Amelia Meath

Amelia Meath
Amelia Meath je americká zpěvačka, skladatelka a hudebnice. Je polovinou na Grammy nominovaného elektropopového dua Sylvan Esso a také apalačského folkového tria Mountain Man. Mezi oběma kapelami vydala Meath celkem 4 řadová alba.

Maggie Rogers
Maggie Rogers je americká zpěvačka, skladatelka, hudebnice a producentka z Marylandu, která se proslavila v roce 2016 poté, co Pharrell Williams pochválil její píseň „Alaska“ během natočené mistrovské lekce. Na svém kontě má dvě samostatně vydaná alba The Echo (2012) a Blood Ballet (2014) a jedno studiové album Heard It in a Past Life (2019). Rogersová vystupovala jako hudební aktérka v pořadu The Tonight Show Starring Jimmy Fallon a naposledy v Saturday Night Live.

Sylvan Esso
Sylvan Esso je elektronické popové duo, které v roce 2013 tvořili zpěvačka a hudebnice Amelia Meath a producent Nick Sanborn. Jejich eponymní album z roku 2014 se vyšplhalo na 39. příčku v žebříčku Billboard 200 a vyneslo jim místo v pořadu The Tonight Show Starring Jimmy Fallon a na festivalech jako Coachella. Jejich poslední album What Now (2017) si vysloužilo nominaci na Grammy v kategorii Nejlepší taneční/elektronické album.

Mountain Man
Mountain Man je apalačské folkové trio, které v roce 2009 tvořily zpěvačky Molly Sarle, Alexandra Sauser-Monnig a Amelia Meath. Jejich hudba je často a capella nebo doprovázená řídkými nástroji. Kapela absolvovala turné ke svému debutovému albu Made The Harbor (2010) s kapelami jako Jónsi a The Decemberists a v roce 2012 doprovázela na turné Feist jako její doprovodné zpěvačky. Trojice se znovu sešla v roce 2018, aby vytvořila své druhé album Magic Ship.

Feist
Leslie Feist, profesně známá jako Feist, je kanadská zpěvačka, skladatelka a multiinstrumentalistka proslulá svou sólovou kariérou a také jako členka kritiky uznávané indie rockové skupiny Broken Social Scene. Feistina působivá kariéra začala působením jako kytaristka a baskytaristka v jiných kapelách, například Bodega a Peaches, než vydala své debutové album Monarch (1999) a v roce 2010 se připojila k Broken Social Scene. Jako Feist vydala celkem šest alb, včetně alba The Reminder z roku 2007, které získalo v USA zlatou desku a vyneslo jí čtyři nominace na Grammy včetně ceny pro nejlepšího nového umělce.

Amelii Meath ani Maggie Rogers není cizí magická směs talentu a příležitostí. Meath se s dalšími dvěma členy své průlomové kapely Mountain Man seznámila jako vysokoškolští studenti ve Vermontu. Apalačské harmonie tria si všimla známá umělkyně Feist, která je pozvala na své mezinárodní turné jako doprovodné zpěvačky. Kariéra Rogersové nabrala rychlý spád, když předvedla svou píseň „Alaska“ pro držitele Grammy a hudebního kmotra Pharrella Williamse během mistrovského kurzu, který vedl na newyorské univerzitě.

Všechna tato náhoda by samozřejmě neměla smysl bez práce, kterou obě ženy do své kariéry vložily. Meath rozsáhlým koncertováním jako sólová umělkyně mezi Mountain Man a jejím současným elektro-popovým duem Sylvan Esso, nemluvě o hudebních dovednostech, které se na této cestě sama naučila. Rogersová tím, že si jako osmnáctiletá a dvacetiletá sama produkovala svá první dvě alba před virální slávou a svým debutem na velké značce Heard It in a Past Life (2019).

Maggie Rogersová se v době vydání svého alba sešla s Meathovou, která nedávno dokončila také reunionové album s Mountain Man, Magic Ship (2018). Mluví spolu o silničních koníčcích, psaní písní a společném ocenění svíček.

Maggie Rogers: Ahoj Amelie, jak se máš?

Amelia Meath: Mám se moc dobře. Moc vám děkuji.

MR: Panebože, děkuji! Když se mě zeptali: „Chceš si s Amelií 30 minut povídat o hudbě?“, odpověděla jsem, že ano. Řekl jsem: „Jo, určitě. To bych opravdu ráda udělala.“

Kde se právě nacházíš?“

JSEM: Jsem v Durhamu v Severní Karolíně ve studiu, které jsme s Nickem právě koupili na venkově.

MR: Panebože, gratuluju.

AM: Díky! Je to na deseti akrech. Co vím, tak se v 70. letech dala dohromady parta hipíků, aby to tu postavili, a teď to všechno patří jejich příbuzným. Ale atmosféra je pořád moc pěkná.

Je to taková divná velká stará budova se třemi přístavky, a proto je ideální pro studio. Dům má samostatný byt se samostatnými dveřmi, takže tam budu bydlet. Pak je tam budova, která bývala truhlárnou, ale je v podstatě velká jako garáž pro čtyři auta a jsou v ní střešní okna a krásná okna. Z té uděláme studio.

MR: Vím, že první deska Sylvan Esso vznikla ve studiu a druhá na cestách. A album Mountain Man vznikalo na různých místech. Existují kvintesence, které pro vás definují tvůrčí prostor?

AM: S hledáním svého tvůrčího prostoru se potýkám od chvíle, kdy jsem začal nahrávat desky. Vždycky to bylo hodně matoucí, protože nejsem vázaný na žádný nástroj. Takže většinou můj tvůrčí prostor spočívá v chození venku, protože je vždycky trapné snažit se být plně kreativní před ostatními. Už se mi to daří mnohem lépe. V tuhle chvíli jsme s Nickem při práci pořád vedle sebe.

MR: Netvořili jste zpočátku ve stejné místnosti?

AM: Ne, bylo to fajn, protože jsme to dělali v domě, kde jsme bydleli, nebo jsem byl v té době dole v ulici. On dělal beaty a já jsem chodil do domu a z domu. Většinou jsem seděl na verandě a psal, pak jsem kontroloval, na čem pracuje on. Teď hraju v tom, co děláme, mnohem větší roli producenta.

MR: Je to zajímavé, protože něco, o čem si myslím, že s tebou chce mluvit každý na světě, je dualita. Vaše dva projekty tak dokonale odpovídají této definici. Ale jedna z prvních otázek, na kterou jsem se vás opravdu chtěl zeptat, je, jestli máte nějaké koníčky?

AM: Děkuji moc!

„Práce s ostatními lidmi a setkání s jejich názory mě inspirovalo. Je to to samé, co mě vede k tomu, že chci vystupovat… být vidět a moci mluvit o svých pocitech.“
– Amelia Meath

MR: Protože mým cílem je, že potřebuji koníčky! Právě se nacházím ve fázi vyklízení příchodu na vzduch poté, co se můj koníček stal mým zaměstnáním. Myslím, že se stejně skládám do dalšího pracovního cyklu, ale snažím se tak činit s větší mírou rovnováhy a záměru. Začala jsem se tedy ptát všech svých kreativních přátel na jejich koníčky a na to, jaké činnosti pohánějí jejich kreativitu.

AM: To je opravdu dobrá věc, na kterou by ses měl lidí ptát. V podstatě jsme na turné už pět let. Tohle je poprvé, co jsme si vlastně odpočinuli. Ale když jsem byl na turné, osvojil jsem si několik koníčků.

Pořád jsem zkoumal, jak sbírat houby, učil jsem se je určovat pro případnou dobu, kdy se dostanu do lesa – což se stane. Ještě jsem to vůbec nedělal. Ale o stromech a houbách toho teď vím mnohem víc.

Víte, když čistíte zvukové soubory v Abletonu nebo Logicu a upravujete scratchové vokály? Ta práce mě opravdu baví. Je to jako compování, ale až poté, co máš vokály úplně zkompilované a vyndáš z nich nádechy.

Snažím se takové věci vyhledávat. Třeba nedávno jsem vyráběl – to je tak hloupé – vyráběl jsem chňapky na dárky.

MR: To je úžasné.

AM: Taky bylo dobré se zase usadit v čase psaní Sylvan Esso. Právě jsme dokončili Mountain Man a věděli jsme, že cyklus turné Magic Ship bude super-duper lehký.

MR: Proč tomu tak bylo?“

AM: Protože Sylvan Esso mi upřímně řečeno bere strašně moc energie. A Mountain Man obecně je takový intenzivní projekt. Nevěděli jsme, jak dobře to půjde a jestli se nám bude líbit být na turné – mně, Molly a Alexandře.

MR: Ale vy už jste předtím koncertovali, takže bylo otázkou, jaké to bude, když se k tomu vrátíte? Přesně tak. Všichni jsme v té době byli ještě děti. Bylo nám osmnáct až třiadvacet.

MR: Jaké to bylo opustit tu kapelu a dělat něco jiného? Cítili jste volání být fyzicky vepředu na pódiu a vyjádřit se jinak?

AM: Mountain Man si prostě potřebovali dát pauzu. Všichni jsme se podíleli na rozhodovacích procesech, ale já jsem byl tak trochu hlavní roztleskávač, který se staral o to, aby se v kapele něco dělo. Dokonce jsem kapelu řídil, dokud jsme nesehnali manažera, abychom všechno udrželi v chodu.

Oni si opravdu chtěli dát pauzu a zjistit, jestli nechtějí dělat něco jiného než hudbu, protože v podstatě od chvíle, kdy jsme udělali Mountain Man na Myspace, se nám dostávalo velké pozornosti na internetu a objednávali jsme si koncerty. Jezdili jsme z Vermontu do New Yorku na koncerty. Pak jsme byli na posledním turné a Feist si nás chtěla najmout jako doprovodné zpěváky, což byl takový splněný sen a dost peněz na to, abychom splatili studentské půjčky. Byla to nejen obrovská příležitost pro kapelu, ale i pro nás jako lidi. Tak jsme to vzali a na konci toho cyklu si každý opravdu musel přehodnotit, co chce dělat.

Ale já do toho šel od první chvíle naplno. Říkal jsem si: „Cokoliv můžu udělat pro to, abych mohl zpívat, psát písničky a vystupovat před lidmi, tak ať to udělám.“

MR: Okamžitě jsi cítil, že životní styl na cestách je ten, který tě zajímá? Nikdy jsi neměl žádné otázky?

AM: No, životní styl na silnici, to všechno je prostředek k dosažení cíle. Prostě jsem vždycky věděla, že to bude znamenat spoustu obětí, abych mohla zpívat před lidmi.

Slingshot Collective
Slingshot Collective je dobrovolnická nezisková skupina, jejíž publikace vycházejí od roku 1988 v San Fraciscu. Společně vydávají Slingshot, čtvrtletní nezávislé radikální noviny, a také Slingshot Organizer, radikální plánovací kalendář. Kolektiv se zříká odpovědnosti, že ačkoli všechna redakční rozhodnutí jsou kolektivní, ne všechny názory vyjádřené v rámci skupiny jsou sdílené.

Pamatujete si na organizátory Slingshot? Byli to takový super nadupaný anarchistický queer Agenda Books. Vzadu v nich byly seznamy radikálních knihkupectví a prostor. Objednával jsem si domácí koncerty tak, že jsem ta místa oslovoval.

MR: Vím, co to je.

„Je to něco jako vystřihnout všechna slovesa „být“ v eseji, protože všechny ty písničky jsou rozhodně o mně.“
– Amelia Meath

AM: První turné Mountain Man jsem začal bookovat ze zadní strany toho organizéru. Takže jsem léta jezdil na turné jako prašivý pes. Nikdy to nebyla otázka životního stylu, ale spíš „Jak to můžu dělat dál?“. Abys mohl takhle koncertovat, musíš tomu věnovat úplně všechno, protože je to strašně těžké.

MR: Co tě k tomu táhne?

AM: Já vlastně ani nevím, co mě pořád žene dál. Především pokaždé, když jsem dostal příležitost hudebně vystupovat, bylo to v rámci skupiny lidí. Upřímně řečeno, nejsem natolik sebemotivovaný, abych dokázal pracovat samostatně, kromě prvního malého Myspace, který jsem si udělal, když jsem byl puberťák.

Ale i tehdy mě inspirovala práce s jinými lidmi a seznámení se s jejich názory. Je to stejná věc, která mě vede k tomu, že chci vystupovat před lidmi. Je to být viděn a mít možnost mluvit o svých pocitech a získat zpětnou vazbu lidí na hudbu, kterou děláme.

MR: Všiml jsem si, že ve své hudbě zřídkakdy používáš osobní vyprávění. Tvůj písničkářský hlas je jako všemocný vypravěč slash pozorovatel kultury a politiky.

AM: Myslím, že je opravdu snadné psát z pohledu první osoby, takže se snažím dát si za úkol to nedělat. Ale je to trochu jako vystříhat v eseji všechna slovesa „být“, protože všechny písně jsou rozhodně o mně. V písni „The Glow “ jsou všichni ti lidé, které vyjmenovávám, lidé, se kterými jsem chodila na střední školu.

Se Sylvan Esso jsme do toho šli s tím, že chceme dělat popové písničky, a aktivně jsme o tom přemýšleli. Chtěl jsem, aby ty koncepty působily univerzálně a abychom dělali písničky, se kterými by se lidé mohli ztotožnit – což lidé budou dělat vždycky, pokud vaše písničky rezonují.

Ale taky si myslím, že Sylvan Esso a Mountain Man opravdu žili život jinak, než jak to dělají na nahrávkách.

MR: Jak to?

AM: Mountain Man je opravdu punková kapela, když se nad tím zamyslíš. Jsme takovým agresivně tichým způsobem, který lidi děsí.

Byli jsme v Nashvillu na AmericanaFestu a hráli jsme pro lidi, kteří jsou zvyklí pít vzadu a povídat si. Bylo to jako: „Ne, musíte být potichu, protože tam nejsou mikrofony. Nemůžeš mluvit, jinak to všichni poznají.“

MR: Jak to mění atmosféru koncertu?“

AM: Chce to hodně soustředění, protože musíš lidi celou dobu držet. Už tak si říkáte o neuvěřitelně intimní věc, což platí vždy, když děláte show. Ale my jsme říkali: „Ne, musíte se na nás opravdu dívat, jinak všem zkazíte show.“

V Sylvan Esso je celý set jedna velká písnička, takže je to stejné držení. Provádíme vás touto akrobacií plnou emocí až do konce vystoupení, kdy vás položíme na zem.

„Provádíme vás touto akrobacií emocí až do konce vystoupení, kde vás položíme.“

„Provádíme vás touto akrobacií emocí až do konce vystoupení, kde vás položíme“.
– Amelia Meath

MR: Přemýšlíte o práci s energií, když vystupujete nebo se připravujete na vystoupení?“

AM: Nedělám cvičení, abych si budovala energetické pole nebo něco podobného. Ale zatímco u Mountain Mana jde o to, abych přivedl oči všech dovnitř, u Sylvan Esso jde o to, abych přivedl energii všech co nejdál ven a abych se co nejvíc zvětšil.

MR: Co je to hlavní, co ti přináší živé hraní?

AM: Katarze. Třeba na turné What Now jsem se cítil báječně. Teď je čas být opravdu bavičem jiným způsobem, protože svět je tak temný a každý si potřebuje odpočinout. Lidem je třeba připomenout, že existují bezpečné prostory a že existují prostory, kde můžete společně cítit radost jako sjednotitel. Turné v roce 2008 nebo 2011 takový pocit nemělo, zatímco teď, když děláme koncert, děláme opravdu službu.

Alespoň já jsem si dělal službu typu: „Jsme v Oklahoma City! Právě teď pořádáme večírek!“. Nebo: „Jsme v Houstonu, byly tu záplavy. Peníze z koncertu věnujeme na pomoc a všechny roztančíme a dáme jim do těla“. Je to super důležité.

MR: Taky jsem to tak cítil. Zjistil jsem, že nejkonzervativnější místa – nebo města, kam jezdím s trochou váhání – jsou často místa, která show potřebují nejvíce.

ANO: Stoprocentně. Právě jsi byl na turné po arénách, že?

MR: Ano, s Mumford and Sons.

JSEM: Taková jiná věc je jet turné po arénách v Americe.

MR: Jo, je to taková výsada dotknout se tolika lidí a být v těch místnostech, ale moje kariéra se tak rychle rozrostla, že bylo zajímavé být v arénách a přemýšlet: „Nevím, jestli je tohle to, co chci.“

Nejdůležitější je pro mě spojení a opravdový okamžik s jinými lidmi. A čím je to větší, tím je těžší mít tu výměnu stejným způsobem. Bylo to šílené, protože když sejdeš z pódia v Madison Square Garden, všichni ti říkají: „Nemůžu se dočkat, až budeš headliner! Jen tomu dejte pár let!“ Ale já nevím, jestli je to to, co chci. Chci prostě něco dokázat.

AM: To je super americký způsob uvažování o kariéře.

„Zatímco Mountain Man je o tom, aby se všichni podívali dovnitř, Sylvan Esso je o tom, aby se energie všech dostala co nejdál a abych byl co největší.“
– Amelia Meathová

MR: Je to takový ten kapitalistický smysl: „Když se to zvětší a vy budete chtít víc…“ A tak se to děje. Opravdu chci cítit víc a naučit se víc, ale nevím, jestli to znamená víc lidí nebo víc lístků nebo prodat o tolik víc triček. Raději bych prostě dělal víc věcí, a to by mohlo znamenat jiný prostor.

Máš nějakou každodenní tvůrčí praxi?

AM: Zatím ne. Dal jsem si na prosinec volno.

MR: Jak to šlo?

AM: Hrozně, byl jsem z toho tak vyděšený. S nejlepší kamarádkou jsme si pořád volaly a říkaly: „Vanquish the day!“, abychom si udržely pozitivní náladu.

MR: Co jste dělali, abyste si odpočinuli?

AM: V podstatě jsem se stal profesionálem ve fitness. Běhala jsem, cvičila pilates, vyráběla chňapky a snažila se nezlobit se na sebe, že moc myslím na práci.

MR: Stanovila jste si hranice?“

AM: Pořád jsem se o to snažila, ale někdo se ozval a věci se mi pletly pod nohy. Chvíli mě to strašně štvalo, ale pak jsem si řekla: „Ne, to je v pohodě, to je v pořádku.“ A pak jsem si řekla: „Ne, to je v pohodě, to je v pořádku. Uvědomil jsem si, že musím trochu pracovat.

A dostali jsme nabídku udělat obálku pro titulky potenciálního seriálu podle komiksu, který mám opravdu rád. Byla to super složitá vokální skladba, takže jsem musel přemýšlet jen technicky. Inspirovalo mě to k tomu, co dělat, kdykoli se zasekneme. Když pracujeme na téhle desce, můžeme taky pracovat na coveru Beach Boys nebo rozebírat písničky nebo se lépe učit v Abletonu.

MR: Je něco, co jste se naučili z odpočinku a co zapracováváte do další desky?

AM: Jak víš, když se tvůj koníček stane stejnou věcí, kterou děláš pro práci, často je skutečnou prací dostat se z vlastní cesty. Takže to, co se snažím dělat, je přenášet si odpočinek s sebou i během procesu tvorby nové desky.

Taky moje yankeeovské cítění ve mně prostě vyvolává pocit, že když nevyšiluješ, tak se nedostaneš k něčemu dobrému. To prostě vede ke kontraproduktivitě. Dřív jsem si myslel, že když člověk dělá to, co má rád, kvůli práci, tak by ho to asi nemělo bavit.

MR: Cože!“

„Opravdu chci víc cítit a víc se naučit, ale nevím, jestli to znamená víc lidí nebo víc lístků nebo prodat o tolik víc triček. Raději bych prostě dělala víc věcí.“
– Maggie Rogersová

AM: Je to mentalita trestu typu: „Musí to být opravdu těžké.“ A taky to, že je to těžké. Uvědomil jsem si to ve svém mozku, když jsme pracovali na What Now.

Turné je pro mě ale opravdu snadné. Dejte mi co nejvíc informací a neuvěřitelně namáhavý plán turné a budu šťastný jako blecha. To vysedávání a psaní mě děsí.

MR: Já jsem přesný opak. Sedět v klidu a tvořit mě dělá strašně šťastnou a mám opravdu silnou důvěru ve svou tvůrčí intuici. Jsem ale také mnohem mladší. Učím se péči o sebe a hranice na nečisto. Ty si budu muset definovat v rychlých okamžicích rukou.“

Tuto desku jsem natočil o tolik jinak než EP, protože mi chybělo být v kapele. Chybělo mi, aby aranžmá měla dech a groove, zatímco moje EP mělo taneční tempo a bylo uzamčené v Abletonu. Neměl jsem pocit, že hraju. Měl jsem pocit, že do jisté míry jen odříkávám. A myslím, že v obojím je vlastně nějaká střední cesta.

AM: Ten pocit super chápu. Pro všechny naše věci používáme Ableton, ale Nick je tak dobrý i ve vytváření krásných flexibilních patchů, že improvizace je nám super dostupná, kdykoli chceme.

Naučit se sebeobsluze na cestách je celoživotní zaměstnání. Nemluvě o tom, že máš v sobě zabudovaný adrenalinový výtah, a smířit se s tím, když jsi mimo cesty, je velmi zvláštní.“

MR: Ano, na cestách skoro nevěřím svým emocím, protože mám pocit, že většinu času trávím tím, že se snažím odlepit adrenalin od zadních kostí.

Máš nějaké žhavé tipy na péči o sebe?“

AM: Něco ti řeknu, začala jsem se tak věnovat péči o pleť.

MR: To je tak vtipné. Nedávno jsme najali nového monitorovacího inženýra a ten se naší kapely zeptal: „Je něco, co vás kolektivně opravdu zajímá?“ „Ano,“ odpověděl jsem. A můj bubeník jen vzhlédl od talíře s jídlem a řekl: „Péče o pleť?“ „Ano,“ odpověděl.

AM: To opravdu pomáhá! Taky mě hodně baví vůně. Na turné Mountain Man jsem si přivezl jedlovou svíčku. Stačí ji zapálit v zelené místnosti a je to úžasné.“

MR: Moje je kombinace palo santo, černý rybíz!“

Mám ještě jednu otázku, která zní: „Co chceš?“

AM: Chci prostě dělat písničky, které pojednávají o pravdě. Z toho, co jsem pochopil, je to to, co dělá písničky dobrými. Když jsou pravdivé, nebo když jsou tím, co si přeješ, aby bylo pravdivé. To je věc, která mě tvůrčím způsobem pohání. Je to nárazník na mé bowlingové dráze, který hlídá, abych v tomhle divokém průmyslu neztratil nit.“

Zejména v popu je snadné nechat se unést tím, co je zábavné, sexy a cool a kvůli čemu si děti kupují trička. Ale my potřebujeme obě věci zároveň. Potřebujeme věci, které jsou zábavné a sexy a pravdivé.

„Nejde o příjem nebo kariérní cíle, ale opravdu o práci. A pokud jde o práci, pak vy osobně zůstáváte tímto opravdu důležitým způsobem nedotčeni.“
– Maggie Rogers

TLC
TLC je nejprodávanější dívčí R&B skupina 90. let z Atlanty, kterou tvoří Tionne „T-Boz“ Watkins, Lisa „Left Eye“ Lopes a Rozonda „Chilli“ Thomas. Skupina vydala devět hitů v první desítce Billboardu a čtyři multiplatinové desky, včetně alba CrazySexyCool (1994) s diamantovým certifikátem. TLC získali čtyři ceny Grammy, pět cen MTV Video Music Awards a pět cen Soul Train Music Awards.

MR: Jaká je deska TLC – CrazySexyCool? Crazy sexy true.

AM:

MR: Nevím, a myslím, že to je opravdu kvintesence toho, kde teď jsem. Je to těžké, protože jsem celý život neuvěřitelně cílevědomý a ambiciózní člověk.

Jsem v oblasti snů, které se neříkají nahlas. Sny jako SNL. Nemám strach, jen nechci znít jako idiot. To, že je to moje současná profesní realita, je jako: „Páni.“

Myslím, že to, co chci, je nějaký čas s přáteli, možná nějaký koníček a žít plnohodnotný život, ve kterém se dozvím spoustu různých věcí. Takže nevím, jestli teď chci něco konkrétního, ale je opravdu krásné a osvobozující být otevřený všemu, co mi přijde do cesty.

AM: To si piš, kámo. Je to tak těžké, ale je hezké, že si dáváš na čas, abys na to skutečně přišel.“

MR: Akce bez cíle mi prostě připadá jako „to nemůžu dělat“. Ale možná by mi prospělo udělat nějaké chyby nebo se trochu vyblbnout.“

AM: Pokud jde o to trochu se vyblbnout, vřele doporučuji.“

Podobný pocit jsem měl po působení ve Feistovi. Je to trochu jiné, protože jsem hrál v projektu někoho jiného, ale měl jsem možnost vidět: „Aha, tohle by mohl být můj potenciál.“ A taky jsem si uvědomil, že je to trochu jiné. A teď jsem tam. Takže s tím, jak si nastavujete zrcadlo a ptáte se: „Je tohle místo, kam chci jít? Je tahle úroveň to, co hledám?“ – je úžasné, že máš tu pravou perspektivu.

Na SNL jsme taky nedělali. To je teď taky moje hlavní.

MR: Dělal jsem SNL.

AM: Dělal?!“

MR: Jo, to je to, co říkám. Je to kurevsky šílený. Dělal jsem to v listopadu.

AM: Gratuluju! To je tak hustý.

MR: To je to, co říkám, že nechápu, co se to kurva děje. Ale souhlasím s tím, že se necháš vést skutečnou opravdovou zranitelnou tvůrčí myšlenkou a pak necháš všechno ostatní zapadnout na své místo. Protože pak to není o recepci nebo kariérních cílech, ale je to opravdu o práci. A pokud je to o práci, tak ty osobně zůstáváš nedotčený tímto opravdu důležitým způsobem.

AM: Pokud je to o práci, tak prostě můžeš být sám sebou.