10 věcí, které možná nevíte o bitvě u Bunker Hill

Bitva u Bunker Hill se ve skutečnosti neodehrála na Bunker Hill.

Plukovník William Prescott, který dostal v noci 16. června 1775 za úkol opevnit 110 stop vysoký Bunker Hill na poloostrově Charlestown, který vybíhal do bostonského přístavu, místo toho nařídil tisícovce vlastenců, kteří se k němu připojili, aby postavili hliněnou pevnost na sousedním Breed’s Hill, kratším vrcholu s bližším výhledem na obléhané bostonské Brity. Není známo, zda Prescott ignoroval rozkazy, nebo jen neznal geografii Charlestownu, ale následná bitva, která se odehrála, byla pojmenována podle původního cíle – Bunker Hill – i když se většina z ní odehrála o třetinu míle jižněji na Breed’s Hill.

Patrioti se snažili oddálit britský útok, ale místo toho ho vyprovokovali.

Ve snaze prolomit obléhání Bostonu plánovali Britové 18. června 1775 zahájit masivní útok s cílem zmocnit se dvou výběžků nad městem – nejprve Dorchester Heights na jihu a poté Bunker Hill na severu. Když vůdci vlastenců obdrželi zprávu, že se útok blíží, nařídili Prescottovi, aby Bunker Hill opevnil jako odstrašující prostředek. Prescottova provokativní akce, kdy místo toho obsadil Breed’s Hill, na dostřel od Rudokabátníků, přiměla Brity změnit plány, reagovat na otevřenou výzvu a zahájit obojživelný útok na Charlestown.

Britové v bitvě o Bunker Hill zvítězili.

Morální vítězství, které patrioti získali, často zastírá skutečnost, že nakonec prohráli vojenskou bitvu. Poté, co koloniální domobranci odrazili první dva britské útoky, jim při třetím útoku došla munice a byli nuceni svou redutu opustit. Tvrdá obrana však způsobila červenokabátníkům těžké ztráty, ukázala schopnost vlastenců bojovat s Brity na blízko a posílila sebevědomí kolonistů.

Byla to jedna z nejkrvavějších bitev americké revoluce.

Vítězství u Bunker Hillu přišlo Brity draho – téměř polovina z 2 200 červenokabátníků, kteří do bitvy vstoupili, byla zabita nebo zraněna během pouhých dvou hodin boje. Vlastenci utrpěli přes 400 ztrát. „Ztráty, které jsme utrpěli, jsou větší, než můžeme unést,“ napsal britský generál Thomas Gage. „Kéž bych jim mohl prodat jiný kopec za stejnou cenu,“ zavtipkoval po bitvě vůdce vlastenců Nathanael Greene.

Boji o Bunker Hill přihlížel i budoucí americký prezident.

V Bostonu a okolních obcích zvědaví kolonisté vystupovali na střechy, věže a kopce, aby sledovali průběh bitvy. Deset mil jižně od Bunker Hillu stál sedmiletý John Quincy Adams vedle své matky Abigail na vrcholu kopce nedaleko svého dětského domova a slyšel hromové rány z děl a sledoval, jak z bojiště stoupá dým. Šestý prezident Spojených států později napsal, že „byl svědkem slz své matky a mísil s nimi své vlastní slzy“. (Otec budoucího amerického prezidenta měl k dění ještě blíže. Benjamin Pierce, otec 14. prezidenta Franklina Pierce, v bitvě bojoval.“

Britští vojáci padlí u Bunker Hillu jsou pohřbeni uvnitř kostela Old North Church.

Několik rudoarmějců padlých během bitvy, včetně majora Johna Pitcairna, bylo uloženo do krypty kostela Christ Church v bostonském North Endu. Tato modlitebna je dnes známější jako Old North Church, vlastenecký symbol americké revoluce pro svou roli při signalizaci přesunu britských vojsk pod Pitcairnovým vedením do Lexingtonu a Concordu v dubnu 1775. Vdova po Pitcairnovi požádala, aby bylo jeho tělo z krypty exhumováno a vráceno do Londýna, ale místo toho byla poslána nesprávná mrtvola. Pitcairn zůstal mezi 1 000 těly pohřbenými v kostele Old North Church.

Mezi hrdiny z řad vlastenců byl i bývalý otrok.

Šest měsíců po bitvě u Bunker Hillu Prescott a tucet dalších koloniálních důstojníků požádali massachusettský generální soud, aby odměnil Salema Poora – bývalého otroka, který si v roce 1769 koupil svobodu – za statečnost, kterou projevil. Navrhovatelé uvedli, že se Poor „choval jako zkušený důstojník a také jako vynikající voják“. Důstojníci bohužel nepopsali jeho hrdinské činy a místo toho napsali, že „podrobnosti o jeho chování by byly zdlouhavé“. Někteří historici předpokládali, že Poor zabil Pitcairna, když major vedl útok britských mariňáků na Bunker Hill. Jiní však spekulovali, že za to byl zodpovědný jiný Afroameričan, Peter Salem.

Identifikace těla Josepha Warrena možná zahrnovala první příklad forenzní stomatologie v Americe.

Bitva přinesla prvního mučedníka americké revoluce, charismatického vůdce Sons of Liberty Dr. Josepha Warrena. Po bitvě ho Britové pohřbili do mělkého hrobu spolu s farmářem, který byl v bitvě rovněž zabit. Téměř o deset měsíců později, poté co Britové vyklidili Boston, vlastenci Warrenovo tělo exhumovali. Amatérský zubař Paul Revere dokázal Warrena identifikovat, protože poznal falešný zub, který pro lékaře vyrobil.

Smíření s Brity bylo až do bitvy u Bunker Hillu považováno za docela možné.

I po střelbě u Lexingtonu a Concordu v dubnu 1775 se mnozí kolonisté nadále cítili loajální vůči králi a domnívali se, že je možné vyřešit jejich neshody s parlamentem bez totální války. Krveprolití u Bunker Hillu však eliminovalo prakticky jakoukoli šanci na usmíření a nasměrovalo kolonie na cestu k nezávislosti. Když král Jiří III. obdržel 23. srpna 1775 v Londýně zprávu o bitvě, vydal proklamaci, v níž vyhlásil, že kolonie jsou ve stavu „otevřené a zjevné vzpoury“. Po bitvě u Bunker Hillu napsal Benjamin Franklin neodeslaný dopis anglickému příteli a poslanci parlamentu, který uzavřel slovy: „Vy jste nyní mým nepřítelem a já vaším.“

Prodej pečiva vynesl peníze na stavbu památníku Bunker Hill.

K 50. výročí bitvy u Bunker Hillu položil hrdina revoluční války markýz de Lafayette základní kámen pamětního obelisku na vrcholu Breed’s Hill. Projekt však kvůli nedostatku peněz skomíral a v roce 1840 byl stále dokončen jen z poloviny. Aby získala finanční prostředky, zorganizovala redaktorka časopisu Sarah Josepha Haleová – některými označovaná za autorku knihy „Mary Had a Little Lamb“ – osmidenní prodej pečiva a řemeslných výrobků, který vynesl 30 000 dolarů, jež byly v roce 1843 použity na dokončení žulového pomníku.