocení lékaře by mělo být uklidňující. Všechny dostupné důkazy totiž ukazují na spolykaný vzduch jako na zdroj žaludečního plynu a na domnělou potřebu jeho vyvedení. Tento proces se nazývá aerofagie.

Aerofagie

Polykaní vzduchu je normální, i když nepřispívá k žádnému znatelnému prospěchu. Novorozenci nemají ve střevech žádný plyn, dokud se poprvé nenadechnou. Následně se vzduch objevuje postupně ve střevě. Za normálních okolností jícen obsahuje část spolknutého vzduchu. Při poruše zvané achalázie, kdy se chlopeň na dolním konci jícnu nemůže uvolnit, neobsahuje žaludek vůbec žádný plyn.

Další informace o achalázii

Při nádechu tlak v jícnu klesá a nasává vzduch. Úmyslné vdechování proti záměrně uzavřené průdušnici vtahuje do jícnu ještě více vzduchu.

Běžně se aerofagie vyskytuje jako nechtěný zlozvyk u těch, kteří opakovaně říhají, někdy v reakci na pocit nadýmání břicha (říhání a nadýmání břicha se však často vyskytují nezávisle na sobě).

Když člověk polyká sliny, vdechne asi 5 ml vzduchu a během jídla ho vdechne ještě více. Při nervozitě se nám hromadí více střevních plynů než v klidu. Mezi další mechanismy patří cucání palce, žvýkání žvýkačky, rychlé jídlo a špatná zubní protéza.

Žaludeční plyn má stejné složení jako atmosféra a jeho objem se při zahřátí tělesnou teplotou zvětší asi o 10 %. Sycené nápoje a antacida reagující s kyselinou chlorovodíkovou produkují oxid uhličitý a jeho stopy mohou difundovat z krve. Žaludek se však obvykle plynu rychle zbavuje. Například vzduch vháněný do žaludku při vyšetření žaludku (endoskopii) se často objeví v konečníku během 15 minut.

Téměř všechen žaludeční plyn je takto pozřen. Mezi výjimky patří střevní neprůchodnost nebo píštěl (otvor z tlustého střeva do žaludku v důsledku onemocnění). Ta směřuje plyny z tlustého střeva do žaludku. Příležitostně ochrnutí žaludku umožňuje růst bakterií, které produkují vodík.

Pokud je žaludek roztažen jídlem, má natažená svalovina za následek pocit plnosti (sytosti) nebo někdy nepříjemné pocity. Uspokojivé říhnutí může tento pocit zmírnit.

Schopnost tolerovat roztažení žaludku je různá a někteří jedinci se zdají být nepřiměřeně citliví. Pokud uvolnění plynu zmírní pocit nafouklého žaludku, byť jen přechodně, může se vytvořit cyklus polykání vzduchu a říhání.

Lidé s gastroenteritidou, pálením žáhy nebo vředy polykají častěji, ale následné říhání je pravděpodobně proti podnětem bez trvalého přínosu. Cyklus polykání a říhání může pokračovat ještě dlouho poté, co je původní nepříjemný pocit zapomenut.

.