15 faktů o referendu, které ukončilo apartheid v Jihoafrické republice

1. Apartheid znamená „oddělenost“: Tato politika se stala v Jihoafrické republice zákonem poté, co koloniální mocnost, Velká Británie, opustila region v roce 1948. Apartheid požadoval oddělený rozvoj různých ras v Jihoafrické republice.

Politika segregace existovala v Jihoafrické republice již před rokem 1948 a region byl pod kontrolou bělochů po tři předchozí století, ale zákon vykrystalizoval diskriminaci a oddělený rozvoj různých ras.

2. Práva lidí: Zákony přijaté v éře apartheidu požadovaly registraci lidí podle jejich rasy. Vytvořily fyzické oddělení bělochů a nebělochů na veřejných místech, jako jsou parky a koupelny.

Také nutily nebělochy žít v jiných oblastech a vytvořily pro ně oddělený vzdělávací systém. Kromě toho tato politika zakazovala rasově smíšená manželství a zakazovala a cenzurovala publikace a politické strany.

3. ANC zakázán a Mandela zatčen: Vláda v roce 1960 zakázala Africký národní kongres, politickou stranu, která vedla kampaň proti apartheidu. Nelson Mandela, významný vůdce ANC, byl v roce 1962 zatčen a v roce 1965 mu byl vyměřen doživotní trest.

4. Mezinárodní izolace: V důsledku diskriminačních zákonů čelila Jihoafrická republika mezinárodní izolaci, včetně pozastavení členství v OSN a Společenství národů a kulturního a sportovního bojkotu.

5. Vnitřní nepokoje: Jihoafrická republika se ocitla na pokraji občanské války, bujelo komunální násilí, kriminalita a docházelo k potlačování politických stran a aktivistů usilujících o rovná práva.

6. Legalizace ANC: Tehdejší prezident vládnoucí Národní strany de Klerk 2. února 1990 legalizoval Africký národní kongres a další zakázané skupiny bojující proti apartheidu. Dále propustil Nelsona Mandelu a další politické vězně, čímž uvolnil cestu k referendu o vyjednané ústavě a společném předání moci.

Nelson Mandela (vlevo) v doprovodu své ženy Winnie vychází v únoru 1990 z věznice Victor Verster nedaleko Kapského Města poté, co strávil 27 let ve věznicích apartheidu, 11. února 1990. (Reuters (Archiv))

7. Složení obyvatelstva: V době konání referenda tvořili běloši asi 12 % obyvatel (4,2 milionu). Zbytek obyvatelstva tvořilo 28 milionů černochů a 4,5 milionu barevných/asijských a jiných ras. Přestože běloši tvořili menšinu z celkového počtu obyvatel, bylo pro ně vyhrazeno 87 procent půdy.

Populace Jihoafrické republiky v roce 1992 (TRT World)

8. Proběhlo referendum: V referendu, které se konalo 17. března 1991, byli bílí voliči dotázáni, zda podporují vyjednané reformy, které zahájil prezident státu F. W. de Klerk o dva roky dříve a v nichž navrhl ukončení systému apartheidu uplatňovaného od roku 1948.

Výsledky jihoafrického referenda rozdělené podle regionů. Zdroj: ČTK: Centrum pro strategická a mezinárodní studia. (Creative Common license)

Vláda v drtivém vítězství změn zvítězila ve všech čtyřech provinciích a ve všech 15 regionech referenda kromě jednoho. V referendu mohli hlasovat pouze běloši.

Vláda získala 68,6 % hlasů při rekordní účasti, která v některých okrscích přesáhla 96 %.

Přehled registrovaných voličů a odevzdaných hlasů (TRT World a agentury)

Bylo to také testem vlády prezidenta de Klerka.

Jihoafrický prezident F. de Klerk se v referendu rozhodl, že bude hlasovat proti.W. de Klerk pózuje před svou kanceláří, zatímco ukazuje výtisk místních novin s titulky na transparentech oznamujícími výsledek referenda „Ano“ v Kapském Městě v Jihoafrické republice 18. března 1992. (AP (Archiv ))

Pokud by byl výsledek referenda negativní, de Klerk by odstoupil a konaly by se všeobecné volby.

10. září 1992. První vícerasové průzkumy veřejného mínění:

Dva roky po referendu se 27. dubna 1994 v Jihoafrické republice konaly první vícerasové volby, v nichž výrazně zvítězil Africký národní kongres a Nelson Mandela se stal prvním černošským prezidentem Jihoafrické republiky.

To s sebou přineslo zrušení sankcí, obnovení členství ve Společenství národů a návrat Jihoafrické republiky do Valného shromáždění OSN po 20 letech absence.

11. Nobelova cena míru: Mandela i de Klerk získali v roce 1993 Nobelovu cenu míru za velmi odlišné, ale účinné útoky proti apartheidu a pokroku Jihoafrické republiky.

Nelson Mandela a poslední prezident Jihoafrické republiky, který se účastnil apartheidu, Frederik de Klerk, vystavili v prosinci 1993 v norském Oslu své Nobelovy ceny míru. ((AFP))

12. PROSINCE 2013. Jihoafrická republika za Mandely: Mandela podepsal 10. prosince 1996 novou jihoafrickou ústavu, která vstoupila v platnost v únoru 1997 a ukončila platnost všech diskriminačních zákonů z dob apartheidu.

13. Změny po skončení apartheidu: Z demografického hlediska nedošlo v Jihoafrické republice k velkým změnám a co se týče rozdílů v příjmech, zůstává rozdělena podle rasového klíče. Nejvýznamnější změnou je zvýšení tempa růstu její černošské populace.

Zrušení sankcí vedlo také k nárůstu příjmů na hlavu bělochů a Asiatů (převážně indického původu).

V průběhu let od konce apartheidu země přece jen zaznamenala rozvoj, pokud jde o počet lidí žijících v řádných domech a počet domácností s přístupem k elektřině.

Podle údajů jihoafrického statistického úřadu se snížil počet vražd, ale znásilnění je stále přetrvávajícím trestným činem.

14. Správný směr pro Jihoafrickou republiku: Podle průzkumu spokojenosti v Jihoafrické republice, který provedla agentura Pew, jsou Jihoafričané obecně spokojenější se směřováním země, což je nejvíce od roku 1994, kdy skončil apartheid a k moci se dostal Mandela.

Korupce však zůstává pro občany velkým problémem.

15. Změna vlastnictví půdy: Černoši tvoří 80 % z 54 milionů obyvatel, přesto dvě desetiletí po skončení apartheidu zůstává většina ekonomiky, pokud jde o vlastnictví půdy a firem, v rukou bělochů, kteří tvoří 8 % obyvatel.