Amoco Cadiz
Dne 16. března 1978 došlo na ropném tankeru Amoco Cadiz, který převážel 223 000 tun surové ropy a 4 000 tun bunkrového paliva, k poruše kormidelního mechanismu a navzdory úsilí posádky německého remorkéru a dvěma neúspěšným pokusům o vytažení najel na mělčinu u Portsall Rocks na bretaňském pobřeží. Veškerý náklad se vylil, když vlnobití rozdělilo plavidlo na dvě části a postupně znečistilo 360 km pobřeží od Brestu po Saint Brieuc.
Jednalo se o největší ropnou skvrnu způsobenou uváznutím tankeru, jaká kdy byla na světě zaznamenána. Důsledky této nehody byly značné a přiměly francouzskou vládu k revizi plánu reakce na ropné havárie (plán Polmar), k pořízení zásob zařízení (zásoby Polmar), k zavedení dopravních pruhů v Lamanšském průlivu a k vytvoření systému Cedre. Francouzská vláda spolu s postiženými místními komunitami žalovala společnost Amoco ve Spojených státech. Po 14 letech složitého řízení nakonec získali 1 257 milionů franků (190 milionů eur), tedy méně než polovinu nárokované částky.
Nehoda
Ráno 16. března 1978 byl tanker Amoco Cadiz na cestě z Perského zálivu do Rotterdamu s 223 000 tunami ropy unášen k bretaňskému pobřeží v silné bouři po poruše kormidelního systému. Německý remorkér se pokusil tankeru pomoci, situace však byla obtížná a první vlečné lano, hozené v půl druhé ráno, se o tři hodiny později přetrhlo. Přes veškerou snahu posádek obou lodí najel Amoco Cadiz ve 22 hodin na mělčinu poblíž malého přístavu Portsall. Při nehodě se protrhlo mnoho nádrží a první ropné skvrny rychle dosáhly pobřeží. Právě začala největší ropná skvrna, jaká kdy byla kvůli uvízlému tankeru zaznamenána.
Během dvou týdnů se celý náklad vylil do moře a tažen větry a proudy znečistil více než 300 km pobřeží, které patří k nejkrásnějším a nejpřírodnějším v Evropě. Obyvatelé poškozených obcí, kypící vztekem, zahájili zoufalý boj proti této katastrofě. Francouzská média šířila apokalyptické záběry obrovské ropné skvrny, které šokovaly celý národ.
Není to ojedinělý incident
Tato rekordní ropná skvrna není ojedinělý incident. Již 18. března 1967 představovala rozsáhlé varování havárie Torrey Canyon u Lands Endu (Cornwall, Anglie). Bretaňské pobřeží bylo zasaženo ropnými skvrnami unášenými Lamanšským průlivem; nejprve v dubnu mezi Morlaix a Plouescat (na severozápadě) a poté v polovině května 1907 v zátokách Douarnenez a Audierne (na jihozápadě). Druhým varováním bylo 24. ledna 1976 ztroskotání VLCC Olympic Bravery, naštěstí prázdné, které způsobilo únik 1 200 tun bunkru.
16. října došlo ke třetímu incidentu, když u břehů ostrova Sein ztroskotala loď Boehlen, což vedlo k úniku 7 000 tun jejího nákladu těžké venezuelské ropy. Katastrofa společnosti Amoco Cadiz nebyla zdaleka poslední ropnou skvrnou, která postihla Bretaň. Dne 28. dubna 1979 se u ostrova Ushant po srážce potopila velkoobjemová loď Gino naložená těžkým palivem Boscan (s vyšší hustotou než voda). Dne 7. března 1980 se při bouři u ostrova Batz rozlil na dvě části madagaskarský tanker Tanio a jeho záď se potopila s 6 000 tunami těžkého paliva. Dne 31. ledna 1988 se při bouři u Penmarc’h ztratila jedna z nádrží italského ropného tankeru Amazzone s 2 100 tunami ropy. Tato série úniků ropy vedla k touze změnit průběh podobných událostí v Bretani a dosáhnout toho, aby znečišťovatelé zaplatili za škody, které způsobili.