Alan Paton
Alan Paton, celým jménem Alan Stewart Paton, (narozen 11. ledna 1903, Pietermaritzburg, Natal, Jihoafrická republika – zemřel 12. dubna 1988, poblíž Durbanu, Natal), jihoafrický spisovatel, nejznámější díky svému prvnímu románu Cry, the Beloved Country (1948), vášnivému příběhu o rasové nespravedlnosti, který přitáhl mezinárodní pozornost k problému apartheidu v Jihoafrické republice.
Paton studoval na Natalské univerzitě (později začleněné do KwaZulu-Natalské univerzity) a poté v letech 1925-1935 učil na škole. V roce 1935 Paton opustil své učitelské místo a stal se ředitelem polepšovny Diepkloof pro delikventní africké chlapce z měst poblíž Johannesburgu. Úspěch knihy Cry, the Beloved Country, kterou napsal během svého působení v polepšovně, ho přiměl k tomu, aby se vzdal svého místa a věnoval se psaní na plný úvazek. Kniha barvitě líčí utrpení staršího černošského duchovního, který se musí vyrovnat se svou vírou, když je jeho syn odsouzen za vraždu bělocha. Paton napsal scénář k filmové adaptaci z roku 1951.
Jako Pláč, milovaná země, tak i další Patonův román Příliš pozdě falarope (1953) vykazují charakteristickou vyrovnanou, úspornou, rytmickou prózu, která má zejména v dialozích zpěvný žalmický nádech. Diepkloofské období poskytlo další materiál pro některé povídky. V tomto období svého života se Paton zapojil do jihoafrické politiky. V roce 1953 se podílel na založení Liberální strany Jihoafrické republiky, která měla nabídnout nerasovou alternativu k apartheidu; Paton byl jejím celostátním předsedou až do jejího nuceného rozpuštění v roce 1968. Jeho aktivní odpor k politice apartheidu vedl v letech 1960-1970 ke konfiskaci jeho pasu.
Paton napsal pozoruhodný životopis Hofmeyr (1964), rozsáhlou studii o poslanci a ministru vlády Janu Hofmeyrovi. Směrem k hoře (1980) je autobiografií prvních 45 let Patonova života. V knize Ach, ale tvá země je krásná (1981) se Paton vrátil k fiktivnímu líčení událostí v Jihoafrické republice. Druhý díl jeho autobiografie, Journey Continued (Cesta pokračuje), vyšel v roce 1988, krátce po jeho smrti. Ztracené město Kalahari (2005) byla stručná, dosud nepublikovaná kronika jeho účasti na neúspěšné výpravě za nalezením apokryfní zříceniny v poušti v roce 1956; byla rozšířena o obrázky a mapy. V knize The Hero of Currie Road (2008) byly shromážděny jeho krátké povídky. V archivu Alan Paton Centre & Struggle Archives na University of KwaZulu-Natal jsou uloženy jeho dokumenty a také rozsáhlá sbírka rukopisů souvisejících s apartheidem.