6 domněnek lidí, když jim řeknete, že vaše žena je Američanka

Loni jsem napsala příspěvek o domněnkách lidí, když jim řeknu, že můj manžel je Arab. Stal se jedním z nejoblíbenějších příspěvků, které jsem napsala. Vždycky jsem měla v úmyslu napsat opačnou stranu rovnice – domněnky, které lidé dělají o amerických manželkách -, ale chtěla jsem, aby to napsal MarocBaba. Není tak dobrý ve slovech jako já (jeho přiznání, ne moje), takže jsem se rozhodl, že s ním udělám jen ústní rozhovor a napíšu to sám. Připraven?“

Připraví vás o děti.

Zábavné je, že tahle se dostala do obou seznamů. Myslím, že pro každý mezinárodní pár se mezinárodní únos stává problematickým místem. Pro každou zemi se určitě najde alespoň jeden příběh, kdy rodič unesl dítě a utekl do své země nebo jinam. Skutečnost je taková, že to nemá nic společného s tím, odkud rodič pochází, ale s okolnostmi, které se často vymykají našemu chápání.

Pro muže, kteří pocházejí ze společností, které v případě rozvodu nebo umístění dítěte upřednostňují otce, může brodění se americkým právním systémem, který často upřednostňuje matku, znamenat pocit, že šance jsou už tak postaveny proti nim. Samozřejmě, když teprve začínáte manželství, je to těžké téma – je to jako by už předem určovalo, že k rozvodu dojde.

Odejde od tebe.

Rozvod není tak běžný v mnoha arabských zemích, kde je manželství bráno jako celoživotní závazek a rozvod je odmítán. Mnoho marockých mužů uvedlo, že se bojí, že se jejich partnerka začne nudit a rozhodne se rozvést bez rozmyslu. Vidí rozvody v televizních pořadech a filmech a tyto skutečnosti jim vtiskují každodenní život. Totéž řeknou rodinní příslušníci a přátelé, když navrhují sňatek s Američankou. Vycházejí z toho, že manželství Američanek se nebere tak vážně.

Dělá si, co chce, aniž by vás brala v úvahu.

Vztahy mají dávat a brát a v tradičních arabských společnostech je normální a očekává se, že se žena zeptá svého manžela a informuje ho o plánech, které má. Tím není řečeno, že žádají o svolení (v některých případech ano), ale spíše se informují. Předpokládá se, že americká žena si bude dělat, co chce, kdy chce, s kým chce, a manžel bude na druhé koleji.

To je samozřejmě velká generalizace, nicméně může být částečně pravdivá. Ve společnosti, kde mají lidé i v manželství autonomii, může mít někdo, kdo do ní vstupuje a nerozumí společenské dynamice, pocit, že se tak děje – i když to není záměr. To je jeden z důvodů, proč je opravdu důležité vést rozhovory o takovýchto tématech ještě před uzavřením manželství.

Mnoho párů má od toho druhého očekávání založená na společenských normách. Tyto normy vůbec neberou v úvahu, dokud nenastane situace.

Podvede tě.

Tento předpoklad jde ruku v ruce s druhým předpokladem. Americké ženy jsou často považovány za promiskuitní i v souvislosti s manželstvím. Opět díky filmům a televizi se tato pověst upevnila jedním z mála způsobů, jakým mají lidé přístup k informacím. Zatímco ve skutečnosti není u Američanek ani větší, ani menší pravděpodobnost, že se dopustí cizoložství, než u osob jiné národnosti.

Důležitým aspektem, který je zde třeba zohlednit, je skutečnost, že v USA je zcela normální, že ženy mají přátele a přítelkyně. V severní Africe nebo na Blízkém východě tomu tak není – většinou. Pokud máte mužského přítele, pak je velká pravděpodobnost, že ho váš partner bude považovat za hrozbu.

Nebude se zajímat o vaši rodinu.

Existuje velmi silný předpoklad, že Američané jsou individualisté a sobci. V arabských společnostech je samozřejmostí, že se děti budou starat o své rodiče jak finančně, tak fyzicky, až rodiče zestárnou. Mnohdy se také očekává, že starší sourozenci budou pomáhat mladším sourozencům se školným a dalšími věcmi.

Předpokládá se, že sňatkem s Američankou to dítě nebude moci dělat, protože zahraniční manželka to nebude akceptovat nebo s tím nebude pomáhat. Osobně znám manželství, která byla zrušena kvůli obavám, že zahraniční manželka nebude akceptovat nutnost starat se o manželovy rodiče nebo sourozence.

Nemůže se o tebe postarat tak, jako by se o tebe mohla postarat Maročanka.

To je Amanda, tohle přidávám, protože MarocBaba by se k tomu nepřiznala, ale slyšela jsem to jak otevřeně do očí, tak jako vedlejší větu, když si lidé mysleli, že je neposlouchám. Panuje trochu pocit, že jediný typ ženy, která se dokáže náležitě postarat o marockého muže, je Maročanka. To chápu. Přiznejte si to, dámy.

Ale podceňujete své bratry.

Žádný muž, ani marocký muž, ani čínský muž, ani australský muž, ani americký muž NEPOTŘEBUJE ženu, aby se o něj starala. Jako dospělí muži se o sebe dokáží postarat sami. Přitom znám mnoho amerických žen, které jsou stejně schopné zvládnout domácnost, kariéru i rodinu.

Výčet domněnek by mohl pokračovat dlouho (v obou situacích), ale chtěla jsem zdůraznit ty, které se objevují nejčastěji. Opravdu jsem musela tlačit na MarocBaba, aby mi řekl věci, které slyšel, protože nechtěl, abych si myslela, že o mně někdo řekl něco špatného. Nic z toho si neberu osobně, a pokud to čteš ty, Američanka, neměla bys ani ty.“

Potýkáš se s mezikulturním vztahem? Sestavila jsem tohoto digitálního průvodce, který vám pomůže zorientovat se v červených vlajkách, otázkách, které si můžete klást, a rozhovorech s partnerem o běžných problémech ve vztahu. Pořiďte si svou kopii ještě dnes a začněte rozplétat problémy tohoto typu vztahu.

Sdílení znamená péči!“