Afrodita

Jedna z velkých olympských bohyň byla podle lidových a básnických představ Řeků bohyní lásky a krásy. Některé tradice uváděly, že vznikla z mořské pěny (ἀφρός, afros), která se shromáždila kolem zohavených částí Urana, jež do moře shodil Kronos poté, co zbavil svého otce muže.1 S výjimkou Homérova hymnu na Afroditu není u Homéra po této legendě ani stopy a Afrodita je podle něj dcerou Dia a Dioné.2 Pozdější tradice ji nazývají dcerou Krona a Euonymé nebo Urana a Hemery.3

Podle Hésioda a Homérova hymnu na Afroditu se bohyně po vystoupení z pěny nejprve přiblížila k ostrovu Kythéra a odtud se vydala na Kypr. Když kráčela po mořském pobřeží, vyrůstaly jí pod nohama květiny a Erós a Himeros ji doprovázeli na shromáždění ostatních velkých bohů, kteří byli všichni zasaženi obdivem a láskou, když se objevila, a její nepřehlédnutelná krása způsobila, že ji každý toužil mít za ženu. Podle kosmogonických názorů na Afroditinu povahu byla zosobněním generativních sil přírody a matkou všech živých bytostí. Stopa této představy je zřejmě obsažena v tradici, podle níž se Afrodita při souboji Týfóna s bohy metamorfovala v rybu, kteréžto zvíře bylo považováno za zvíře s největšími generativními schopnostmi.4 Podle lidové víry Řeků a jejich básnických popisů však byla bohyní lásky, která tuto vášeň vzbuzovala v srdcích bohů i lidí a touto mocí vládla všemu živému tvorstvu.5

Starověká mytologie poskytuje četné případy, kdy Afrodita trestala ty, kdo zanedbávali její uctívání nebo pohrdali její mocí, stejně jako jiné, kdy byla nakloněna a chránila ty, kdo jí vzdávali hold a uznávali její vládu. Láska a krása jsou ideje bytostně spojené, a proto byla Afrodita také bohyní krásy a půvabu. V těchto bodech předčila všechny ostatní bohyně a od Parida obdržela cenu krásy; dále měla moc udělovat krásu a nepřemožitelné půvaby ostatním. Mládí je předzvěstí a Peitho, Horae a Charites jsou průvodci a společníci Afrodity.6 Sňatky nazývá Zeus jejím dílem a věcmi, jimiž by se měla zabývat.7 Protože sama vzešla z moře, je pozdějšími autory zobrazována jako osoba, která má určitý vliv na moře.8

Za trojské války se Afrodita, matka Aeneova, kterou trojský princ prohlásil za nejkrásnější ze všech bohyň, přirozeně postavila na stranu Trójanů. Zachránila Parida před jeho soubojem s Meneláem9 , ale když se snažila zachránit svého miláčka Aenea z boje, byla pronásledována Diomédem, který ji zranil na ruce. Ve strachu opustila svého syna a Iris ji odvezla na Áreově voze na Olymp, kde si stěžovala na své neštěstí své matce Dione, ale Héra a Athéna se jí vysmály.10 Ochránila také Hektorovo tělo a pomazala ho ambrózií.11

Podle nejčastějších vyprávění starověkých autorů byla Afrodita provdána za Héfaista,12 který se však v Iliadě13 uvádí jako manžel Charis. Její věrnost Héfaistovi v milostném vztahu s Áreem a způsob, jakým se nechala nachytat vynalézavostí svého manžela, je krásně popsán v Odyssei.14 Prostřednictvím Área se stala matkou Fóba, Deimose, Harmonie a podle pozdějších tradic také Eróta a Anterose.15 Áres však nebyl jediným bohem, kterému Afrodita projevovala přízeň; jejímu kouzlu se těšili také Dionýsos, Hermes a Poseidón. S prvním z nich byla podle některých tradic matkou Priapa16 a Bakcha,17 s druhým Hermafrodita18 a s Poseidonem měla dvě děti, Rhodose a Hérofila.19 Protože Afrodita tak často rozněcovala v srdcích bohů lásku ke smrtelníkům, rozhodl se Zeus, že ji nakonec donutí zaplatit za její chlípný sport tím, že jí také vnukne lásku ke smrtelnému muži. To se podařilo a Afrodita pocítila nepřemožitelnou vášeň k Anchísovi, z něhož se stala matkou Aenea a Lyra. Pokud jde o její styky s jinými smrtelníky, viz Adonis a Butes.

Afrodita vlastnila kouzelný pás, který měl moc vzbuzovat lásku a touhu u těch, kdo ho nosili; proto si ho půjčovala Héra, když chtěla podnítit Diovu lásku.20 Jako jeden z jejích atributů se někdy uvádí také šíp.21 V rostlinné říši jí byly posvátné myrta, růže, jablko, mák a další22. Zvířata, která jsou jí posvátná a o nichž se často zmiňuje, že táhnou její vůz nebo slouží jako její poslové, jsou vrabec, holubice, labuť, vlaštovka a pták zvaný iynx.23 Jako Afrodita Urania jí byla posvátná želva, symbol domácí skromnosti a cudnosti, a jako Afrodita Pandémos beran.

Když byla zobrazována jako vítězná bohyně, měla atributy Área, přilbu, štít, meč: nebo kopí a v jedné ruce obraz Vítězství. Stejně tak jí byla zasvěcena planeta Venuše a jarní měsíc duben.24 Všechna příjmení a epiteta, která Afrodita dostala, jsou odvozena od míst jejího uctívání, od událostí spojených s legendami o ní, nebo mají vztah k její povaze a jejímu vlivu na člověka, případně popisují její mimořádnou krásu a půvaby.

Hlavními místy jejího uctívání v Řecku byly ostrovy Kypr a Kythéra. V Knidu v Kárii měla tři chrámy, v jednom z nich byla její proslulá socha od Praxitela. Hora Ida v Tróji byla starobylým místem jejího uctívání a z dalších míst můžeme zmínit zejména ostrov Kos, města Abydos, Athény, Thespiae, Megara, Sparta, Siceon, Korint a Eryx na Sicílii. Oběti jí přinášené se skládaly většinou z kadidla a květinových věnců25 , ale na některých místech jí byla obětována i zvířata, například prasata, kozy, mladé krávy, zajíci a další. Na některých místech, jako například v Korintu, jí patřilo velké množství žen, které se prostituovaly v jejích službách a nesly jméno ἱερόδουλοι (hierodouloi).26

Uctívání Afrodity bylo nepochybně východního původu a pravděpodobně bylo zavedeno ze Sýrie na ostrovy Kypr, Kythéra a další, odkud se rozšířilo po celém Řecku. Do Sýrie byl údajně přenesen z Asýrie.27 Zdá se, že Afrodita byla původně totožná s Astartou, kterou Hebrejci nazývali Aštoret, a její spojení s Adonisem jasně ukazuje na Sýrii. Avšak s výjimkou Korintu, kde měl kult Afrodity výrazně asijský charakter, je celý kult této bohyně a všechny představy o její povaze a charakteru natolik výhradně řecký, že jeho zavedení do Řecka musíme přiřadit k nejstarším obdobím. Její prvky byly odvozeny z Východu, ale její zvláštní vývoj náleží Řecku.

O římské bohyni Venuši a jejím ztotožnění s řeckou Afroditou viz Venuše.

❧

.