Alzheimerova choroba

Všeobecné informace

Alzheimerova demence má obvykle nenápadný nástup: lidé začínají zapomínat určité věci, až dospějí do stavu, kdy už nepoznávají ani členy rodiny a potřebují pomoc i při těch nejjednodušších každodenních činnostech.

Alzheimerovou demencí dnes trpí přibližně 5 % lidí starších 60 let, přičemž v Itálii se odhaduje, že jí trpí 500 000 lidí. Jedná se o nejčastější formu senilní demence, což je stav způsobený změnou mozkových funkcí, která pro pacienta znamená vážné potíže při vykonávání běžných denních činností. Nemoc postihuje paměť a kognitivní funkce, ovlivňuje schopnost mluvit a myslet, ale může způsobovat i další problémy včetně zmatenosti, výkyvů nálad a prostorové a časové dezorientace.

Nemoc je pojmenována po Aloisi Alzheimerovi, německém neurologovi, který v roce 1907 poprvé popsal její příznaky a neuropatologické aspekty. Při pitvě si lékař všiml zvláštních znaků v mozkové tkáni ženy, která zemřela na neobvyklou duševní chorobu. Zaznamenal přítomnost shluků, později nazvaných amyloidní plaky, a spletitých svazků vláken, tzv. neurofibrilárních tangles. Dnes jsou amyloidní proteinové plaky a spleti považovány za následky onemocnění nervové tkáně, jehož příčiny navzdory rozsáhlému úsilí stále neznáme.

Pacienti s Alzheimerovou demencí trpí úbytkem nervových buněk v oblastech mozku důležitých pro paměť a další kognitivní funkce. Je zde také nízká hladina chemických látek, jako je acetylcholin, které fungují jako neurotransmitery, a podílejí se tedy na komunikaci mezi nervovými buňkami.

Nemoci a příznaky
Průběh nemoci je pomalý a pacienti mohou v průměru žít až 8-10 let od diagnostikování nemoci.

Alzheimerova demence se projevuje mírnými problémy s pamětí a nakonec vede k závažnému poškození mozkové tkáně, ale rychlost, s jakou se příznaky projeví, se u jednotlivých osob liší. V průběhu nemoci se kognitivní deficity prohlubují a mohou vést k těžké ztrátě paměti, opakovanému kladení stejných otázek, ztrácení se na známých místech, neschopnosti řídit se přesnými pokyny, dezorientaci v čase, lidech a místech, jakož i k zanedbávání osobní bezpečnosti, hygieny a výživy.

Kognitivní poruchy však mohou být přítomny i několik let před stanovením diagnózy Alzheimerovy demence.

Diagnostika

Dnes je jediným způsobem, jak stanovit definitivní diagnózu Alzheimerovy demence, identifikace amyloidních plaků v mozkové tkáni, která je možná pouze při pitvě po smrti pacienta. To znamená, že v průběhu onemocnění lze stanovit pouze „možnou“ nebo „pravděpodobnou“ diagnózu Alzheimerovy choroby. Proto lékaři používají různé testy:

• klinická vyšetření, jako je odběr krve, moči nebo mozkomíšního moku
• neuropsychologické testy k měření paměti, schopnosti řešit problémy, rozsahu pozornosti, schopnost počítat a konverzovat
• Snímky mozku ke zjištění případných známek abnormality
• Tato vyšetření umožňují lékaři vyloučit jiné možné příčiny vedoucí k podobným příznakům, jako jsou problémy se štítnou žlázou, nežádoucí reakce na léky, deprese, nádory mozku, ale také onemocnění mozkových cév.

Stejně jako u jiných neurodegenerativních onemocnění je včasná diagnóza velmi důležitá jednak proto, že nabízí možnost léčby některých příznaků nemoci, jednak proto, že umožňuje pacientovi plánovat budoucnost, dokud je ještě schopen se rozhodovat.

Léčebné postupy

Dnes bohužel neexistují léky, které by dokázaly nemoc zastavit a zvrátit, a všechny dostupné léčebné postupy se zaměřují na tlumení příznaků. U některých pacientů, u nichž je onemocnění v mírném nebo středně těžkém stadiu, mohou léky jako takrin, donepezil, rivastigmin a galantamin pomoci na několik měsíců omezit zhoršování příznaků. Tyto účinné látky působí jako inhibitory acetylcholinesterázy, enzymu, který ničí acetylcholin, neurotransmiter, jehož je v mozku pacientů s Alzheimerovou chorobou nedostatek. Proto se doufá, že inhibicí tohoto enzymu se u nemocných udrží koncentrace acetylcholinu v nezměněné podobě, a tím se zlepší paměť.

Vývoj nových léků na Alzheimerovu demenci se rozvíjí a výzkumné laboratoře pracují na účinných látkách, které pomáhají předcházet, zpomalovat a zmírňovat příznaky.

Dalším směrem aktivního výzkumu je vývoj imunologické reakce na toto onemocnění s cílem vyvinout vakcínu, která by omezila produkci b-amyloidu (peptidu, který se shlukuje a vytváří plaky).

Nefarmakologické terapie

Z různých nefarmakologických terapií navrhovaných pro léčbu Alzheimerovy demence je nejvíce důkazů o účinnosti (i když skromné) terapie orientace na realitu (ROT). Cílem této terapie je orientovat pacienta s ohledem na jeho osobní život, prostředí a okolní prostor prostřednictvím neustálých slovních, vizuálních, písemných a hudebních podnětů.