1990: Propuštění Nelsona Mandely

Historický kalendář | 11.02.2020

11. února 1990 byl propuštěn symbol boje černochů proti rasismu v Jihoafrické republice, který strávil 27 let ve vězení za své angažmá proti apartheidu.

Všichni si uvědomovali, že Jihoafrická republika stojí před historickým zlomem, když tehdejší šéf vlády Frederik Willem de Klerk v roce 1990 oznámil propuštění Nelsona Mandely. Stal se symbolem boje černošského obyvatelstva proti rasismu, během 27 let strávených ve vězení se stal nejznámějším vězněm na světě a 11. února téhož roku byl propuštěn.

Nelson Rolihlahla Dalibhunga Mandela se narodil 18. července 1918. Jeho otec byl náčelníkem kmene Thembu národa Xhosa. Nelson Mandela začal studovat práva na černošské univerzitě Fort Hare, ale byl vyloučen za vedení studentské stávky. V Johannesburgu absolvoval stáž v advokátní kanceláři a korespondenční kurz práva. V roce 1942 absolvoval Pretorijskou univerzitu.

Mandela vstoupil do ANC

Už za studentských let se Mandela politicky angažoval a brzy vstoupil do Afrického národního kongresu (ANC). Sdružení se zasazovalo o prosazení práv a zlepšení kvality života černošské většiny utlačované bělochy v Jihoafrické republice – nejprve prostřednictvím kontaktů s politickými představiteli a dopisů s žádostí o podporu, později organizováním stávek a demonstrací.

V roce 1952 otevřel Mandela v Johannesburgu první advokátní kancelář pro černochy, což byla obrovská odvaha v zemi, kde režim den ode dne snižoval práva barevných obyvatel. Vnitropolitická situace se vyhrotila natolik, že v roce 1960 policie zahájila palbu na účastníky velké demonstrace v Shaperville. Výsledkem násilností bylo 69 mrtvých a stovky zraněných. Vláda vyhlásila výjimečný stav a nechala zatknout několik aktivistů včetně Nelsona Mandely.

Z vězení do vězení

ANC a další strany a sdružení, které kritizovaly režim, byly zakázány. V prosinci 1961 pomohl Mandela vytvořit militantní křídlo Spear of the Nation a stal se prvním velitelem podzemní organizace specializující se na sabotáže. V roce 1962 se ukryl v zemi, aby požádal o podporu, především finanční, pro svou věc.

Po svém návratu do Jihoafrické republiky koncem téhož roku byl zatčen a odsouzen k pěti letům vězení za účast na organizování protestů. V říjnu 1963 byl Mandela spolu s dalšími sedmi obžalovanými odsouzen na doživotí a obviněn z organizace 150 sabotáží. Až do roku 1981 byl vězněn v obávané věznici Robben Island nedaleko Kapského Města. Později byl převezen do přísně střežené věznice Pollsmoor.

Po několikatýdenním léčení tuberkulózy na klinice se Mandela přestěhoval do domu na dvoře jiného vězení nedaleko Kapského Města. Během 27 let, které strávil ve vězení, se odpor černých Jihoafričanů proti apartheidu stával stále násilnějším. Mezinárodní společenství také zvýšilo tlak na jihoafrickou vládu prostřednictvím sankcí a bojkotů.

Začátek reforem v Jihoafrické republice

Po nástupu do funkce v roce 1989 Frederik de Klerk uznal, že reformy jsou nevyhnutelné, pokud se země nemá ponořit do občanské války a chaosu. V únoru 1990 zrušil zákaz ANC, zrušil některé rasistické zákony a propustil Nelsona Mandelu. Následující roky byly stále poměrně nepřehledné, bílá menšina se snažila udržet si nadvládu a zasévala neshody mezi černošské skupiny.

Do prvních demokratických voleb v roce 1994 získal ANC 60 % hlasů a Nelson Mandela byl zvolen prezidentem Jihoafrické republiky, kterým byl až do roku 1999. V roce 1993 byla jemu a Frederiku de Klerkovi udělena Nobelova cena za mír „za jejich úsilí o usmíření a za jejich odvahu a čestnost“. Mandela zemřel 5. prosince 2013 ve věku 95 let.