American Experience

Armáda Severní Virginie, běžně označovaná jako „Leeova armáda“, byla hlavní bojovou silou Konfederace ve východním divadle občanské války. Ze strategického hlediska bylo východní divadlo pravděpodobně nejdůležitějším bojištěm občanské války; v této zóně, zahrnující státy Virginie, Západní Virginie, Maryland, Pensylvánie a District of Columbia, se nacházela hlavní města Unie i Konfederace a také místo nejslavnějších bitev války.

Původně se nazývala Konfederační Potomacká armáda, ale po převzetí velení Robertem E. Leem 1. června 1862 v bitvě na obranu města Richmondu před vojsky Unie byly konfederační síly přejmenovány na Armádu Severní Virginie. Před převzetím velení Armády Severní Virginie měl Lee jen omezené úspěchy a v počátečních fázích války utrpěl řadu porážek. V Richmondu se však Lee snažil inspirovat své vojáky tím, že se opíral o slavnou virginskou vojenskou tradici a řekl jim, že „každý muž se rozhodl zachovat starobylou slávu Armády Severní Virginie a pověst jejího generála a v nadcházejícím souboji zvítězit, nebo zemřít“.

Nově vytvořená Armáda Severní Virginie však neměla žádnou dávnou slávu. Její první konflikt, nazvaný Sedmidenní bitvy, byl strašlivý a vyčerpávající, ale měl definovat charakter Leeových vojáků; byli tvrdí, houževnatí a ochotní snášet velké ztráty, aby zatlačili síly Unie zpět. Během bitvy čítala armáda Severní Virginie 54 000 až 92 000 mužů. Vojáci pocházeli ze všech států Konfederace a jejich průměrný věk byl 25 let. Geografická rozmanitost sil představovala zajímavé výzvy: Leeho vojáci například neměli společnou uniformu ani řečnický vzor. Různorodost v řadách však znamenala, že kolektivně se armáda vyznala v každé krajině od louisianských zálivů po apalačské horské stezky.

V létě 1862 si Lee armádu Severní Virginie přebudoval na svou vlastní – vštípil jí disciplínu a pořádek. Upevnil moc v rukou několika málo velitelů, kterým důvěřoval a z nichž většina patřila k jižanské šlechtě. V letech 1861 až 1865 se Armáda Severní Virginie zúčastnila desítek velkých bitev včetně rozhodujících střetů u Antietamu, Chancellorsvillu a Gettysburgu. Nejsvětlejší hodina armády Severní Virginie přišla v prosinci 1862 u Fredericksburgu. Ve válce nechvalně proslulé vysokými ztrátami na životech způsobila Armáda Severní Virginie 12 653 ztrát, přičemž ztratila pouze 5 377 mužů. Armáda Severní Virginie je armádou, která má skutečně jakousi rozpolcenou osobnost,“ říká historik Peter S. Carmichael v knize Robert E. Lee. „Jednou osobností je mimořádná důvěra v jejich vůdce, mimořádně vysoká morálka, přesvědčení, že je nelze porazit. Ale zároveň je to armáda, která byla vyčerpaná. Lee ty muže tlačil nad, nad logistické možnosti té armády.“

Po celou válku byli vojáci Armády Severní Virginie často špatně zásobováni a nedostatečně živeni. Mnozí z nich bojovali bosí a bez základního oblečení určeného pro jejich protivníky. Již v roce 1862 vyjádřil Lee svou nespokojenost a prohlásil, že jeho vojáci „sotva dostanou chleba ze dne na den“. Nedostatek potravin a zásob vedl k rozsáhlé dezerci a nepořádku. Ke konci války hlásil jeden velitel brigády, že v jeho koloně chybělo 1 157 mužů bez dovolené. V obavách o morálku své armády dal Lee pokyn ostrostřelcům, aby stáli v týlu armády a stříleli na každého vojáka, který ustoupí. Ale ani tyto pokusy neuspěly, když se střelci zdráhali mířit na vlastní muže.

Po Leeově kapitulaci u Appomattox Court House 9. dubna 1865 vstoupila Armáda Severní Virginie do říše jižanských pověstí. Leeho vojáci se zapsali do paměti svým odhodláním a rozhodností navzdory dlouhé přesile. Spolu se svým velitelem se stali ústředními ikonami „ztracené příčiny“, interpretace války s hlavním postulátem, že občanskou válku způsobila obrana práv států, nikoliv otroctví, a že vojáci Konfederace byli hrdinní a vojensky poraženi jen díky drtivé převaze Unie v počtu mužů a zdrojů.