A Body-Swap Horror Comic

Od října 2018 čtu mangu A Trail of Blood od Shuzo Oshimiho, a to od té doby, co ji Super Eyepatch Wolf umístil na první místo svých, respektive Mega Diepatch Wolfových 10 nejlepších halloweenských doporučení. A byl to střízlivý, návykový, mrazivý, napínavý thriller a se zvraty, ze kterých se vám upřímně zvedá žaludek.

V minulosti jsem se s Oshimiho dílem setkal pouze u prvních dvou svazků Štěstí, které se mi docela líbily a budu se k nim muset zase někdy vrátit. Znal jsem také Květy zla, ale jen z několika krkolomných ukázek z anime adaptace.

Nejnověji Super EyePatch Wolf vydal video o některých Oshimiho dílech, většinou zaměřené na A Trail of Blood, a v určitém bodě se zmiňuje o manze Inside Mari, o které jsem předtím neslyšel. Jeho krátký popis série mě zaujal. Video mě také přesvědčilo, že Oshimi vytvořil spoustu děl, která by měla být konzumována v plném rozsahu. A protože neustále doháním kapitoly A Trail of Blood, rozhodla jsem se, že bych měla začít číst celou jeho tvorbu. A tak jsem začala s Inside Mari.

Včera večer jsem sérii dočetla a bylo to neuvěřitelné. Je to o mladíkovi, který se dá označit za hikikomoriho, a zajímavé je, že se jmenuje Isao Komori (nevím, jestli to byl záměr). Isao, depresivní, ubohý, nezaměstnaný, vysokoškolský odpadlík a hráč videoher, má ve zvyku pronásledovat dospívající dívku a jednoho dne se jeho mysl ocitne v jejím těle. Bylo fascinující a zároveň uspokojující sledovat, jak může mužský pohled reagovat na to, že je objektivizován jako žena, a jak může extrémně izolovaný člověk tak hluboce reagovat na lidský kontakt.

Série se zabývá věcmi, jako je identita a to, jak si každý vždycky promítá to, co chce, do té dívky, která se údajně jmenuje Mari Yoshizaki. A nakonec se muž uvězněný v ženském těle spojí se spravedlivě vystupující, ale stejně slabou středoškolačkou Yori Kakiguči. Společně se snaží odhalit, co se stalo se „skutečnou Mari“, ale nakonec zjistí, že celý její život do ní ostatní promítali myšlenky, které jí bránily v tom, aby ji její rodina a vrstevníci skutečně pochopili, a že ve skutečnosti nikdo nezná její skutečnou podobu.

Aby to bylo ještě více matoucí, člověk by si myslel, že Mariino vědomí bylo možná přeneseno do Isaova těla, ale není tomu tak. Místo toho původní Isao stále chodí jako obvykle a Isao v Mari je jen kopií jeho mysli.

Z toho vyplývá spousta etických problémů. Například zda je tato kopie platnou osobou, což může někomu připomínat existenciální krizi digitální kopie ve filmu Černé zrcadlo. Asi bych měl také upozornit, že tato manga se nevyhýbá zobrazování masturbace v co nejnepříjemnějších detailech, jejichž účel pak přináší otázku, zda je Isaovo počínání uvnitř Mari masturbací, nebo znásilněním. Každopádně scénář není přirozený.

V zábavních fandomech existuje termín „mindfuck“, což je situace, kdy je příběh tak znepokojivě komplikovaný a psychologicky hluboký, že v závislosti na divákovi buď frustruje, nebo ho intelektuálně vzruší. Nebo obojí. Příklady, na které se tento termín v anime vztahuje, jsou Serial Experiments Lain, Akira, Neon Genesis Evangelion, Paranoia Agent a Revolutionary Girl Utena. Někteří jím mohou označovat také Perfect Blue, Monster a Shin Sekai Yori.

Čím více se manga blížila ke konci, tím více se pro ni termín mindfuck hodil. Začínal jsem být trochu nervózní, že snad seriál přímo neodhalí, jak se Isaova mysl ocitla v Mariině těle. Samozřejmě nebudu spoilerovat, jak se to stalo, ale to jak je odhaleno, což je výborné pro ty, kterým by mohlo vadit, kdyby tomu tak nebylo. Pokud mohu soudit, na konci se v podstatě všechno vyřeší, ale narazila jsem na čtenáře, kteří říkali, že byli zklamaní, protože si nebyli jistí, jaký to všechno mělo smysl.

Podle mě se v reálném životě spousta věcí děje bez pointy. Nemám ponětí, jaký smysl má páchání většiny zločinů. Ale v případě této mangy si myslím, že nějaký smysl má. Ale než o tom začnu mluvit, věřím, že při čtení mangy nebo jakékoliv beletrie většinou nějaká pointa je. Přesto se vám tato pointa často nenabídne po lžičkách; mnohdy na ni čtenář prostě přijde a v závislosti na tom, co jste četli, vás tato pointa může napadnout rychle, nebo se nad ní někdy musíte trochu zamyslet. Připouštím, že tento argument neplatí pro všechno; některé beletristické příběhy mohou být prostě špatně napsané, samozřejmě.“

Říkám, že si nemyslím, že existence „pointy“ je to, co by mělo příběh rozhodnout nebo zničit; v tomto případě šlo o skvěle vyprávěný příběh s tématy, a ta témata byla pointou. Byl to příběh o seberealizaci, genderu, vymanění se z očekávání, předpokladů a projekcí, sexuálním probuzení, identitě, školní šikaně, agentství, nátlaku vrstevníků, zneužívání, podmíněné lásce, dospívání, kutání vlastní cesty, převzetí kontroly nad svým životem atd.

V některých ohledech mi manga tak trochu připomíná australský hororový mockumentary s názvem Lake Mungo, pokud by někoho něco podobného zajímalo. Doporučuji také přečíst si recenzi Ryana Hollingera The Saddest Horror Movie You’ve Never Seen (Nejsmutnější horor, který jste nikdy neviděli).

Inside Mari se dočkala i hraného televizního seriálu, ale podle toho, co jsem z něj viděl, se prostě netrefuje do stejných mrazivých beatů jako manga, v níž je Oshimi mistr.

A kdybyste měli zájem si ji přečíst, vyšla v angličtině u Denpa Books.

Edit: Doneslo se mi, že Inside Mari si můžete přečíst i na Crunchyrollu, pokud máte předplatné.