Aškenáz
Rabínský judaismusEdit
V rabínské literatuře bylo království Aškenáz nejprve spojováno s oblastí Skythů, později se slovanskými územími a od 11. století se severní Evropou a Německem. Oblast Aškenázu se soustředila v Porýní a Falci (zejména Wormsu a Speyeru), v dnešní nejzápadnější části Německa. Jeho geografický rozsah se neshodoval s tehdejšími německými křesťanskými knížectvími a zahrnoval i severní Francii.
Jak se jméno Aškenáz dostalo v rabínské literatuře do souvislosti s Porýním, je předmětem spekulací.
V rabínské literatuře z 11. století byl Aškenáz považován za vládce království na severu a severního a germánského národa. (Viz níže.)
Aškenázští ŽidéEdit
Někdy v postbiblickém období raného středověku se Židé ve střední a jižní části střední Evropy začali označovat jménem Aškenázové v souladu se zvykem označovat oblasti židovského osídlení biblickými jmény, přičemž Španělsko bylo označováno jako Sefarad (Obadjáš 1,20), Francie jako Tsarefat (1 Kr 17,9) a Čechy jako Země kanaánská. V období vrcholného středověku začali talmudičtí komentátoři jako Raši používat pro označení Německa, dříve známého jako Loter, název Aškenáz/Eretz Aškenáz, kde zejména v porýnských obcích Speyer, Worms a Mohuč vznikly nejvýznamnější židovské komunity. Raši používá lešon Aškenáz (aškenázský jazyk) pro označení německého jazyka a byzantské a syrské židovské listy označovaly křižáky jako Aškenázy. Vzhledem k úzkým vazbám mezi židovskými komunitami ve Francii a Německu po karolinském sjednocení se termín Aškenázové začal používat pro označení Židů ve středověkém Německu i Francii. Aškenázská židovská kultura se později v 16. století rozšířila do východní Evropy, kde jejich obřad nahradil obřad stávajících židovských komunit, o nichž se někteří badatelé domnívají, že byly demograficky větší než samotní aškenázští Židé, a poté do všech částí světa s migrací Židů, kteří se označovali jako „aškenázští Židé“.
Arménská tradiceEdit
V arménské tradici byl Aškenáz spolu s Togarmahem považován za jednoho z předků Arménů. Koriun, nejstarší arménský historik, nazývá Armény „aškenázským (tj. aškenázským) národem“. Těmito slovy začíná „Život Maštoců“:
Přemýšlel jsem o tom, kdy, v jaké době a skrze jakého člověka byl tento nový božský dar darován a kdy, v jaké době a skrze jakého člověka…
Pozdější arménští autoři s tím souhlasí. Hovhannes Draskhanakertci (10. století) píše:
…Šestým synem byl Tiras, z něhož se zrodil náš vlastní Aškenáz a Togarmah, který po sobě pojmenoval zemi, kterou ovládl, Thrákii, stejně jako Chittim, který pod svou vládu přivedl Makedonce. 7. Syny Tirasovými byli Aškenáz, z něhož vzešli Sarmaté, Riphath, odtud Sauromati , a Togarmah, který si podle Jeremiáše podmanil aškenázské vojsko a nazval je Togarmahovým domem; Aškenáz totiž nejprve pojmenoval náš národ po sobě v souladu se zákonem seniorátu, jak vysvětlíme na příslušném místě.
Vzhledem k této tradici je Askanaz mužské křestní jméno, které Arméni používají dodnes.
Německý královský rodokmenRedakce
V roce 1498 vydal mnich jménem Annio da Viterbo fragmenty známé jako „Pseudo-Berossus“, dnes považované za podvrh, v nichž tvrdil, že babylonské záznamy ukázaly, že Noe měl více synů než tři své syny uvedené v Bibli. Konkrétně se jako čtvrtý Noemův syn uvádí Tuiscon nebo Tuisto, který byl po rozptýlení národů prvním vládcem Skytie a Germánie, přičemž po něm nastoupil jako druhý král jeho syn Mannus.
Pozdějším historikům (např. Johannes Aventinus a Johann Hübner) se podařilo uvést řadu dalších podrobností, včetně tvrzení Jamese Andersona z počátku 18. století, že tento Tuiscon nebyl ve skutečnosti nikdo jiný než biblický Aškenáz, syn Gomérův. James Anderson ve svém svazku Královské genealogie z roku 1732 uvádí značné množství antikvárních nebo mytografických tradic týkajících se Aškenáze jako prvního krále starověkého Německa, například následující záznam:
Askenaz neboli Askanes, nazývaný Aventinem Tuisco Obr a jinými Tuisto nebo Tuizo (kterého Aventinus činí čtvrtým synem Noemovým, a že se narodil po potopě, ale bez autority), byl poslán Noemem do Evropy, po potopě 131 let s 20 kapitány a založil osadu poblíž Tanais na západním pobřeží Euxinského moře (někteří ho od něj nazývají Asken) a tam založil království Germánů a Sarmatů.. když Askenazovi samotnému bylo 24 let, neboť žil více než 200 let a vládl 176.
Ve vokálech Saska a Hesenska jsou některé vesnice jménem Askenaz a od něj Židé nazývají Němce Askenaz, ale v Sasku a Itálii se nazývají Tuiscones, od Tuisco jeho jiné jméno. Ve 25. roce své vlády rozdělil království na toparchie, tetrarchie a gubernie a přivedl kolonie z různých částí, aby je zvětšil. Postavil město Duisburg, vytvořil sbírku zákonů ve verších a vynalezl písmo, které Kadmos později napodobil, neboť řečtina a vysoká nizozemština jsou si v mnoha slovech podobné.
S Askenazem přišlo 20 kapitánů neboli vévodů: Sarmata, z něhož pochází Sarmatia; Dacus nebo Danus – Dania nebo Dánsko; Geta, z něhož pocházejí Gétové; Gotha, z něhož pocházejí Gótové; Tibiscus, lid na řece Tibiscus; Mocia – Mysia; Phrygus nebo Brigus – Phrygia; Thynus – Bithynia; Dalmata – Dalmatia; Jader – Jadera Colonia; Albanus – od koho Albánie; Zavus – řeka Save; Pannus – Panonie; Salon – město Sale, Azalus – Azalové; Hister – Istrie; Adulas, Dietas, Ibalus – lidé, kteří v dávných dobách žili mezi řekami Oenus a Rhenus; Epirus, od koho Epirus.
Askenaz měl bratra jménem Skytha (říkají Germáni), otce Skythů, pročež byli Germáni odedávna nazýváni také Skythy (velmi právem, neboť pocházeli většinou ze staré Skythie) a Germáni měli několik starobylých jmen; neboť ta část vedle Euxinu se nazývala Scythia a země Getů, ale části na východ od Vistule nebo Weyssel se nazývaly Sarmatia Europaea a na západ se nazývaly Gallia, Celtica, Allemania, Francia a Teutonia; neboť stará Germánie zahrnovala větší část Evropy; a ti, kdo se nazývali Galové, byli všichni staří Germáni; antičtí autoři je nazývali Kelty, Galy a Galaty, což potvrzují historikové Strabón a Aventinus a Alstedius ve své Chronologii, str. 201 atd. Askenaz neboli Tuisco byl po své smrti uctíván jako vyslanec a tlumočník bohů, a odtud nazýván prvním germánským Merkurem, od Tuitseben tlumočit.
Německý teolog August Wilhelm Knobel v 19. století opět ztotožnil Aškenáze s Germány a od Aškenáze odvozoval jméno Aesir.