Želva aldabra

BY admin
|

Vědecké zařazení

Obecný název Království Želva aldabra, želva obrovská Phylum Chordata Třída Reptilia Řád Testudines (některé zdroje uvádějí jako Chelonia) Čeleď Testudinidae Rod Geochelone (suchozemská želva) gigantea (obrovská)

Rychlá fakta

Popis Jsou tmavě šedé až černé barvy s vysoce klenutým tlustým krunýřem, velmi dlouhým krkem, který pomáhá při sběru potravy, a krátkýma, silnýma nohama.

Samci: Samci mají delší a silnější ocas než samice.

Velikost Samec: Dospělí samci mají průměrnou délku karapaxu (krunýře) 122 cm

Samice: Délka karapaxu dospělých samic je v průměru 91 cm (3 stopy).

Hmotnost Samci: Délka karapaxu je v průměru 91 cm (3 stopy): Dospělí samci dosahují hmotnosti až 250 kg (550 lb.) a více

Samice: Dospělé samice váží v průměru 159 kg (350 lb.)

Strava Ačkoli se želva aldabranská živí především vegetací, je její strava flexibilní a oportunistická. Aby získala dostatek potravy pro přežití, může svou stravu doplňovat drobnými bezobratlými živočichy a dokonce i mršinami (včetně mrtvých želv). Inkubace Inkubace je závislá na teplotě: při vysokých teplotách se vejce líhnou přibližně za 110 dní, při nízkých teplotách trvá líhnutí 250 dní.
Velikost snůšky: Samice obvykle snášejí 4 až 14 vajec, z nichž je méně než polovina oplozených. V zoologických zahradách lze pozorovat, že průměrná velikost snůšky se zvyšuje a blíží se 9 až 25 vejcím. Období rozmnožování Ve zdravých, nepřeplněných populacích je pravděpodobná druhá snůška (snůška) během téže hnízdní sezóny. Pohlavní dospělost Pohlavní dospělost je dána spíše velikostí než věkem; většina druhů se začíná rozmnožovat, když dosáhne přibližně poloviny své dospělé velikosti, obvykle kolem 25 let věku. Délka života Neznámá, pravděpodobně se snadno dožije více než 100 let Výskyt Celá volně žijící populace aldabrů je omezena na atol Aldabra (malá skupina korálových ostrovů v ostrovním státě Seychely, severně od Madagaskaru). Prostředí Na ostrovech se želvy vyskytují v mnoha různých prostředích, včetně křovin, mangrovových bažin a pobřežních dun. Největší koncentrace želv se vyskytují na pastvinách zvaných platiny. Populace celosvětově: bez údajů Stav podle IUCN: zranitelná
KITES: Příloha II
USFWS:

Zábavná fakta

  1. Želva aldabranská je největším živočichem na atolu. Želvy vyplňují mezeru velmi podobnou té, kterou zaujímají sloni v Africe a Asii. Stejně jako u slonů jsou hlavními konzumenty vegetace a při hledání potravy výrazně mění životní prostředí. Je známo, že želvy vyvracejí malé stromy a keře, aby získaly výživné listy. Tím vytvářejí v lesních porostech cestičky a mýtiny pro ostatní zvířata. Semena procházejí želvím trávicím traktem a nakonec se stávají potravou pro mnoho dalších druhů.
  2. Želva aldabranská je jedním z nejdéle žijících živočichů na Zemi, ne-li vůbec nejdéle. Nikdo přesně neví, jak dlouho jsou tato zvířata schopna žít, ale předpokládá se, že snadno překročí 100 let. Zkoumané želvy zatím přežily vědce, kteří je zkoumali, a řádné záznamy se nevedou.

Ekologie a ochrana přírody

Želva aldabranská je jediným zbývajícím druhem z 18 bývalých druhů želv, kterým se kdysi dařilo na ostrovech v Indickém oceánu. Ostatní vyhynuly kvůli lovu námořníků a predaci vajec a mláďat zavlečenými druhy, jako jsou krysy, kočky a prasata.

Jedná se o jeden z prvních druhů, který byl chráněn, aby se zajistilo jeho přežití do budoucna. Charles Darwin a další významní ochránci přírody té doby spolu s guvernérem Mauricia vyčlenili na Mauriciu populaci pro chov v zajetí a také chránili atol Aldabra.

Bibliografie

Bourn, D. „Reproductive Study of Giant Tortoises on Aldabra“. J. Zool., London, Vol. 182, 1977, s. 27-38.

Collins, David E. „Captive Breeding and Management of the Aldabra Tortoise“. Presentation to 8th International Herpetological Symposium, Jacksonville Zoo, Jacksonville, FL, 1984.

Gibson, C.W.D. and Hamilton, J. „Population Processes in a Large Herbivorous Reptile: The Giant Tortoises of Aldabra Atoll“. Occologia (Berlin), Spring-Summer, 1984, s. 230-240.

Grubb, P. „The Growth, Ecology, and Population Structure of the Giant Tortoises on Aldabra“. Phil. Trans. Roy. Soc. Lond. B, Vol. 260, 1971, s. 327-372.

Peters, U.W. a E.P. Finne. „First Breeding of the Aldabra Tortoise at Sydney Zoo.“

Pritchard, Peter C.H. Encyclopedia of Turtles. Neptune, New Jersey: T.F.H. Publications, Inc. Ltd., 1979.

Spratt, David M.J. „Operation Curiesue: A Conservation Programme for the Aldabra Giant Tortoise in the Republic of Seychelles.“ (Záchranný program pro želvu obrovskou ze Seychelské republiky). Int. Zoo Yb., Vol. 28, 1989, s. 66-69.

Stearns, Brett C. „Captive Husbandry and Propagation of the Aldabra Giant Tortoise“. Int. Zoo Yb., Vol. 27, 1988, pp. 98-103.

Stoddart, D. R. „Retrospect and Prospect of Aldabra Research“. Nature, 15. března 1969, s. 1004-1006.

Stoddart, D. R. „The Aldabra Affair“. Biological Conservation, 1974, s. 63-69.

Swingland, Ian R. „Securing the Tortoises Future“ (Zajištění budoucnosti želv). Country Life, 30. srpna 1984, s. 568-569.

Swingland, Ian R. „Aldabran Giant Tortoise“. The Conservation Biology of Tortoises, Occasional Papers of the IUCN Species Survival Commission (SSC), č. 5, 1989.

Swingland, Ian R. a Klemens, Micheal W. (ed). The Conservation Biology of Tortoises [Biologie ochrany želv]. Occasional Papers of the IUCN. Species Survival Commission (SSC) No. 5 1985.