Al Oerter

Oerter se narodil v roce 1936 v Astorii v Queensu v New Yorku a vyrůstal v New Hyde Parku; navštěvoval střední školu Sewanhaka ve Floral Parku. Svoji atletickou kariéru zahájil v 15 letech, kdy mu u nohou přistál disk a on jej hodil zpět za dav vrhačů. Oerter pokračoval v házení a nakonec získal v roce 1954 stipendium na Kansaské univerzitě, kde se stal členem bratrstva Delta Tau Delta. Oerter, vysoký 193 cm a vážící 280 liber (127 kg), byl rozený vrhač. Při závodech za Kansas se v roce 1957 stal mistrem NCAA v hodu diskem; následující rok titul úspěšně obhájil.

Oerter zahájil svou olympijskou kariéru na Letních olympijských hrách 1956 v Melbourne. Nebyl považován za favorita, ale během soutěže pocítil nápor a rozpoutal hod dlouhý 184 stop a 22 palců (56,64 m) – což byl v té době nejlepší výkon kariéry. Hod stačil na vítězství v soutěži o více než 5 palců (130 mm).

V roce 1957 se zdálo, že Oerterova kariéra ve věku 20 let skončí, když málem zahynul při automobilové nehodě. Zotavil se včas, aby mohl startovat na Letních olympijských hrách 1960 v Římě, kde byl mírným favoritem před týmovým kolegou Rinkem Babkou, který byl světovým rekordmanem.

Babka vedl první čtyři ze šesti kol. Před pátým hodem dal Oerterovi radu; Oerter hodil diskem 194 stop a 2 palce (59,18 m), čímž vytvořil olympijský rekord. Babka se spokojil se stříbrnou medailí, když nebyl schopen Oerterův hod překonat.

Na počátku 60. let 20. století Oerter pokračoval v úspěších a v roce 1962 vytvořil svůj první světový rekord. Přitom jako první překonal v hodu diskem hranici 200 stop. V roce 1964 byl v Tokiu považován za velkého favorita na zisk třetí zlaté medaile.

Oertera před zahájením her brzdila zranění. Trápilo ho zranění krku, kvůli kterému musel nosit krční ortézu, a týden před zahájením soutěže si natrhl chrupavku v žebrech. Oerter soutěžil ve velkých bolestech, ale vytvořil nový olympijský standard a získal třetí zlatou olympijskou medaili, přestože kvůli bolesti žeber nemohl provést svůj poslední hod. Lékařům řekl: „Tohle jsou olympijské hry. Pro ně se umírá.“

Oerter se vrátil na olympijské hry v roce 1968 v Mexico City, avšak do role favorita byl pasován jeho týmový kolega Jay Silvester. Mnozí se domnívali, že Oerter, kterému tehdy bylo 32 let, nemůže vyhrát, protože nikdy neházel tak daleko jako Silvester při svých průměrných hodech. Na olympijských hrách však Oerter při svém třetím hodu hodil další olympijský rekord 64,78 metru (212,5 stopy). Jeho rekord vydržel a stal se prvním atletem, který získal zlatou medaili na čtyřech olympijských hrách po sobě. Tento úspěch o mnoho let později vyrovnali jeho američtí kolegové Carl Lewis a plavec Michael Phelps.

Oerter po olympijských hrách 1968 ukončil svou atletickou kariéru. Později se chtěl vrátit a v roce 1976 užíval pod lékařským dohledem anabolické steroidy, aby nabral svalovou hmotu. Kurz však přerušil, protože to ovlivnilo jeho krevní tlak a nepřineslo to výrazné zlepšení na poli. Poté doporučil sportovcům, aby se těmto lékům vyhýbali a místo toho se soustředili na trénink a techniku. Kriticky se vyjadřoval k nárůstu užívání dopingu a následnému testování v atletice s tím, že to zničilo kulturu kamarádství atletů a že zákaz činnosti atletů, jako byl Ben Plucknett, byl pouze obětním beránkem mezinárodních funkcionářů.

Oerter se sice v roce 1980 pokusil kvalifikovat do amerického týmu, ale skončil čtvrtý. Přesto si v tomto roce ve věku 43 let vytvořil svůj celkový osobní rekord 69,46 metru (227,9 stopy). Dr. Gideon Ariel, sám bývalý olympijský vítěz v hodu diskem za Izrael, rozvinul podnikání v oblasti biomechanických služeb a Oerter po spolupráci s Arielem – ve 43 letech – hodil diskem o 27 stop dále, než byl jeho nejlepší výkon na zlaté medaili.

Při natáčení pro televizní relaci neoficiálně hodil asi 245 stop (75 m), což by znamenalo dosud platný světový rekord. V pozdějších letech nesl Oerter olympijskou vlajku na letních olympijských hrách 1984 a poté nesl olympijský oheň na stadion při olympijských hrách 1996.