Albert Speer

Albert Speer se narodil v Mannheimu v Německu. Vzdělání získal v oboru architektury na Technickém institutu v Karlsruhe a později na univerzitách v Mnichově a Berlíně. Inspirován Hitlerovým řečnickým uměním vstoupil v lednu 1931 do národně socialistické strany, kde s ním navázal blízké přátelství. Věřil, že Hitler a nacisté mohou odpovědět na komunistickou hrozbu a obnovit slávu německé říše, která podle něj za Výmarské republiky chyběla.

Speer se rychle osvědčil účinnou a kreativní inscenací nacistických akcí. Navrhoval pomníky a výzdobu, stejně jako přehlídkový areál v Norimberku, kde se v roce 1934 konal stranický sjezd zachycený na filmový pás Leni Riefenstahlové ve filmu Triumf vůle. Tento norimberský sjezd byl archetypem toho, co se stalo identifikovatelným jako nacistický styl veřejných shromáždění jako podívané, vyznačující se obrovskými davy uniformovaných pochodujících, nápadnými světelnými efekty a působivými přehlídkami vlajek v režii Speera.

V roce 1937 dal Hitler Speerovi příležitost naplnit jeho mladické architektonické ambice tím, že ho jmenoval generálním inspektorem Říše. Hitler si Speera, svého „geniálního architekta“, vybral pro stavbu říšského kancléřství v Berlíně a stranického paláce v Norimberku. Hitler ho také pověřil renovací Berlína, pro kterou Speer připravil velkolepé návrhy, jež nebyly nikdy dokončeny.

Speer se stal jedním z nejvěrnějších členů nacistického režimu a patřil do Hitlerova nejužšího kruhu. V roce 1938 mu byl udělen nacistický Zlatý čestný odznak strany. O rok později Speerův úřad převzal kontrolu nad přidělováním bytů berlínských Židů, kteří byli vystěhováni. Jeho pracovní náplň vzrostla v roce 1941 poté, co byli berlínští Židé deportováni na východ.

Když v únoru 1942 zahynul při leteckém neštěstí Fritz Todt, byl Speer jmenován jeho nástupcem ve funkci ministra zbrojení. Později přijal honosnější titul ministra zbrojení a válečné výroby a stal se hlavním plánovačem německého válečného hospodářství, zodpovědným za výstavbu strategických silnic a obrany i vojenské techniky.

I přes neutuchající spojenecké bombardování, jehož cílem bylo narušit válečnou výrobu, se Speerovi podařilo dramaticky zvýšit zbrojní výrobu. V roce 1941 vyrobilo Německo 9540 frontových strojů a 4900 těžkých tanků; v roce 1944 dosáhla produkce 35 350 strojů a 17 300 tanků. Tohoto impozantního růstu bylo dosaženo díky Speerovu využívání válečných zajatců a civilních otrockých dělníků v muničních továrnách. Do září 1944 pracovalo jako otrocká pracovní síla přibližně sedm a půl milionu cizinců a v rozporu s Haagskou a Ženevskou konvencí Speer při výrobě využíval dva miliony válečných zajatců.

Speerovy vztahy s Hitlerem se zhoršily, když Speer neuposlechl Hitlerův rozkaz zničit nacistická průmyslová zařízení v oblastech poblíž postupujících Spojenců. Později tvrdil, že nezávisle na něm zosnoval atentát na Hitlera, ačkoli historici pochybují, zda tento plán vůbec zamýšlel uskutečnit.

Speer byl v roce 1946 norimberským mezinárodním vojenským tribunálem shledán vinným z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Byl obviněn ze zaměstnávání nuceně nasazených dělníků a vězňů z koncentračních táborů v německém zbrojním průmyslu. Jeho výpověď byla pozoruhodná tím, že jako jediný z obžalovaných přijal odpovědnost za praktiky nacistického režimu – jak za své činy, tak za činy těch, které nebyly pod jeho kontrolou. Byl odsouzen k dvaceti letům vězení ve věznici Spandau, poté vydal svůj bestseller Inside the Third Reich (1970). Sám sebe v něm popsal jako technika, který se nezajímá o politiku, ale přesto přijal odpovědnost za svou roli při napomáhání nacistům a vyjádřil lítost nad tím, že tak učinil. Opět převzal odpovědnost za ty činy, které byly mimo jeho bezprostřední kontrolu, a vyjádřil lítost nad svou nečinností během vyvražďování Židů.

Speer zemřel v Londýně v roce 1981.

Zdroje: Gutman, Israel, ed. Encyklopedie holocaustu. Svazek 3. Tel Aviv: Nakladatelství Sifriat Poalim, 1990. 1395-1396.
Shirer, William. The R ise and Fall of the Third Reich [Rozpad a pád Třetí říše]: Dějiny nacistického Německa. New York: Simon and Schuster, 1960.
Wistrich, Robert S. Kdo je kdo v nacistickém Německu. London: Routledge, 1982. 236-239.

Fotografie: Bundesarchiv, Bild 146II-277 / Binder / CC-BY-SA 3.0 s licencí Creative Commons Uveďte autora-Sdílejte s ostatními 3.0 Německo.