Amy Lowellová

Dne 9. února 1874 se Amy Lowellová narodila v Sevenels, rodinném sídle o rozloze deseti akrů v Brookline ve státě Massachusetts. Její rodina byla episkopální, pocházela ze starého novoanglického rodu a patřila ke špičce bostonské společnosti. Lowellová byla nejmladší z pěti dětí. Její starší bratr Abbott Lawrence, v době jejího narození student prvního ročníku Harvardu, se stal prezidentem Harvard College. Jako mladá dívka byla nejprve doučována doma, poté navštěvovala soukromé školy v Bostonu a během této doby podnikla s rodinou několik cest do Evropy. V sedmnácti letech se uchýlila do ústraní do knihovny se sedmi tisíci knihami v Sevenelsu, kde studovala literaturu. Lowellová byla od útlého věku vedena k psaní.

V roce 1887 napsala spolu s matkou a sestrou knihu Kapky snů aneb Příběhy z pohádkové země od snílka, kterou soukromě vytiskla bostonská firma Cupples and Hurd. Její báseň „Fixed Idea“ vyšla v roce 1910 v Atlantic Monthly, poté Lowell publikoval jednotlivé básně v různých časopisech. V říjnu 1912 vydalo nakladatelství Houghton Mifflin její první sbírku A Dome of Many-Coloured Glass (Kopule z mnohobarevného skla).

Lowellová, energická a otevřená podnikatelka, měla sklon vzbuzovat kontroverze. Hluboce se zajímala o imagistické hnutí vedené Ezrou Poundem a byla jím ovlivněna. K hlavním imagistům patřili Pound, Ford Madox Ford, H. D. (Hilda Doolittleová) a Richard Aldington. Toto angloamerické hnutí podle Lowellových slov věřilo, že „koncentrace je podstatou poezie“, a snažilo se „vytvářet poezii tvrdou a jasnou, nikdy ne rozmazanou ani neurčitou“. Lowell se zasazoval o úspěch imagistické poezie v Americe a přijal její zásady do své vlastní tvorby. Působila jako propagační agentka hnutí, v roce 1915 redigovala antologii imagistických básníků a přispěla do ní.

Její nadšená angažovanost a vliv přispěly k Poundovu odloučení od hnutí. Když Lowellová pokračovala ve zkoumání imagistického stylu, byla průkopnicí používání „polyfonní prózy“ v angličtině, v níž se mísí formální verš a volné formy. Později ji přitahovala a ovlivňovala čínská a japonská poezie. Tento zájem ji v roce 1921 přivedl ke spolupráci s překladatelkou Florence Ayscoughovou na knize Tablety s jedlovými květy. Lowellová celoživotně milovala básníka Keatse, jehož dopisy sbírala a jehož vlivy jsou patrné v jejích básních. Považovala ho za předchůdce imagismu. Její Keatsův životopis vyšel v roce 1925, ve stejném roce, kdy získala Pulitzerovu cenu za sbírku What’s O’Clock (Houghton Mifflin Company, 1925).

Lowell, oddaný básník, reklamní agent, sběratel, kritik a přednášející, zemřel 12. května 1925 v Sevenels.