Alkibiadés

Alkibiadés (nebo Alkibiadés) byl nadaný a vznětlivý athénský státník a vojevůdce, který si změnou stran během peloponéské války v 5. století př. n. l. vysloužil pověst lstivce a zrádce. Byl pohledný a bohatý, ale také proslulý svým extravagantním životním stylem a uvolněnými mravy. Nikdy neměl nouzi o nepřátele ani obdivovatele – mezi nimiž byl i Sókratés – a byl jedním z nejbarvitějších vůdců v dějinách klasických Athén.

Raný život

Alkibiadés se narodil v letech 451/450 př. n. l. jako syn athénského politika Kleiniase a jeho matka Deinomaché pocházela ze starověkého šlechtického rodu Alkmeonidai. Alkibiadés byl také synovcem velkého athénského státníka Perikla a dětství strávil v rodinném domě svého slavného strýce. V mládí byl žákem a přítelem Sokrata.

C. 420 př. n. l. byl Alkibiadés jmenován generálem neboli strategem (v minimálním věku 30 let) a stal se tak členem strategoi, vlivné vojenské rady v Athénách, která mohla navrhovat body na pořad jednání shromáždění. Alkibiadés ve své nové roli neztrácel čas a okamžitě vyjednal spojenectví mezi Athénami, Argem, Ellisem a Mantineou, které mělo trvat 100 let. Alkibiadés pak zastával funkci stratéga 15 let po sobě.

Sicilská výprava

V roce 415 př. n. l. pronesl Alkibiadés řeč, v níž přesvědčil Athéňany, aby podnikli vojenskou výpravu na Sicílii. Záminka k této výpravě se objevila v roce 416/415 př. n. l., když Segesta, městský stát na západě Sicílie, požádal Athény o pomoc proti místnímu rivalovi Selinovi, který byl spojencem Syrakus. Kromě imperialistických ambicí Alkibiadovi dost možná šlo o sicilské dřevo, nesmírně důležitý materiál pro athénské námořnictvo. Alkibiadés tvrdil, že kvůli rasově smíšenému obyvatelstvu a politické nestabilitě na Sicílii je silná a jednotná vojenská odpověď nepravděpodobná. Alkibiadés dále sliboval, že Peršany lze přesvědčit, aby Athénám pomohli, pokud budou provedeny určité ústavní změny. Nakonec Alkibiadés navzdory pochybnostem, které vyjádřil jeho rival Nikiás, hlasování shromáždění vyhrál a oba generálové spolu s Lamadem (nebo Lamachem) získali rovnoprávné postavení strategoi autokratores (neomezená moc) a byli spolu s 6 000 muži a 60 loděmi vysláni na ochranu Segesty.

Krátce před odjezdem výpravy z Athén se však Alkibiadés stal možná obětí nechvalně známého spiknutí. Po celém městě byly poškozeny Hermai (sochy s hlavou boha Herma a velkým vztyčeným falusem). Námořníci athénské flotily byli stejně jako všichni námořníci předtím i potom pověrčiví, a protože Hermes byl patronem cestovatelů, jejich důvěru útoky těžce poznamenaly. Podle všeobecného mínění navíc útoky na Herma nějak souvisely s útokem na athénský demokratický systém. Alkibiadés, známý jako jeden z lehkomyslné a bezbožné „zlaté mládeže“ aristokracie, byl spolu s několika dalšími považován za hlavního podezřelého. Aby toho nebylo málo, čelil Alkibiadés také závažnějšímu obvinění ze znesvěcení eleusínských mystérií během pitky nebo symposia. Alkibiadés, snad přesvědčený, že prokáže svou nevinu, žádal okamžitý soud, ale město otálelo a on byl stejně poslán na Sicílii. Alkibiadés byl však brzy oficiálně odvolán do Athén, aby čelil soudnímu verdiktu o vině. Vzhledem k tomu, že trestem byl trest smrti, asi nepřekvapí, že Alkibiadés v této chvíli raději uprchl do Sparty, než aby čelil trestu doma.

Radí Spartě

Alkibiadés se svým novým hostitelům osvědčil a podle svých žalobců v Athénách Sparťanům dobrovolně předal athénská státní tajemství. Poradil také Sparťanům, aby se násilím zmocnili athénské pevnosti Dekeleia (což se jim v roce 413 př. n. l. podařilo). Mezitím athénská výprava na Sicílii skončila naprostou katastrofou s totální porážkou v roce 414 př. n. l. a ztrátou Niciase a nadaného generála Démosthena. Podle Xenofóna poradil Alkibiadés Sparťanům, aby na pomoc obleženým Sicilanům vyslali generála Gylippa. Alkibiadés však brzy upadl ve Spartě v nemilost, zejména u krále Agise, a proto se přidal k perskému satrapovi Tissaphernovi (Persie poskytovala Spartě pomoc, aby mohla vybudovat loďstvo, které by mohlo soupeřit s Athénami). Alkibiadés vybízel Persii, aby udržovala přátelské vztahy jak s Athénami, tak se Spartou, a zároveň se Alkibiadés pokoušel přesvědčit athénské loďstvo sídlící na Samosu, že on je tím pravým mužem, který má vyjednat athénsko-perské spojenectví. Alkibiadés věděl, že to bude možné pouze v případě, že v Athénách získá politickou kontrolu oligarchie. Za tímto účelem byl Peisandros vyslán do Athén, kde přesvědčil nespokojené aristokraty, aby se pokusili o státní převrat. Ten byl úspěšný, a tak demokracie ustoupila oligarchii 400 osob. Alkibiadés se stal strategem námořnictva na Samosu (které bylo ve skutečnosti pro demokracii), a přestože 400 lidí bylo v Athénách nahrazeno širší oligarchií o 5000 členech, dovedl loďstvo k vítězství nad Sparťany u Cyziku na Hellespontu v roce 410 př. n. l. V roce 410 př. n. l. se Alkibiadés stal strategem. K dalším vítězstvím patřila porážka perského satrapy Farnabaza u Abydosu a dobytí Byzance.