Allan David Bloom

Allan David Bloom (1930-1992) byl americký politický filozof, profesor a spisovatel. Byl zastáncem západní filozofické tradice, překládal klasické autory, například Platóna a Rousseaua, ale nejvíce se proslavil svou kritikou amerického vysokého školství a toho, co považoval za úpadek liberálního vzdělávání.

Allan David Bloom se narodil 14. září 1930 v Indianapolisu ve státě Indiana Allanu a Malvině (Glasner) Bloomovým, kteří byli sociálními pracovníky židovského původu. Rodiče v synovi pěstovali intelektuální zvídavost a podporovali ho, aby vynikal ve vzdělání. Když se rodina v roce 1946 přestěhovala do Chicaga, patnáctiletého Allana okamžitě zaujala Chicagská univerzita, a jak později řekl, „nějak jsem cítil, že jsem objevil svůj život“ (Closing of the American Mind, 1987). V šestnácti letech nastoupil do speciálního programu této univerzity pro nadané středoškoláky, kde studoval klasiky západní literatury podle osnov silně ovlivněných Robertem M. Hutchinsem, bývalým rektorem univerzity.

Bloom získal na Chicagské univerzitě v roce 1949 titul bakaláře a zahájil postgraduální studium mezioborových studií v elitním programu Committee on Social Thought. Zde se dostal pod vliv Lea Strausse, německého emigranta a politického filozofa, který učil, že některé pravdy se nemění, ale přetrvávají napříč generacemi. Bloom dospěl k přesvědčení, že cílem skutečně liberálního vzdělání by mělo být pomoci studentům vymezit se vůči těmto pravdám.

Po dokončení magisterského studia v roce 1953 Bloom navštěvoval Pařížskou univerzitu v rámci výměnného programu s Chicagskou univerzitou a v roce 1955 získal doktorát. Poté nastoupil na fakultu Chicagské univerzity jako docent politologie, kde působil až do roku 1962. V akademickém roce 1957-1958 byl Rockefellerovým stipendistou v oboru právní a politické filozofie a absolvoval postgraduální studium na univerzitě v Heidelbergu. V roce 1960 vydal svou první knihu Rousseauova politika a umění:

V roce 1962 Bloom opustil Chicago, poté působil jako hostující docent na Yaleově univerzitě, ale v roce 1963 přešel na Cornellovu univerzitu jako docent politologie. V roce 1964 dokončil knihu Shakespeare’s Politics a v roce 1965 byl jmenován profesorem. Na Cornellu Bloom rozvinul provokativní a podnětný styl výuky, který dokázal ve studentech vyvolat pocit, že učení je vzácnou výsadou. Jak poznamenal jeden student: „Allan nejenže nechal staré texty mluvit, on je nechal zpívat“ (Clifford Orwin, „Remembering Allan Bloom“, 1993). V roce 1968 dokončil překlad Platónovy Republiky.

Konec šedesátých let byl dobou rozsáhlých studentských protestů a na Cornellu ozbrojená skupina studentů obsadila budovu kampusu a požadovala změnu tradičních humanitních osnov ve prospěch „relevantnějších“ studií. Podle Blooma vedení Cornellu zbaběle ustoupilo a zrušilo kurzy, které byly pro učební plán zásadní. Zděšený Bloom si vzal dovolenou a v akademickém roce 1969-1970 odešel na univerzitu v Tel Avivu a poté na univerzitu v Paříži jako hostující profesor. V roce 1970 z Cornellu odešel a přijal místo profesora politologie na Torontské univerzitě, kde v roce 1979 dokončil překlad Rousseauova díla Emile (aneb o výchově). Téhož roku se vrátil na Chicagskou univerzitu jako řádný profesor Výboru pro sociální myšlení a zůstal zde až do své smrti 8. října 1992.

Po většinu své kariéry byl Bloom v akademických kruzích známý především svými překlady Rousseaua a Platóna, ale vydání knihy The Closing of the American Mind v roce 1987 mu přineslo slávu i bohatství, chválu i hanobení. V tomto bestselleru Bloom tvrdil, že kulturní relativismus hrozí vyhasnutím „skutečného motivu vzdělání, hledání dobrého života“. Relativismus byl navíc „neprokázaný a dogmaticky prosazovaný“ především z politických důvodů a zničil by „univerzální či intelektuálně imperialistické nároky Západu a zanechal by z něj jen další kulturu“. Příliš mnoho Američanů přijalo názor na „otevřenost“, díky němuž „odevzdání se všemu, co je nejsilnější, nebo uctívání vulgárního úspěchu vypadá jako zásadové“; Bloom místo toho volal po univerzitě, která by stála „nesmiřitelně za humánní vzdělaností“, po místě, kde „skutečná otevřenost znamená uzavřenost vůči všem půvabům, které nás činí pohodlnými v současnosti“. To, co studenti potřebují, tvrdil Bloom, je ponoření se do trvalých děl západní kultury, jako je Platónova Republika, která je „knihou o vzdělání“, protože ukazuje, že „skutečné společenství lidí“ je společenstvím „těch, kteří hledají pravdu …, všech lidí v té míře, v jaké chtějí vědět“. Ve skutečnosti k nim však patří jen někteří.“

Po vydání knihy The Closing of the American Mind následovala bouře polemik. Někteří čtenáři přijali Bloomovy názory jako přesný popis amerických vysokých škol a univerzit. Zastánci obhajovali jeho obhajobu tradičních západních hodnot jako důraznou podporu kulturního a politického konzervatismu. Četní kritici knihu napadali, že obhajuje elitářské vzdělání, a jiní jí vytýkali, že si neuvědomuje historické změny. Někteří kritici viděli hodnotu ve studiu klasických filozofů, ale tvrdili, že je to v moderním světě sužovaném problémy, které tito autoři nemohli předvídat ani pochopit, nedostatečné. Názory na hodnotu Bloomovy knihy byly vyhrocené a rozdělené, ale pokud Bloom zamýšlel vyvolat debatu o vysokoškolském vzdělávání, byl velmi úspěšný.

Bloom před svou smrtí v roce 1992 dokončil další dvě knihy: Obři a trpaslíci (1990) a Láska a přátelství (1993). První z nich navazovala na některá témata kritiky vzdělávání, zatímco druhá, vydaná posmrtně, zkoumala klasické téma erosu a jeho moderní interpretace. V obou případech se jednalo o analýzy Bloomových oblíbených autorů, ale ani jedna z nich se nepřiblížila populárnímu významu knihy The Closing of the American Mind.

Další četba

Allan David Bloom je uveden v seznamu Who’s Who in America (1988). Sympatické, ale vyvážené pojednání o Bloomovi jako učiteli viz Clifford Orwin, „Remembering Allan Bloom“, American Scholar (léto 1993). Kritický přehled jeho vzdělávací filozofie viz Nancy Warehime, To Be One of Us: Cultural Conflict, Creative Democracy, and Education (1993). O Bloomovi byla napsána řada nekrologů, jedním z přístupnějších je Anthony DePalma, „Allan Bloom, Critic of Universities, Is Dead at 62“, New York Times Biographical Service (říjen 1992). O Bloomově knize The Closing of the AmericanMind (1987) byly napsány doslova desítky recenzí a nejméně dva časopisy věnovaly tomuto dílu celá čísla: Modern Age (zima 1988) a Interchange (leden/únor 1991). □