Ally Sheedy není fanouškem scény z filmu Snídaňový klub

V některých ohledech se zdá, jako by Snídaňový klub existoval v našem kolektivním povědomí odjakživa, ale od jeho uvedení uplynulo přesně 30 let. Jo, nechte si to projít hlavou. Třicet let. Pokud jste ho ještě neviděli, drama o dospívání v režii Johna Hughese sleduje pět velmi odlišných studentů – označených jako Šprt, Princezna, Mozek, Zločinec a Koš – během jedné soboty po škole. Kultovní klasika byla na počest třetího desetiletí svého vzniku znovu vydána jako The Breakfast Club 30th Anniversary Edition na DVD, Blu-ray a Digital HD a bude se hrát ve vybraných kinech dnes a příští úterý. Při této příležitosti si ELLE.com popovídal s Ally Sheedyovou, která ztvárnila silně obrýlenou vyděděnku Allison Reynoldsovou, o jejích zkušenostech s nástupem, o tom, jak se z ní stal hlavní „košový případ“ party a proč scéna s velkou proměnou nebyla zrovna její oblíbená.

Everett

Co jste si pomyslel, když jste poprvé četl scénář k filmu Snídaňový klub?

Líbil se mi. Nečetl jsem ho hned, protože mě John požádal, abych za ním přišel a promluvil si s ním o filmu, který natáčí, a o postavě, kterou by chtěl, abych hrál. O filmu jsem se od Johna dozvěděl dřív než o čemkoli jiném. Scénář jsem viděl až někdy v průběhu našich rozhovorů, ale nějakou dobu jsem ho neviděl. Ten scénář držel blízko u sebe – alespoň u mě. A když jsem si ho konečně přečetl, líbil se mi.

Jaký byl první den na place?

Bylo to opravdu zábavné. Na place jsme měli čas na zkoušení, na to, abychom se sešli a prošli si různé věci, a také na návštěvu střední školy. Měli jsme čas na přípravu v Chicagu, takže jsme se všichni sblížili. Ale když jsme se poprvé podívali na plac, byl opravdu krásný a obrovský a vzrušující.

Šli jste se podívat na skutečnou střední školu?

Ano. Nejsem si úplně jistý proč, když už jsme všichni byli na střední škole. Myslím, že to byla střední škola, která byla v té oblasti. Vyrůstala jsem v New Yorku, takže moje zkušenost se střední školou byla opravdu jiná. Ale prostě jsme se na jeden den dostali na střední školu.

Mluvil jsi se studenty?

Myslím, že ne. Myslím, že jsem jen pozoroval.

Spřátelili jste se s ostatními herci během natáčení?

Skutečně ano. Propojili jsme se a během natáčení jsme se opravdu sblížili. Bylo to opravdu skvělé obsazení a nebylo tam žádné napětí nebo něco podobného.

Jaký to byl pocit, když jste si poprvé oblékla kostým?“

Můj kostým byl dokonalý. Mluvila jsem o něm s Marilyn Vanceovou a ta měla všechny ty super fotky, jak bych měla vypadat. Bylo to přesně to, co jsem si představovala, a když jsem si ho oblékla, připadalo mi to dokonalé. Hned od začátku nebylo co měnit. Byla tam Allison. Už byla v mé hlavě a v mém těle. Měla jsem pocit, že mě začíná obývat, a když jsem si oblékla šaty, cítila jsem, že je to správné. Nedokážu si to jinak vysvětlit – vypadalo to jako ona. Přemýšlíte o postavě a její historii: Jak by asi seděla právě teď? Co by si vybrali k jídlu? Co by si mysleli o tom či onom? A někdy k vám postavy promlouvají. Začnou trochu ovládat vaše tělo a mysl.

Everett

Takže bylo těžké se na konci rozloučit s Allison?“

Ano. Ale teď pracuji se studenty divadla a středoškoláky. Tehdy bych to nedokázal vyjádřit, ale je pravda, že když si jednou zahrajete nějakou postavu a zamilujete se do ní, už nikdy neodejde. Stane se vaší součástí. Jsou tu pořád a můžete je vyvolat, kdykoli si budete přát.

Jaká scéna byla při natáčení nejtěžší?“

Ten film mi nepřipadal těžký. Nejemotivnější scéna je ta, kde všichni sedíme vzadu v knihovně. Tahle scéna nám vlastně zabrala dva dny natáčení. Bylo v ní hodně emocí. Bylo to trochu vyčerpávající.

Co jste doufala, že se vám podaří předvést během klíčové scény Allisoniny proměny?“

Bylo to napsáno ve scénáři. Nevím, jestli to napsal John, nebo to byla věc studia, že chtěli, aby Allison přešla z úplně obyčejné na náhle velmi okouzlující. To se mi nelíbilo. Přišla jsem na to, že má černý make-up na očích a velmi bledou pleť, tak jsem si říkala: „Nemohlo by to být spíš tak, že si sundá tu masku?“. John mi to opravdu dal a ve skutečnosti na mě nedali spoustu make-upu; šlo spíš o to odhalit, kdo Allison je. Přála bych si, aby to bylo trochu víc o tomhle a trochu méně o tom: ‚Udělejme ji hezkou‘.

Líčení je ve filmech o středních školách tak trochu tropem.

Myslím, že ano. Je to trop, zejména v té konkrétní době. Nevím proč, ale „proměna“ byla tak trochu velká věc. Z normálního teenagera se najednou stane princezna. I v Harrym Potterovi má Hermiona najednou taneční sekvenci, kdy přijde v šatech a je nějak okouzlující.

Takže jsi se od toho snažila oprostit?“

Vůbec mi to nesedělo. Nejsem velká milovnice líčení a nijak zvlášť neuznávám myšlenku, že člověk musí vypadat určitým způsobem, aby najednou vypadal pro všechny nádherně. I tak se mi líbilo, jak Allison vypadala. Ale v tom filmu to byl takový přechodový moment. Asi to souviselo s tím, že se nějakým způsobem stala součástí skupiny. Nepoužívala to, jak vypadala, k tomu, aby lidi odradila. Aby se stala nějakým způsobem přitažlivější. A pak ji Emiliova postava musela nějak vidět jako hezkou. Upřímně řečeno, nemám tušení. Myslím, že se to nemuselo stát. Ale myslím, že každý potřeboval mít svůj okamžik pravdy, a myslím, že to bylo něco pro Allison.

Při natáčení filmu jste cítila, že to má nějaký význam?

Scénář se mi líbil a ráda jsem na něm pracovala. Věděl jsem, že máme tu nejúžasnější střihačku na světě, protože byla na place. Miloval jsem Johna. Tušil jsem, že to bude něco výjimečného, ale nevěděl jsem, že to bude tak úžasné, jak to bylo, když se to všechno dalo dohromady. A nevěděla jsem, že to bude mít tak obrovský úspěch.