Americká pohádka

Gitty žije na rodinné farmě se svým tvrdě pracujícím otcem, těhotnou matkou (Marci Miller) a starším bratrem Martinem (Gavin MacIntosh), jehož „škádlení“ mladší sestry je spíše psychopatickou krutostí než čímkoli jiným. Píší se osmdesátá léta: Reagan je v televizi a rodina dýchá katastrofální zemědělskou krizi na Středozápadě, kde se korporace vrhly na zabavené rodinné farmy. Gitty vstřebává úzkost svých rodičů a nahlíží dveřmi do jejich výbušných hádek. Na okresním veletrhu se ke Gittyinu otci přiblíží tajemná žena (Zuleikha Robinsonová) v dlouhých černých kožených rukavicích a s natočeným účesem jako Betty Grableová a promluví s ním v soukromí. Zdá se, že její otec tuto ženu zná. Temné síly se shromažďují. Rodinná jednotka je ohrožena. Gitty nemá mnoho přátel, ale to nevadí, má své kuře (jménem Happy) a široký pohled na život. Je to zvídavé dítě. Když jí otec řekne, aby se držela dál od opuštěného sila na okraji zadního pole, nemůže si pomoci. Vplíží se ven, aby to prozkoumala, a najde uvnitř zavřeného muže. Protože je celý film s malými odbočkami natočen z pohledu Gitty, není zpočátku zřejmé, zda je muž v silu skutečný, nebo ne. Naléhavě na ni šeptá, aby ho pustila ven. Řekne jí, že jí splní, co si bude přát, pokud mu pomůže. Je zčásti trollem pod mostem a zčásti džinem/božskou vílou. Jeho zoufalství je hmatatelné. Hraje ho skvělý Richard Schiff, a jak se příběh tohoto muže odkrývá, jak se k němu Gitty během svých tajných návštěv přibližuje, rozkrývá temnotu v srdci její rodiny, hluboké poruchy, které hrozí, že je všechny rozdělí, srazí na kolena.

Hamiltonová a kameraman Wyatt Garfield promáčejí film podivností, krásou, stíny a hlubokými barvami, úzkostnými úhly kamery, surreálnem prosakujícím do každodennosti. (Hamiltonová si střihla stáž u Terrence Malicka během natáčení „Stromu života“. Projevuje podobný cit pro přírodu, pro různé druhy světla.) Už na začátku, před mužem v silu, před ženou v rukavicích, je zřejmé, že na tomto světě není nic v pořádku. Rutinní rodinná večeře jiskří napětím, kamera vykukuje zpod stolu. Prvním záběrem ve filmu, který ukazuje Gitty, jak se prodírá řadami vzrostlé kukuřice, oznamuje „Americká pohádka“ své záměry. Koneckonců je to „pohádka“. Malé dítě se postaví proti silám, které jsou stejně hrozivé a jednotné jako kukuřičná stébla táhnoucí se, kam až oko dohlédne. Gittyin pocit strachu se projevuje všude kolem ní. Na blízkém obzoru je vidět tajemná postava na černém koni, která přejíždí pole a krouží kolem domu. Na tuhle rodinu si něco přijde. Možná si to tato rodina přivolala sama. Scénograf Bret August Tanzer vytvořil ze statku prostor děsivý i krásný. Stěny jsou sytě zelené, nábytek červený, okny prosvítá chladná a modrá noc. Tohle není obyčejný statek v srdci Ameriky. Je to emocionální krajina nočních můr.

Mladá Peyton Kennedyová je zjevení. Když jí otec vypráví pohádku na dobrou noc (ona si vyžádá strašidelnou), poslouchá ho zaujatě a s humorem, mezi větami na něj naléhá drobnými poznámkami a smíchem a její chování je tak přirozené, že tyto scény – a tento vztah – zakládá na skutečném světě, na rozdíl od sentimentální verze, kterou jsme už všichni viděli. Kennedyová, která je v každé scéně, musí v průběhu filmu přejít od nevinnosti ke zkušenosti, od zapomnění k poznání. Ve svém pochopení tohoto bolestného oblouku dospívání podává dospělý výkon.